Hlavní obsah

Povinná práce na dálku? Ve Francii se zlobí, co všechno stát diktuje

Foto: fizkes, Shutterstock.com

Nejméně tři dny v týdnu na home office, mají nařízeno francouzské firmy. (Snímek je ilustrační.)

Reklama

10. 1. 6:30

Až do 24. ledna je ve francouzských firmách nařízena práce na dálku, a to minimálně po tři dny v týdnu. Firmy mohou dostat pokutu až 1000 eur na zaměstnance, pokud povinný home office nedodrží. Jaká je ale praxe?

Článek

Z Antibes od spolupracovnice Seznam Zpráv

Všechny francouzské společnosti, které mohou a dosud tak neučinily, musí kvůli rychlému počtu nakažených covidem-19 znovu obnovit práci na dálku.

Pro posílení nové direktivy, která platí od 3. ledna, oznámila ministryně práce Elisabeth Borneová, že od tohoto týdne zamíří do firem na 5000 kontrol. Exekutiva chce mít možnost postihovat správní pokutou ve výši až 1000 eur za zaměstnance až do limitu 50 000 eur společnostem, které pravidla porušují. „Chci zavést rychlejší a tedy odrazující systém tím, že inspektorát práce bude moci ukládat sankce bez čekání na soudní řízení,“ uvedla ministryně na televizním kanálu LCI.

Šéfům firem se však vyhrožování pokutami nelíbí. „Pro manažery je to velice složité,“ řekl v reakci na slova ministryně Patrick Martin, místopředseda Medef (Svaz zaměstnavatelů) v rádiu France Info.

Medef, který má ve francouzské společenské debatě významnou váhu, je proti tomu, aby byla práce na dálku povinná. „Vedoucí podniků se mohou v souvislosti se zhoršující se zdravotní krizí znovu mobilizovat pro home working, ale bez povinnosti,“ doporučuje též předseda Medef Geoffroy Roux na BFMTV-RMC.

Roux se domnívá se, že tento režim „někdy vytváří pocit nepochopení a frustrace pro ty, kteří na dálku pracovat nemohou“, například ve výrobních firmách. „Vidím mnoho průmyslových společností, které žádají své manažery, aby zůstali ve svých firemních kancelářích a aby tak vytvořili příměří mezi těmi, kteří jsou přímo ve výrobě, a těmi, kteří mohou pracovat na dálku, například ve správní sféře,“ podotkl.

Zástupci firem se shodují: Podmínky se liší od jedné společnosti k druhé. „V první řadě jim nemusí dělat z mnoha důvodů radost pracovat z domova, ale klasický problém představuje i rychlé a bezpečné internetové spojení s firmou. Proto není na uvážení inspektora práce, zda firma může zavést home office, ale na řediteli společnosti, který je odpovědný za dobré fungování firmy. A proto mu jde zcela jistě také o dobré zdraví svých zaměstnanců,“ domnívá se Roux.

Šéf svazu trvá na tom, že inspektoři práce musí vzít v úvahu právo manažerů organizovat práci ve své firmě.

Dobře lze situaci ilustrovat na případu takové jaderné elektrárny. „Pokud jde o home office, myslím, že je to také otázka zvyku. Během první vlny covidu jsme si mysleli, že je to absolutně nemyslitelné, a nakonec jsme se naučili u některých profesí efektivně pracovat na dálku. Ale je to samozřejmě nouzové a velice komplikované řešení,“ uvedl pro Seznam Zprávy Jean-Philippe Bainier, bývalý ředitel jaderných elektráren například v alsaském Fessenheimu nebo belgické Tihange.

Foto: Profimedia.cz

„Dělali jsme všechno pro to, abychom omezili možnou nákazu a mohli zůstat v provozním stavu. Jinak bychom museli zastavit elektrárnu a následovala by další, tentokrát energetická krize,“ říká pro Seznam Zprávy Jean-Philippe Bainier, bývalý ředitel jaderných elektráren. Snímek z roku 2009, kdy řídil JE Fessenheim v Alsasku.

Jak dodává, v takové oblasti, jako je jaderná energetika, je zdravotní stav zaměstnanců nadmíru citlivá otázka. „Některé speciálně školené profese jsou svým způsobem nenahraditelné. Zaměstnance v řídicím centru jsme například přísně oddělovali od ostatních a striktně dodržovali všechna hygienická opatření, abychom je chránili. Proto jsme současně okamžitě převedli všechny administrativní profese na home office. Bylo v zájmu provozu elektrárny, abychom omezili možnou nákazu a mohli zůstat v provozním stavu. Jinak bychom museli zastavit elektrárnu a následovala by další, tentokrát energetická krize.“

Může však vláda skutečně zavést práci na dálku jako povinnou?

Podle zdravotního protokolu, který upravuje tuto praxi v souvislosti s pandemií covidu-19, je ve skutečnosti na zaměstnavatelích, aby stanovili podmínky práce. Tento text, stejně jako různé další direktivy, které byly zavedeny od začátku pandemie, nemají žádný právní význam, ujistila pro televizní kanál LCI Corinne Metzgerová, právnička v oblasti pracovního práva. Advokátka dokonce tvrdí, že jde pouze o „jistá doporučení“ firmám. A připomíná, že v zákonech ve skutečnosti neexistuje dosud žádný text, který by ukládal povinnost zaměstnavatele nařídit home office.

A na jakém právním základě tedy stát staví svou argumentaci?

Ministryně práce Borneová prohlásila, že práce na dálku byla uložena v rámci povinnosti zaměstnavatelů zajistit zdravotní bezpečnost svých zaměstnanců. Další text, který hraje ve prospěch vlády podle vyhlášky ze 16. července 2021, uvádí, že „ministr práce může zaměstnavatelům vydávat doporučení pro ‚zvážení rizik a zavedení opatření vedoucích k zajištění ochrany zaměstnanců vystaveným rizikům nákazy covidu-19 z důvodu jejich profese“.

Zaměstnavatel však home office může odmítnout za podmínky, že prokáže, že přítomnost na pracovišti je pro firmu nezbytně nutná a že je rovněž schopen zaručit „podmínky odpovídající zdravotní bezpečnosti na pracovišti“.

Vláda na svém webu uvádí další aktuální pokyny k zamezení přenosu koronaviru v podnicích. Píše se v nich například, že osobní setkání by měla být co nejvíce omezena a měla by být organizována v přísném souladu s ochrannými opatřeními tam, kde je to možné. Při společném stravování musí být nyní zaměstnanci odděleni bariérou několik metrů. Firma musí také umožnit zaměstnanci očkování v pracovní době.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované