Článek
Český trh práce čeká podle expertů zásadní proměna. V nedělní debatě pořadu Poledne s Moravcem se prezidentka Asociace personalistů Jaroslava Rezlerová, předseda ČMKOS Josef Středula a ekonom Daniel Münich shodli, že Česko na nástup umělé inteligence a s ním spojené problémy na trhu práce není připraveno.
„Pracovní trh není připraven, není to ani politické téma. V příštích třech nebo pěti letech zůstanou v nezaměstnanosti určité skupiny lidí, které nebudou schopny se transformovat na nové potřeby,“ říká Rezlerová.
Už nyní je podle ní vidět problém, kdy ve větších firmách, například technologických nebo finančních, ubývají juniorní pozice. Ti by se přitom právě na těchto pozicích měli učit nové dovednosti, aby poté mohli pokračovat v růstu.
„Bavíme se o nějakých pěti, šesti procentech jen v IT, technologických a finančních firmách. Do budoucna to bude mnohem víc, podívejme se třeba na koncipienty nebo lidi pracující s daty,“ upozorňuje s tím, že tito lidé se nebudou mít kde naučit základy svého povolání.
Zmizí podle ní až třetina - možná i více - juniorních pozic. „Budeme muset hledat způsob, jakým ty mladé lidi zaučit. Jinak nebudou schopni vstoupit na trh práce,“ doplňuje. Münich dodává, že typickým povoláním, které umělá inteligence zasáhne pak mohou být například účetní.
Zaměstnavatelé, firmy a podnikatelé podle Rezlerové nemohou tuto transformaci zvládnout sami bez pomoci státu. Měl by podle ní investovat do vzdělávání a školení pracovníků, jelikož se bude jednat o velké posuny, které zaměstnavatelé sami o sobě nebudou schopni zprostředkovat.
Podle Středuly je ovšem důležité stanovit si, co Česká republika doopravdy chce. „Musím vyzdvihnout iniciativu, kterou máme společnou s Hospodářskou komorou, Svazem průmyslu a dopravy a Konfederací zaměstnavatelských a podnikatelských svazů, kdy třetím rokem žádáme stát, aby nám svěřil do kompetence otázku celoživotního vzdělávání,“ říká s tím, že lidem, kteří ukončili vzdělání, se už stát vůbec nevěnuje.
Jako příklad uvádí severské ekonomiky, kde podle něj dochází k celoživotnímu systematickému vzdělávání a přípravě na změny, včetně problematiky umělé inteligence. Problémem je ale také nízká schopnost využívat vzdělané pracovníky, kteří do Česka přicházejí z ciziny - s výjimkou Slováků. Komplikované je také uznávání jejich diplomů.
S tématem zaměstnávání cizinců souvisí podle Rezlerové také zneužívání některých příchozích pracovníků na trhu práce, a to zejména v šedém nebo černém agenturním zaměstnávání. „Jsou tam také obrovské úniky odvodů na zdravotním a sociálním pojištění, my jsme to vyčíslili na 80 miliard korun ročně,“ upozorňuje.
Jako největší problém ale vidí proces příchodu cizinců do Česka, kdy zaměstnaneckou kartu sice řeší zaměstnavatel, ale veškeré procesy předtím spadají pod konzulát a ministerstva zahraničí a vnitra. „Ta spolupráce mezi jednotlivými ministerstvy by mohla být lepší,“ myslí si.
S tím souhlasí také Středula, který poukazuje na problém související s příchodem uprchlíků z Ukrajiny. „V roce 2022 jsme požádali Ministerstvo práce, aby udělalo poměrně jednoduchou věc a přeložilo celou českou pracovněprávní legislativu do ukrajinštiny. Dosud se nestalo,“ upozorňuje.
Politicky neatraktivní
Proč tedy Česko nedovede lépe využít zahraniční mozky a jejich kvalifikovanou práci? Podle Münicha se zapomíná, že stát má na starosti řadu velkých problémů, a pokud nejsou řešeny od základů, nefungují potom jejich dílčí části. Proměna by podle něj měla potkat především školství, které je ovšem třeba slyšet dlouhodobě. Stejně tak je podle něj potřeba podpořit vědu a výzkum. Změny ovšem budou cítit až za deset až dvanáct let. To ovšem, jak upozorňuje Středula, není politicky atraktivní.
„Česko je známo tím, že má vysokou míru certifikace profesí. Na každou profesi máme papír, byť to není v zahraničí úplně běžná věc,“ vysvětluje Münich s tím, že právě to může klást bariéru nejen cizincům, ale také některým Čechům. Problémem podle něj může být také nízké využití aktivní politiky zaměstnanosti.
Podle Rezlerové se právě na lepší využití prostředků určených na aktivní politiku zaměstnanosti chtějí společně s odbory zaměřit. Aktuálně je na ni alokována částka okolo půl miliardy korun. Plynou odsud například peníze na podporu tvorby pracovních míst.
Diskutující se dotkli také srovnání s Polskem, které díky své aktivní politice a zlepšování podmínek na pracovním trhu přitahuje značnou část zahraničních mozků - zjednodušilo procesy a zároveň se zde skokově zvedla minimální i průměrná mzda, která dokonce předběhla tu českou. Zatímco v prvním čtvrtletí letošního roku byla průměrná mzda v ČR 50 282 korun, v Polsku šlo o 53 718 korun.
