V Jihlavě otevřeli unikátní halu: Hoši, hoří mi žrádlo, už nic nemačkejte

V tunelu hráči Dukly Jihlava nesměle podupávali. Chystali se poprvé vjet do Horácké arény, kde budou doma.

Vyběhli.

„Pojďme vojáci,“ dodržel rituál kustod Bohuslav Tománek, který si s každým hokejistou ťuknul pěstí.

Jakmile se brusle dotkly ledu, ozvalo se nad hráči hromové: „Jihlava, Jihlava!“

Začalo to. V Česku se otevřela nová multifunkční aréna, byť zatím jen v testovacím režimu.

Nebyl by problém naplnit kapacitu 5650 míst, ale zatím dovnitř mohli jen držitelé sezonních vstupenek (2416 diváků). Slavnostní otevření s plnou kapacitou i úvodním ceremoniálem by se mělo odehrát 1. listopadu, pokud se všechno stihne doladit.

Obsluha arény si důležité věci několikrát dopředu prošla. Ale stejně bylo před vpuštěním lidí do haly cítit lehké mrazení.

„Sudy jsou naražený. Seš nervózní?“ ptal se na chodbě jeden muž s vysílačkou druhého.

„Jako prase,“ zněla odpověď a oba v kalupu mizeli někam nahoru.

K zajímavé situaci došlo následně u výtahu.

„Jezdí pomalu,“ omluvně hlásil muž v dresu Dukly. Za chvíli se otevřely dveře a do nich jako první vletěl muž v černém svetru, kterému neustále brebentila vysílačka u pasu.

Rychle zmáčkl páté patro, kam potřeboval jet.

Press centrum? Čtyřka.

Následně muž v dresu zmáčkl dvojku.

Výtah se rozjel dolů.

„Sakra,“ ulevil si ten s vysílačkou.

Ve druhém patře přistoupil další člověk, což už muž v černém svetru nevydržel: „Hoši, nahoře mi hoří žrádlo. Už nic nemačkáme, jo?“

OK.

Vzhledem k tomu, že hasiči nedorazili, všechno snad dopadlo dobře.

Starý Horácký zimní stadion měl svoje kouzlo. Prosklená stěna i střecha z ní dělaly stavbu, na kterou nešlo zapomenout. Bavil i sektor na stání. Nejhlučnější fanoušci se šikovali netradičně na dlouhé straně za střídačkami.

Jenže opravovat a natírat už nestačilo. Stav arény dospěl do bodu, že přišel konec. V červenci 2023 přišla demolice.

Po dvou letech stojí na místě legendy Horácká aréna.

„Lepší než ten minulej,“ švitořila před halou malá slečna a tatínka se jmenovkou „Morava“ na zádech pobavila. „Myslíš,“ odvětil s úsměvem.

Jihlavu může těšit, že má poklad, který upoutá venku i vevnitř.

Nevznikla tady klasická nová multifunkční aréna. V nich se cítíte většinou dobře, je vám teplo. Ale po čase zapomenete na nějaký ten charakteristický rys. Bývá těžké vypálit jednu věc, která se hluboko vryje do paměti.

Tady byste popsali celý plakát.

V Jihlavě vyrostl originál.

Na první pohled zaboduje trojúhelníková špičatá ozdoba kolem fasády. Má připomínat korunu a odkazovat na gotickou tradici města.

Současně se dají ostny vykládat i jako bodliny ježka, kterého má Jihlava ve znaku.

Vyberte si.

„Věříme, že jsme vytvořili podmínky pro vznik místa, kde se budou přirozeně a rádi setkávat lidé napříč generacemi, a to i ve dnech, kdy aréna ztichne. Jak se nám to podařilo, ukážou první návštěvníci v nejbližších dnech,“ říká opatrně Ondřej Chybík, autor stavby z ateliéru Chybik + Kristof.

Nejde jenom o arénu, ale na místě vyrostl zajímavý komplex.

Ostnů si hned všimnete i na budově stojící vedle haly, kam patří fanshop, restaurace, ubytovna pro sportovce a hosty a tělocvična.

Na střeše Horácké arény opravdu je běžecký ovál. Nezůstalo jenom u modelů, jak to někdy u divočejších plánů bývá.

Večer se horní špičatý prstenec rozzáří díky osvětlení, které mění intenzitu i barvu.

„Dvoumiliardový rozpočet jsme dodrželi přesně tak, jak bylo v plánu. Díky iniciativě s adopcí panelů na fasádě arény přibyly do rozpočtu téměř 3 miliony, a ty jsme využili na věci, které nebyly v projektu. Pořídili jsme za ně například další vybavení do tělocvičny v nárožní budově,“ pochlubil se primátor Petr Ryška.

Nejlepší na Horácké aréně je, že zevnitř baví ještě víc než z venku.

Unikátní efekt způsobuje cihlová barva, která je všude: na sedačkách v různých odstínech, na zemi, na schodech.

Odvážné řešení interiéru funguje tak, že si připadáte výjimečně.

Postupně si pak všímáte detailů typu, že mantinely jsou složené výhradně z LED panelů, takže se dají přepínat z reklam na grafiku spojenou s programem.

Libůstkou je podsvícený středový kruh, což jinde v Česku není a blýskavý střed hřiště s logem Dukly působí při zápase hodně slavnostně.

Navíc obrázek pod ledem lze měnit.

Uvnitř arény pak často narazíte na trojúhelníkové prvky, které odkazují na ostny z vnějšího pláště.

V testovacím režimu obsluha haly ještě nevyužívala možnosti moderního pokladu naplno, což dává smysl.

Třeba ozvučení bylo ještě hodně jemné, v nových arénách je většinou hlasitější produkce z reproduktorů.

Navíc i program se ladí.

Mínus? Na první pohled možná občas úzké chodby, kde se při plné kapacitě mohou lidé tlačit. Jinak nic viditelného.

Jedna věc bude na celé první parádě Jihlavské ale asi trochu štvát. Stavbu pokřtil prvním gólem Robert Říčka – soupeř ze Zlína.

Navíc přidal ještě druhý a Dukla prohrála 0:2. „Smekám, hala je nádherná. Nás těší, že jsme to domácím trochu pokazili,“ usmál se Říčka, dříve střelec Pardubic a Sparty, který se vrátil domů do Zlína.

Přiznal, že byli se spoluhráči hodně zvědaví, co je čeká: „Po příjezdu jsme se šli hned podívat, jak to vypadá. Opravdu moc pěkné. Dařilo se nám, mně taky, takže budeme muset postavit teď halu i u nás,“ s nadhledem dodal Říčka.

Zatímco mluvil, kousek dál postával jihlavský kapitán Tomáš Čachotský. „Můžeme fotku?“ nahnul se před zábradlí fanoušek.

Třiačtyřicetiletý veterán kývl, že není problém.

„A nemohl by sis vzít telefon a udělat s námi selfie?“ zněla prosba číslo dva.

I tady Čachotský s jemným náznakem pobavení vyhověl.

„Čekal jsem na tohle patnáct let,“ odfrkl jeden i inventářů současné Dukly. Čachotský je odchovanec, dobře ví, jak dlouho se o nové aréně mluvilo.

Teď se dočkal.

„Je to krása, nádhera. Jen abychom tady začali sbírat body, ještě nás tady čeká hodně zápasů,“ litoval porážky.

Na druhou stranu zážitek z nové stavby? Vymodlená chvíle.

„Celé město čekalo, až bude hotovo. My jsme tři roky pořád někam jezdili, balili bágl. Doufám, že se teď stane módou chodit v Jihlavě na Duklu,“ přeje si Čahotský.

Po rozhovoru chtěl vyrazit do ohromné luxusní kabiny, kterou Jihlava začala využívat.

Jenže zrada.

Jak je potřeba některé věci doladit, tak tuhle určitě. Některými dveřmi jde projít tam, ale už ne zpátky. A tohle byl zrovna ten případ.

Chvíli silně bušil a zachránce za chvíli vzal z druhé strany za kliku.