Hlavní obsah

Komentář: Špatný katastrofický film Česko

Jan Lipold
šéfkomentátor
Foto: vláda.cz

„Situace je extrémně vážná.“

Reklama

24. 2. 15:00

Připadáme si jako jojo na vládním provázku. Lockdown je ale nezbytný.

Článek

Jako zlomový okamžik první vlny pandemie se ustálil příběh o „člověku s matematickým modelem“, který premiérovi otevřel oči k poznání, že situace je vážná.

V říjnu 2020 to Andrej Babiš přiblížil: „V březnu někdo přišel s tím matematickým modelem a v srpnu někdo, sice byl to ten samý člověk, ale už přišel v nějakém čase. A ty, který měli přijít, nepřišli.“

Z pohledu třetí či čtvrté vlny se na to vzpomíná málem jako na zábavnou historku z bukolických časů. Situace je nesrovnatelně horší, což ve středu dopoledne na tiskové konferenci vyjádřil Babiš sugestivně, ale bohužel celkem výstižně: „čekají nás pekelné dny z hlediska zdravotnictví“ a „je třeba odvrátit totální katastrofu“.

Vysvětlení, jak k tomu mohlo dojít, je prosté: „Lidé s matematickými modely“ chodili v uplynulých týdnech, ba měsících, od rána do večera. Obrazně – nebo možná i doslova – řečeno si podávali dveře na internetech i na vládě. Ale nikdo je nebral dost vážně. Respektive ne ti, kteří měli.

Řeč není o nějakých geniálních dosud neobjevených prognózách matematických kouzelníků. Ale o běžně sdílených a za rok s nákazou mnohokrát zopakovaných údajích a doporučovaných postupech. Rozhodující politici se jimi dostatečně neřídili, a proto dnes čelíme „totální katastrofě“.

Je to na tisíc procent pořád lepší, než kdyby si ji nepřipouštěli a nerozhoupali se k pokusu o účinný zásah. Ale ten už bude poznamenaný tím, jakou laxnost a nepoučitelnost vládní místa při boji s nákazou prokázala.

Došlo to až tak daleko, že zazněly pochybnosti, jestli už to vláda nevzdala. Vzhledem ke komunikačnímu tónu „každý sám za sebe“, „nikdo za nic nemůže“ a „katastrofa se stala“ ne úplně nepodložené. Tak se nenaznačuje skálopevné odhodlání.

Zdá se, že se na samé hraně propasti vláda z nebezpečného defétismu „opatření přestala fungovat“ a „lidi to nedodržují“ pokusí vymanit a osvojit si aspoň nějakou kurážnější a perspektivnější iniciativu.

Jak, „nefungují“? Jak, „nedodržují“? Budeme tzv. britské a tzv. jihoafrické mutaci čelit krčením ramen?

Jde samozřejmě o lockdown a jeho nastavení a režii. Vůle mnoha lidí je ale oslabená měsíci pozdních, nesrozumitelných a polovičatých nařízení. Připadáme si jako jojo na vládním provázku. Vzpomínáte na pyšná slova premiéra „už nikdy to nebudou plošná opatření“? A ještě před osmi dny chtěl vicepremiér Havlíček otevírat obchody!

Obsluha státu je v neutěšeném stavu, bohužel především na těch nejvyšších místech.

Sám časově předem omezený lockdown – ne ten semi-lockdown, kterým se většina z nás už tak dlouho moří, ošolíchává ho, nebo už ho přestala vnímat – ani náhodou není „řešením“ pandemické pohromy. Ale to je momentálně méně podstatné, tak jako by hladovějící obyvatelstvo nezajímalo, jestli je „řešením“ z vrtulníků shazovaná potravinová pomoc. Jde o život.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované