Komentář: Drsná odplata právního státu

Sněmovna je žvanírna, Senát škodí občanům, všechno se má řešit přímo a hned a nejdůležitější vlastností starosty obce je mít telefon na Andreje Babiše. Tento nebezpečný étos, s nímž stávající předseda vlády vede už léta jak ostré předvolební kampaně, tak svou průběžnou kampaň marketingovou, teď Andreji Babišovi ošklivě vybouchl přímo do obličeje. Jak je čtvrteční rozhodnutí Městského soudu v Praze o zrušení klíčových vládních opatření v boji proti korinaviru decentně napsané, tak je zničující a zesměšňující.

Jen zcela stručně řečeno – soud si dal velký pozor, aby ani v nejmenším nezpochybnil smysluplnost, ba správnost a účinnost protiepidemických opatření. Ani slovem nenaznačil, že vláda neměla lidem omezovat pohyb nebo podnikání. Ovšem konstatoval, že pokud vláda k takovému omezení základních práv sáhne, má to dělat kolektivním rozhodnutím na základě krizového zákona, nikoli mimořádnými opatřeními ministra zdravotnictví podle zákona o ochraně veřejnho zdraví. Jestliže vláda uvede kvůli krizi zemi do nouzového stavu, má jednat jako v nouzovém stavu, nikoli zásadně omezovat lidská práva s odvoláním na právní normy určené pro normální stav.

Soud si nemůže dovolit spekulovat, proč vláda chvíli po vyhlášení nouzového stavu přestala zemi řídit podle krizového zákona a nechala všechna omezení – včetně těch, která dalece přesahovala hranice jeho rezortu – vyhlašovat Adama Vojtěcha. „Z jakého důvodu tento správný postup opustila, soudu není zřejmé, respektive tento její postup není nikterak právně obhajitelný,“ píší něžně soudci. My spekulovat můžeme.

Tou pravděpodobnější možností je, že vládu zlákala právní klička, podle níž by stát možná nemusel proplácet škody, které podnikatelům napáchá v režimu zákona o ochraně veřejného zdraví, zatímco krizový zákon na náhradu škody způsobené zvláštními opatřeními pamatuje. Tato klička se hojně probírala a z reakcí politiků bylo zřejmé, že se žalob o náhradu škody po skončení epidemie bojí jako čert kříže. Ministryni financí strach dovedl až k tomu, že případné žadatele o náhradu předem označila za spekulanty, kteří snesou srovnání s Josefem Šťávou z kauzy Diag Human.

Nicméně klička zjevně nevyšla a jestli chce vláda udržet zhruba stávající rozsah omezení maloobchodního prodeje či shromažďování, bude muset zrušená opatření překlopit do právně čisté formy opřené o krizový zákon. Od soudců na to kabinet dostal několik dní času, což opět ukazuje, že si uvědomovali rizika svého rozhodnutí.

Druhá možná motivace přechodu od krizového zákona ke standardní normě je méně pravděpodobná, ale zase by dost odpovídala babišovskému étosu zmíněnému na začátku. Jestliže vláda uvede zemi do krizového stavu, dělá to proto, konstatuje soud, že standardně stát v danou chvíli řídit nelze a vláda si bere speciální pravomoc omezit některá lidská a občanská práva, což se ale musí dít právě zákonem určeným pro zvládnutí krizové situace. „V opačném případě by zmizel rozdíl mezi výjimečným a normálním stavem,“ píší soudci.

Nešlo ale právě o to? Mimořádná opatření by ministr zdravotnictví mohl vydávat i po ukončení nouzového stavu. Mohl by to dělat vlastně kdykoli, pokud by to dokázal jakž takž obhájit nějakou hrozbou. A vzhledem k tomu, že covid-19 bude nad světem jako vážná hrozba viset minimálně ještě několik měsíců, koncentrace moci v rukou exekutivy by byla ohromná – včetně možností omezovat shromažďování, tedy například i demonstrace nebo volební mítinky. Všechno by se dalo řešit přímo, hned a bez žvanění. Soudci ve svém verdiktu rvou tento Babišův étos absolutní efektivity absolutní moci na kusy lépe, než by zvládl sebebřitčí komentátor: „Efektivita není měřítkem zákonnosti a účel nesvětí prostředky.“

Je celkem jedno, která z motivací – a daly by se vymyslet další – vedla vládu k opuštění řízení země v krizi přes krizový zákon. Jisté je, že soud na popud Ondřeje Dostála, právníka a paradoxně také někdejšího spolupracovníka Andreje Babiše na Ministerstvu financí, zastihl Babišův kabinet v nedbalkách. Z ministrů kypících na tiskových konferencích sebevědomím udělal soubor právních diletantů. Doufejme, že tím přispěl k tomu, aby se krizové řízení státu dostalo nejen do zákonnějších, ale snad také všeobecně rozumnějších a koncepčnějších kolejí.

Nechat si rozebrat právní stát pod nohama je v krizi velmi snadné. Je fajn, že kontrolní mechanismy jsou ve střehu.