Hlavní obsah

Koronarvirus slavné derby nezničil a Tvrdíkovu bilanci spasil Musa

Foto: Profimedia.cz

Sparťan Benjamin Tetteh rozvlnil v derby slávistickou síť dvakrát, sudí mu uznali jednu branku. I proto neskončilo utkání výhrou Sparty, ale remízou 1:1.

9. 3. 12:00

Za fotbalovým derby „S“, sehraným v časech ohrožení koronavirovou nákazou, se v pravidelném pondělním glosáři ohlédl Luděk Mádl, fotbalový expert Seznam Zpráv.

Článek

Už se zdálo, že tweet Jaroslava Tvrdíka, zdůrazňující, že za dobu, co vede fotbalovou Slavii, tedy od dubna 2016, ještě červenobílé barvy v derby „S“ neprohrály, pozbude platnosti.

Nestalo se, úsměv na tváří vysokému muži s výrazným knírem, toho času v karanténě po návratu z jeho milované, nyní koronavirem zamořené Číny, zachránila hlavička chorvatského útočníka Petara Musy ve třetí minutě nastavovaného času derby.

To, co se na trávníku dělo, každopádně neodpovídalo 23 bodům rozdílu v tabulce mezi oběma kluby. Upřímně řečeno, z hlediska úrovně sportovní stránky to nijak zvlášť neodpovídalo ani tomu, jaká měřítka bychom od derby, skvostu české sportovní historie, měli očekávat a vyžadovat.

Zato přesně odpovídalo skutečnosti, že se oba týmy aktuálně pokoušejí dostat z jisté formy fotbalové deprese, každý z trochu odlišné, a hledají si cestičky, aby do budoucna jejich představení lépe odpovídalo silám obou kádrů. Tedy mnohem lépe než dosud, včetně neděle. Úrovni derby neprospěl i fakt, že hra byla hodně rozdrobená, čistého času se podle domácího trenéra Trpišovského hrálo jen nějakých 55 minut. Z 95, co týmy na trávníku strávily.

Necelých dvacet tisícovek přítomných, stejně jako mnozí další u televizních obrazovek, přes to všechno bezpochyby ocenili, že na dvě hodiny zcela opanoval jejich mysl fotbal. A mohli tak na chvíli vytěsnit z hlavy nejistotu doby sužované právě obavami z koronaviru, jež zavítaly i do Evropy.

Nezbývá než věřit, že se na stadionu právě kvůli návštěvě derby nikdo nenakazil. Že nebyla chyba ho teď uspořádat a ve standardní atmosféře plného stadionu, odpovídající takovým velkým zápasům, ho i odehrát. Kdo se později večer podíval na utkání Juventus – Inter Milán, hrané před prázdnými tribunami, musel totiž posmutnět. Byla to tak trochu metafora světa po apokalypse.

Opatření proti šíření koronaviru jsou součástí dnešní doby a zpochybňují nejen sportovní akce, včetně Ligy mistrů, Eura, olympijských her, ale všechen život kolem nás. Když přejdeme do té nejparanoidnější roviny, tak i životy nás samých. Na jižní tribuně Sinobo Stadium sice viditelně zůstala spousta sedaček volných, zahlášena byla každopádně návštěva 19 382 diváků, doplněná slůvkem „vyprodáno“.

Prohlédněte si galerii snímků ze sparťanského průvodu do Edenu:

Domácí Slavia má za sebou skvostný podzim s účastí v Lize mistrů, podzim, kterým si po výkonnostní stránce nastavila laťku opravdu vysoko. O to viditelnější je skutečnost, jak ji zatím na jaře podskakuje. Byť oproti zoufalým představením, zejména na Bohemians a Slovácku, už byla tentokrát přece jen konsolidovanější. Ale ruku na srdce, pořád žádný zázrak.

Poté co za Slavii v úvodu jara nastupovaly, částečně vynuceně, dost experimentální sestavy plné zimních nováčků, tentokrát i díky uzdravení Jana Bořila či Petra Ševčíka nastoupili červenobílí od první minuty výhradně se „starousedlíky“. Bylo to lepší, konsolidovanější, ale žádná fotbalová orgie postavená na permanentním pohybu a nesčetných sprintech tedy také ne.

„Je to oboustranně strašně pomalé, všem hráčům navíc pořád odskakují míče, celkově úroveň slabá,“ pravil na tribuně vedle sedící kolega Jiří Hošek. A to nejen proto, že je coby bývalý zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu zmlsaný návštěvami bundesligy a zejména Premier League. Mimochodem, ještě mizernější než fotbal prvního poločasu mu o přestávce přišla káva nabízená v tiskovém středisku.

Po pauze už byla hra Slavie přece jen trochu jiné kafe, podařilo se jí Spartu zmáčknout, ale o to větší prostor se otevíral pro brejky Sparty. Když se Tetteh utkal ve sprinterském souboji poprvé, ještě mu rozhodčí Franěk po zhlédnutí videa kvůli postrčení protihráče rukama branku neuznal, napodruhé už nebylo co řešit.

Sparta šla do vedení a její fanoušci už si pomalu začínali lebedit, že po středeční spektakulární pohárové výhře nad Baníkem by se v neděli mohl završit týden vítězného kotalovského vzmachu. Nakonec jim Musův gól sebral vítr z plachet a dva ze tří ligových bodů, po nichž sparťané už už sahali, jim zase vzal.

A že by se jim teď hodily. I k tomu, aby si ještě teď na jaře v ligové nadstavbě mohli dát v Edenu repete, které by znamenalo další pokus ukončit čtyřleté čekání na výhru v derby. To by ovšem Sparta musela být po 30 ligových kolech do 6. místa. Momentálně je v průběžné tabulce osmá. A to ji ještě může v dohrávce předskočit Mladá Boleslav. Sparťanská ztráta na „šestku“ se každopádně dá dohnat, zejména pokud Letenští stabilizují výkonnost alespoň na té úrovni, kterou předvedli v derby. A pokud ji budou ještě zvyšovat, což se zatím pod trenérem Václavem Kotalem zjevně děje.

Z hlediska aktuálních mikrokosmů obou týmů tedy došlo v kontextu posledních týdnů k pozitivním posunům. Že by ale nad sportovní úrovní derby srdce nějak plesalo a notesy zahraničních skautů se plnily poznámkami o vyhlédnutých posilách evropských velkoklubů, to se tedy dozajista nedělo.

Zařazení Ladislava Takácse do stoperské dvojice sice na jednu stranu přineslo po většinu času zklidnění rozehrávky a vůbec stability obrany. Rychlostně měl ale problém s Tettehem.

Střelecký potenciál přinesl týmu Petr Ševčík, byť na něm bylo jasně patrné, že po nemoci není úplně v top formě. Navíc speciálně jeho sparťané v první půli tak trochu naháněli hodně nevybíravými zákroky, v případě Štetiny na hraně pověstné oranžové karty.

Ať se na mě Nicolae Stanciu nezlobí, ale od hráče jeho potenciálu (a pořizovacích i provozních nákladů) by bezpochyby měla Slavia na hřišti dostávat víc. Mnohem víc. Když už jsou všichni kolem něj především atleti, tak se speciálně od něj čeká, že bude mít perfektní první dotyk a zužitkuje ho. Ze své velké šance v první půli přitom vyšel jako – s prominutím – dřevák. Po pauze se zlepšil, ale na to, co umí, nebo uměl, je to pořád málo.

Stanislav Tecl na hrotu útoku zaujal úspěšným atakem rozehrávky jinak výtečně chytajícího brankáře Heči, po níž Ševčík zkoušel trefovat prázdnou branku. A to bylo asi tak všechno. Slávu na sebe stáhl střídající Petar Musa, protože gól v derby se prostě počítá. A co si budeme povídat: od Musy je i v delším časovém horizontu cesta ke gólu viditelně blíž než od Tecla.

Kromě právě zmíněné výjimky jinak sparťanům zpřesněná konstruktivní rozehrávka odzadu, od brankáře přes stopery, fungovala docela dobře. Když si odmyslíme jeho „brusku“ při až příliš tvrdých zákrocích ve středu pole, zahrál výtečně i Lukáš Štetina, chlapík pronásledovaný v předchozím ligovém průběhu řadou kiksů. Trenéru Kotalovi se zjevně podařilo to, co u jeho předchůdce Václava Jílka z nějakého důvodu nešlo, a sice vrátit Štetinovi herní sebevědomí. A sebeúctu.

Individuálními dovednostmi na hřišti bezpochyby vyčníval mladý Adam Hložek. Zároveň se ukázalo, že je u něj logickým handicapem nedostatek zkušeností. Právě Hložek v nastavení ne zrovna takticky zfauloval Bořila. A když už se to stalo, nenapadlo ho postavit se před balon a znemožnit slávistům jeho rychlé rozehrání, z něhož bezprostředně nato padl vyrovnávací gól. Jednak by to bylo taktické z hlediska plynoucího času, jednak se sparťané hypoteticky mohli na obrannou standardku lépe uchystat. Nicméně stalo se a chybami se člověk učí.

Václav Kotal se podržel varianty, kdy povysunutému Bořku Dočkalovi kryje záda dvojice Krejčí–Sáček, jejíž kompaktnost přece jen oslabilo vynucené střídání bojovníka Krejčího méně razantním Mandjeckem. Zápas podruhé za sebou sledoval jen ze střídačky Guélor Kanga. Uvidíme, co bude za týden v utkání proti Plzni, ale trenér Václav Kotal asi nemá důvod měnit, co mu funguje. Tedy právě popsanou variantu bez Kangy, na podzim nepostradatelného hráče základní sestavy.

Zmíněná Viktoria Plzeň se čtvrtou jarní výhrou, tentokrát nad Českými Budějovicemi, přiblížila vedoucí Slavii už na osm bodů, polovina zimního červenobílého náskoku je tedy fuč.

Nutno říci, že tentokrát měl tým progresivního trenéra Adriána Guľy sám namále, protože Dynamo hrálo v Doosan Areně opravdu dobře a sahalo když ne po vítězství, tak alespoň po bodu.

Hodně zlé krve, přinejmenším na sociálních sítích, přinesla neuznaná branka budějovického Ľubomíra Meszároše, kterou sudí Ondřej Pechanec zprvu uznal. Ale po zhlédnutí videa zase odvolal. Na začátku akce si totiž hráč Čolič rukama odstrčil domácího Kovaříka, a tím se mu uvolnil prostor, ze kterého chvíli nato přihrával spoluhráči na gólovou střelu.

Objevily se debaty, zda Kovařík svůj pád nepřihrál, zda intenzita strčení byla dostatečná k tomu, aby situace byla vyhodnocena jako faul.

A také jestli se má VAR při zkoumání regulérnosti gólu vracet takhle hluboko v čase. K tomu si řekněme rovnou, že tady VAR a sudí rozhodně nepochybili. Zkoumat se má celá gólová akce a tohle „předpolí“, ze kterého vznikla, k ní rozhodně patří.

A teď k tomu Čoličovu faulu, či nefaulu. Názory se různí, třeba sobotní expert přenosu O2 Sport Horst Siegl přišel s názorem, že by se takové fauly pískat neměly, nedělní expert téže stanice David Holoubek zase řekl, že takové strčení rukama by vždycky měl být faul.

I já jako autor tohoto glosáře se domnívám, že situace byla posouzena správně, a shodnu se tak v tomto bodě se stanoviskem komise rozhodčích, které se už v sobotu večer objevilo na Twitteru.

I to vzbudilo u některých fanoušků, zejména Slavie, twitterovou paniku a paranoii, co že se to tajemného a podezřelého děje, když se Chovancova komise zčistajasna začala vyjadřovat takhle brzy po zápase, aniž by to kdy předtím udělala.

Realita je taková, že tím komise vyhověla požadavkům a přáním, jež po podzimní části vyjádřili sponzoři Fortuna a Datart, potažmo kluby a Ligová fotbalová asociace, jež zatlačila na větší transparentnost, rychlejší komunikaci Chovancovy komise a její vstřícnější postoj k vysvětlování sporných situací.

Pokud dovolíte osobní poznámku: jako člověk, který v roli novináře sleduje tuzemskou fotbalovou scénu už čtvrtstoletí, musím ocenit, že komise takový tweet prakticky bezprostředně po utkání do světa vypustila. Protože jsme tu například zažili i časy komise Dagmar Damkové, která dlouhé měsíce neměla potřebu sdělovat veřejnosti ohledně hodnocení rozhodčích ani slovo.

Ano. Jistě by bylo ještě lepší, kdyby byl třeba člen, nejlépe předseda komise, součástí přenosu z velkého zápasu. Nebo se objevil například v pořadu Dohráno. Aby mohl situaci analyzovat ještě zevrubněji. Ale díky i za první vlaštovku, věřme, že budou přibývat další.

Nejslabším bodem celého příběhu se každopádně jeví skutečnost, že se komise zatím bohužel nevyjádřila ke druhému spornému bodu v utkání Plzeň – České Budějovice. A to bylo podezření na hraní rukou Davida Limberského krátce před dosažením branky, díky níž Viktoria nakonec vyhrála utkání 1:0.

Je totiž jedno, zda měl Limberský ruku u těla nebo kdekoli. V případě, že je dosaženo branky a před ní v rámci této útočné akce skórující tým zahraje rukou, branka se prostě neuznává.

Tady se uznala. A i díky tomu vede Slavia ligu před Plzní už „jen“ o osm bodů. Pokračování za týden, pokud tedy nebudou koronavirus a Bezpečnostní rada státu proti.

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Doporučené