Střední školu začněte vybírat dřív než v devítce. Kdo vám s tím pomůže

Na gymnázium, na lyceum, obchodní akademii – nebo spíš na učební obor? Zhruba 98 000 deváťáků a deváťaček čeká už za pár měsíců zásadní rozhodnutí, kam podají přihlášku na střední školu. Někteří už mají dlouho jasno, mnozí ale tápou, obcházejí dny otevřených dveří a doufají, že jim pomohou s rozhodnutím. Zejména ve velkých městech hraje roli také to, že na žádané maturitní obory je nával a k přijetí je tu nutné v jednotných přijímacích zkouškách získat mnohem více bodů, než vyžadují stejné obory na školách na venkově.

S výběrem dalšího směřování by žákům základních i středních škol měli pomáhat kariéroví poradci přímo ve škole. „Jedním z přínosů, které by měli dětem přinášet, je mimo jiné i poskytování kariérových informací, to znamená seznamování mladých i s různými novými obory. Pracovní trh se teď vyvíjí tak rychle, že to není asi úplně v silách rodičů ani běžných učitelů obsáhnout,“ popisuje kariérová a studijní poradkyně Šárka Plocková Hauznerová. Realita je ale taková, že si často kariérové poradenství přibírá výchovný poradce, který řeší spoustu dalších věcí, a navíc samozřejmě také učí, takže se často „kariérko“ omezí na besedu se zástupci úřadu práce nebo doporučení různých online zdrojů.

Dnešní děti navíc nemají konkrétní představu, co různé profese obnášejí. „A nejen děti. Ani mnozí dospělí nevědí, co přesně dělá například mechatronik, lesník, geodet nebo třeba učitelka v mateřské škole, a to jsou přitom ještě celkem klasické profese. Nevědí to často ani vyučující, kteří mají kariérové poradenství na starosti, je toho prostě příliš,“ říká Plocková Hauznerová.

„V rodinách se navíc ztratil element toho, že se některé profese dědí, a dnešní děti také málokdy mají možnost se jít na různá pracoviště podívat. Není proto divu, že když si mají pak někam podat přihlášku, tápou.“ Přitom učinit rozhodnutí o budoucím životě v 15 letech je složitá disciplína, a v době, kdy nastupující AI hrozí otřást pracovním trhem, je to ještě náročnější.

Na soukromé pražské základní škole Vitae kariérový rozvoj koordinuje poradenství Linda Hadaš Honskusová. Svou praxi staví na dvou pilířích – kariérovém vzdělávání, které probíhá po celou dobu školní docházky a prolíná se různými předměty, a kariérovém poradenství, které směřuje primárně na žáky od sedmé třídy výš.

„Jdeme po lince od sebepoznání přes zjišťování informací po rozhodování,“ popisuje. Od první třídy se děti ve škole učí přemýšlet o tom, jaké jsou a co jim jde. Zjišťují, zda se jim nejlépe pracuje v týmu nebo o samotě, jak se nejsnadněji učí, jestli je víc baví si lámat hlavu, nebo něco vyrábět. Někdo rád vede a plánuje, jinému to nesedí. „K tomu se snažíme dětem poskytnout co nejširší záběr zajímavých zkušeností, třeba různé exkurze a návštěvy, aby přičichly k různým odvětvím lidské činnosti,“ popisuje kariérová poradkyně, která ráda do školy zve i dobrovolníky a rodiče, aby co nejotevřeněji sdíleli své profesní příběhy.

Na konci sedmé třídy se pak škola snaží podchytit děti, u kterých se dají očekávat větší studijní problémy, a také ty, které by potenciálně chtěly jít na školy s uměleckým nebo sportovním zaměřením.

„Je třeba se začít soustředit na trénink a tvorbu portfolií, když se začne v devítce, je to už pozdě,“ zdůrazňuje. S osmáky škola navštěvuje veletrhy škol a na konci roku mají mít děti předvýběr, kam se v devítce půjdou podívat na den otevřených dveří. „Těch, kteří ještě v devítce vůbec netuší, je minimum. S těmi pracujeme individuálně. Občas se pak zjistí, že představu mají, ale pojí se s ní nějaké obavy, které společně můžeme rozklíčovat,“ popisuje kariérová poradkyně.

