Článek
Napřed upozornění do kalendáře: za tři čtvrtě roku budou další volby. To je hned. Z minulé kampaně se politici zdaleka nevzpamatovali, navazuje se plynule.
Až na to, že tohle nebudou parlamentní, ale komunální volby. I v nich půjde „o všechno“, protože to nejsou žádné volby druhého řádu. Ještě před několika lety lidé v průzkumech odpovídali, že jsou pro ně dokonce ze všech nejdůležitější, než je předstihla přímá volba prezidenta.
V prosinci 2025 politika pořád působí jako nesmiřitelná řežba mezi světy dobra a zla. Zatímco se čeká na střídání vlád, hlavní partaje drží nasazený tón. Citát Andreje Babiše „je zcela neschopná, nemá žádné pozitivní výsledky a hlavně nepracuje pro české občany, nepomáhá českým rodinám, nebrání české firmy, hájí jen svoje vlastní zájmy, prachy, moc a koryta“ sice pochází z letošního června a týká se Fialovy vlády. Ale v různých verzích a v přítomném, minulém i budoucím čase ho uslyšíme ještě mockrát - od bývalé i příští opozice.
Jenže v září 2026, kdy občanstvo dorazí ke komunálním urnám, to bude znít jinak než teď. A to dost podivně.
Paměť voličů je nevyzpytatelná. Mohli by si ale vybavit, že po minulých komunálních volbách se ANO a Spolu potkaly u moci zhruba na polovině radnic. Nejen to, nastala a vydržela dodnes i ještě komplexnější spojenectví. Existují komunální koalice, kde jsou ANO i Starostové, bez ohledu na to, že nikdo nespočítá, kolikrát Andrej Babiš nazval STAN „organizovaným zločinem“.
V Plzni se k ANO a STAN přidali ještě Piráti. Hrdí šampioni deagrofertizace, kterým ANO nemůže přijít na jméno nejméně od té doby, co se Jaroslav Faltýnek nechal vykolejit Jakubem Michálkem v památné televizní debatě „kolik vám je let, chlapče“.
Zjevná disharmonie, v lepším případě vzájemný chlad na pražském magistrátu vyplývá i z toho, že Petr Fiala metropoli vnutil koalici „na vládním půdorysu“. Zatímco pragmatické místní špičky ODS si chtěly porozumět spíš s ANO než s Piráty.
Příklad dělné spolupráce zaznamenali v Mladé Boleslavi, kde si původní primátor (ODS) a první náměstek (ANO) v polovině volebního období své funkce prohodili. Proč to nenapadlo Fialu s Babišem taky? To by bylo milé! Pár škarohlídů by tomu říkalo opoziční smlouva, no a?
Jak se komunální volby připomínají a rachot těch předchozích neutichá, začínají politici zkoumat, jak moc poměry na radnicích odpovídají jejich záměrům. Protože potřebují vědět, proti komu a jak příště mobilizovat voliče. Na vládní úrovni je to jasné - ale co si počít, když městu vládne koalice hrající barvami úhlavních celostátních nepřátel?
První cesta je neschůdná, takže jen pro pořádek: permanentní kampaň (antibabiš vs. polistopadový kartel) bude završena formálním příměřím, a proto nebude komunální sbratření protikladů na radnicích bít do očí. Ne, to se nestane.
Druhá možnost je proveditelná, jen s nejistým výsledkem: komunální koalici za účasti celostátních nepřátel před volbami zrušit.
O to se pokusilo ANO. Příslušná stranická směrnice shora přišla do Brna na jaře, po bitcoinové aféře s Pavlem Blažkem v hlavní roli. Karin Podivinská (ANO), náměstkyně primátorky Vaňkové (ODS), vzápětí pokyn měkce odvrátila: „Máme rok do komunálních voleb a je potřeba se soustředit na práci. Chceme za pár měsíců občanům předložit, co všechno jsme za čtyři roky udělali. Myslím, že by byla velká škoda, kdybychom to hodili za hlavu.“
V tomto stylu - nejsme jako politici, makáme pro naše lidi - se ANO Brno rozhodlo problém vysedět. V pondělí to dospělo k tomu, že krajská organizace (Alena Schillerová) navrhne, aby zastupitelé, kteří v koalici s ODS, TOP 09, lidovci, STAN a SOCDEM pokračují, byli z ANO vyloučeni.
Brněnský příběh připomíná, že metoda „z toho vlaku ještě rychle vyskočíme“ má své limity.
Za prvé, ke konci volebního období to vypadá trochu účelově. Za druhé, někdy je to spojené s praním špinavého prádla. Za třetí, jsou i voliči, co nejraději slyší věty jako „Mojí prioritou je pokračovat v práci pro Brno a plnit závazky, které mám vůči občanům“ (znovu Karin Podivinská), navzdory tomu, co vykládají a co žádají šéfové tam někde v Praze nebo v Průhonicích.
Tím pádem vypadá jako politicky nejprozíravější třetí přístup: dělat jako by nic.
Dál mluvit jedním jazykem ve Sněmovně a druhou řečí v komunálu. Tvářit se, že nikdo z naší partaje nikdy neřekl třeba: „Nikdy v minulosti neprorostl organizovaný zločin do státu tak jako v éře Petra Fialy.“ (Karel Havlíček) Anebo: „Nesmíme s ruskými kolaboranty prohrát osud naší země.“ (Petr Fiala) Založit tohle do depozitáře volební kampaně, která se „nás“ ale netýkala, protože „my u nás“ přece víme, že chodník není ani pravicový, ani levicový.
Tohle rozdvojení názorů se na úrovni měst významu Brna rovná dvojímu myšlení. A týká se nejen ANO nebo ODS, ale všech stran. Všechny se budou muset vyrovnat se situací, kdy proti nějaké straně a) tvrdě mobilizují, b) když na to přijde, na místní úrovni s ní spolupracují (a pochvalují si to jako ANO v Brně).
Cesta „dělat jako by nic“ je zase riskantní v tom, že voliči s pamětí tohle dvojí myšlení svým politikům už přestanou věřit. Nedůvěryhodné jim může připadat jak to, že na sebe rivalové ve velké politice principiálně dští, tak to, že se přesto v komunálu objímají. Praktické pokrytectví má své meze, i když se politici zaklínají řešením problémů běžných lidí a jinými sladkými frázemi.