Prázdniny mezi osmou a devátou třídou doporučuje Hadaš Honskusová zčásti strávit takzvaným stínováním, kdy dítě stráví jeden nebo i více dní s nějakým dospělým na jeho pracovišti a zblízka se tak může přesvědčit, jestli se mu dané prostředí a náplň práce zamlouvají. „Ať je to lékařka, manažer nebo třeba truhlář, možnost dívat se někomu v praxi pod ruce je k nezaplacení,“ tvrdí. „Pokud mají třeba rodiče ochotné známé, kteří vezmou jejich dítě s sebou do práce, velmi bych doporučovala toho využít.“

Podobně intenzivní kariérový rozvoj, jako mají na ZŠ Vitae, je ale v Česku výjimkou, obvykle hlavně proto, že se mu z pedagogického sboru nemá kdo věnovat, a také na něj chybějí peníze. V některých školách alespoň využívají například poradenství od Úřadu práce, jinde žactvo vezmou jen na nejbližší veletrh středních škol. Často je tedy uvažování i finální rozhodnutí do značné míry záležitostí jednotlivých rodičů a dětí. Co tedy můžete dělat, pokud vaše škola v kariérovém poradenství není příliš silná?

„Doporučovala bych si sednout s dítětem a popovídat si o tom, jaké má představy o budoucnosti, co už vůbec o světě práce ví, a jak se o tom baví ve škole,“ radí Šárka Plocková Hauznerová. Pokud dítě ještě i na konci osmé nebo začátku deváté třídy vůbec netuší, jakým směrem se vydat, má rodina několik možností.

„Zjistěte si, jestli na škole působí kariérový poradce, a případně se k němu objednejte. Dalším krokem může být úřad práce, který nabízí poradenství zdarma. Tamní poradci ale nemají vždy k dispozici moderní diagnostiku, takže budete možná muset hledat dál,“ popisuje.

Dalším krokem může být individuální testování, a to buď už na zmíněném úřadu práce, případně i přes internet. Základním testem je už desítky let používaný test RIASEC, který hodnotí člověka podle šesti dimenzí – praktické, analytické, tvůrčí, sociální, podnikavé a konvenční – a podle skóre mu pomáhá odhalit, v jakých profesích by se cítil nejlépe.

Na tento test navazuje jak mobilní či webová aplikace Salmondo, která poskytuje základní orientaci zdarma, nebo projekt Kariérový kompas přizpůsobený české vzdělávací soustavě. Test je placený, ale velmi kvalitní, bere v úvahu cílovou skupinu a různé dimenze osobnosti.

„Tyto testy jsou prozkoušeny tisícovkami dětí, otázky jsou vyladěné, aby opravdu přinášely věrný obraz profesních zájmů, takže v tomto ohledu je můžu doporučit,“ říká Šárka Plocková Hauznerová. „Navíc i když se bude pracovní trh do budoucna jistě měnit, vaše zaměření zůstává stabilní. Pokud s ním umíte vědomě zacházet, bude se vám snáz orientovat i v nově vznikajících profesích. Pomohou vám hlavně jako podklad pro další rozhovor.“

Poslední a nejdražší možnost potom představuje individuální sezení s certifikovaným kariérovým poradcem, který s dítětem a rodiči podrobně vše projde a společně hledají, kam se vydat. Většinou se právě tady podaří odhalit a vyřešit například nesoulad mezi představami dětí a rodičů. Cena se pohybuje od tisícovky za hodinu, někteří poradci nabízejí i zvýhodněné balíčky několika setkání.

Když už dítě tuší, jakým směrem se zhruba vydat, zbývá ještě rozhodnutí, na jaké školy poslat přihlášku. Na podzim a v zimě se konají dny otevřených dveří, není ale v lidských silách jich oběhat desítky. Proto by měla předcházet důkladná rešerše na internetu.

„Když se podíváte třeba na obchodní akademie, zjistíte, že se mezi sebou velmi liší. Některé mají obory zaměřené na podnikání nebo účetnictví, jiné jsou spíše všeobecnější a jdou směrem ekonomického lycea,“ nabízí jeden z příkladů Šárka Plocková Hauznerová a doporučuje, aby si rodiče s dětmi prošli detailně učební plány každé ze zvažovaných škol a rozhodli se podle svého preferovaného směřování.

Na dni otevřených dveří potom kariérová poradkyně doporučuje zejména možnosti neformálních rozhovorů s učiteli a studenty. „Ptejte se jich, jak se jim na škole líbí, co jim vyhovuje, jak škola třeba pečuje o dobré vztahy a podobně,“ doporučuje. „Můžete zjistit, zda se svým osobnostním a hodnotovým laděním do dané školy zapadáte.“

Dalším zdrojem poznatků o škole mohou být také zprávy České školní inspekce, které jsou k přečtení na jejím webu. Není třeba je studovat celé, pokud vyloženě nechcete – hodně napoví závěrečná shrnutí silných a slabých míst školy. To se může hodit zejména v případě, kdy na danou školu nemáte dostatek referencí ze svého okolí.

Do toho, kam dítě podá přihlášku, nakonec vstupují i jednotné přijímací zkoušky, respektive jejich předpokládaný výsledek. Podle Lindy Hadaš Honskusové ze ZŠ Vitae se většinou vyplácí si napsat hned na začátku devítky nějaké testy z minulých let. „Podle mých zkušeností se pilným tréninkem dá zlepšit výsledek o nějakých 30 bodů celkem. Pokud má někdo z prvních testů dejme tomu 10 bodů, pak to na gymnázium asi nebude,“ popisuje.

„Já za sebe doporučuji žákům vyšších ročníků, aby prošli zmíněným testováním profesních zájmů a po dnech otevřených dveří si sestavili přihlášky tak, aby kromě gymnázia tam měli třeba i průmyslovku nebo obchodní akademii podle svého zaměření,“ dodává Šárka Plocková Hauznerová. To, kolik bodů v přijímacích bylo například loni potřeba získat k přijetí na jednotlivé školy, lze zjistit mimo jiné i na webu https://www.vzdelavanivdatech.cz/.

Může se samozřejmě stát, že se z různých důvodů nepodaří školu vybrat nejlépe. Co dál? „V případě, že školu nezvolíte správně a dítěti se tam nelíbí, je potřeba si říct, že tím život nekončí. Může zkusit přestup, někdy zejména na soukromých školách ještě zbydou volná místa, nebo se znovu připravit na přijímačky a zkusit to zase na jaře. Jde jen o jeden rok, není to žádná životní prohra,“ uklidňuje rodiče Linda Hadaš Honskusová.

A Šárka Plocková Hauznerová dodává: „Ani když bude dítě na odborné škole, neznamená to, že se mu uzavírá cesta třeba na práva nebo medicínu. Bude to vyžadovat víc práce a časovou i finanční investici do přípravy, ale v osmnácti už studující bývají ochotní si jít pevně za svým a pracovat na svém snu.“

Někdy se také může stát, že uchazeč u přijímaček nepodá očekávaný výkon, není přijat na žádnou z vybraných škol a ocitne se ve druhém kole. Co dál? Je možné třeba chodit na jazykový kurz, jít na brigádu a znovu se připravit na přijímačky, nebo zkusit nějakou zahraniční školu.

Podle Plockové Hauznerové není třeba se příliš obávat ani učilišť. „Je pravdou, že systém zejména technických učebních oborů je velmi roztříštěný a vyznat se například v různých oborech elektrikářů není pro laika vůbec snadné. Doporučovala bych se jít na školy podívat, nasát atmosféru, promluvit si s vedením, učiteli i žáky. Velkou výhodou jsou školy, které nabízejí pod jednou střechou i nástavbové obory, kde je možné po dvou letech získat maturitu.“