Němcům se zalíbilo, jak Denemarková kritizuje Klempíře. Znovu tleskal celý sál

/Od zvláštního zpravodaje ve Frankfurtu/

Jáchymu Topolovi visí na rtech celý sál. „Je to jako hollywoodský akční film. Václav Havel a jeho tři přátelé jedou v autě, které obklíčí policie. Následuje honička, pronásledování, nakonec Havla tajní policisté vytahují z auta. Ale ještě předtím stihne říct: To nám ten boj za lidská práva pěkně začíná,“ přibližuje události z ledna 1977.

Reportáž líčící zveřejnění Charty 77 i následující čtyři měsíce ve vazbě Václav Havel po propuštění napsal a ukryl před komunistickou tajnou policií tak důkladně, že byl text nalezen až po jeho smrti. Letos kniha nazvaná Někam jsem to ukryl vyšla v německém překladu. Tento pátek ji známý český spisovatel Jáchym Topol, dlouholetý dramaturg dnes již neexistující Knihovny Václava Havla, představil na Frankfurtském knižním veletrhu.

Všech více než sto míst na sezení v českém pavilonu je obsazených, další lidé postávají vzadu. Zatímco na plátně svítí obal knihy, Topol v černém tričku a kalhotách sedí s německým moderátorem u stolečku. Česky hovořící prozaik působí zprvu nejistě, brzy ale začne dramaticky gestikulovat, napodobovat hlasy a v jednu chvíli povstane, aby Němcům demonstroval, jak příslušníci Státní bezpečnosti ve vazbě zkoušeli Havla zlomit.

„Tahle kniha má obrovskou cenu pro historiky, ale zajímavá je i pro mě a další čtenáře. Ukazuje, že kdyby na to měl čas, Havel by dokázal psát skvělou prózu. Je to v tradici českého písemnictví, pokud někteří z vás znají třeba Jaroslava Haška nebo Bohumila Hrabala,“ zmiňuje Topol jména, která tento pátek ve Frankfurtu zaznívají opakovaně.

Česko je v těchto dnech čestným hostem 78. ročníku největší literární akce světa, kterou každoročně navštěvuje zhruba čtvrt milionu lidí. Cílem národní delegace čítající 75 spisovatelů je zviditelnit českou literaturu ve světě a obecně posílit obraz Česka jako sebevědomé, tvůrčí země. A zjevně se daří. Velký nápis Czechia na jedné z hal frankfurtského výstaviště je vidět už při příjezdu rychlodráhou S-Bahn.

Veletrh odstartoval v úterý, kdy svou zahajovací řečí kritizující ministra kultury Otu Klempíře ze strany Motoristé sobě vzbudila rozruch spisovatelka Radka Denemarková. Dosud ale byla akce určená jen pro odbornou veřejnost a teprve od pátečního dopoledne cílí na nejširší publikum.

Na rozlehlém výstavišti, jehož haly jsou vzájemně propojené sérií schodišť, výtahů a chodeb s jezdícími pásy, od rána proudí davy. Leckdo se tu pohybuje v zimních kabátech, je deset stupňů a lehce prší.

Česko má v prvním patře jedné z hal vlastní pavilon. Dominují mu několikametrové měkké, nafukovací objekty v bílé barvě s oranžovými tečkami, které doplňují bójky a maják, to vše v souladu se zastřešujícím tématem „Česko: země na pobřeží“. Metaforický obraz země na břehu oceánu světové literatury vychází ze známého literárního omylu, kdy William Shakespeare ve hře Zimní pohádka situoval vnitrozemské Čechy na mořské pobřeží.

Uvnitř pavilonu je rušno celý den, nejen když tu hovoří Jáchym Topol. Na dvou scénách se co hodinu střídají účinkující, úvodům pořadů předchází promítání propagačního videa se záběry české krajiny, hradů či zámků. Před vchodem do sálu si několik Němců právě kupuje překlady románů Alice Horáčkové a Lucie Faulerové. Jeden pár pokračuje o patro níž do hospody s českou kuchyní.

V Německu nejznámější čeští spisovatelé však pronikli i do hlavního programu veletrhu. O patro níž na společné scéně veřejnoprávních vysílatelů ARD, ZDF, 3-sat dopoledne mluví Jaroslav Rudiš, autor románu Nebe pod Berlínem nebo komiksu Alois Nebel.

Před kamerami na vyvýšeném pódiu s červeným kobercem se romanopisec v kožené bundě projevuje suverénně. „Když mě kvůli tomu, že mám dioptrie, nevzali jako strojvedoucího, vystudoval jsem historii a germanistiku. Proti své vůli jsem se stal prvním akademikem v naší rodině a pak spisovatelem,“ rozesmívá publikum Rudiš, který si už po několika minutách vyslouží potlesk.

Na veletrhu představuje svůj druhý německy napsaný román Wo die Toten sprechen, který pod názvem Kde mrtví hovoří vyjde v českém překladu na podzim 2027. Líčí road trip tří mladých lidí po středoevropských hřbitovech, kde navštěvují hroby nejvýznamnějších autorů starého kontinentu. „Myslím, že nás dodnes pronásleduje všechno, co se ve střední Evropě odehrálo. To mlčení v rodinách o tragických zkušenostech našich předků hraje v knize roli. S minulostí se musíme konfrontovat. A psaní o ní je pro mě určitou formou psychoterapie,“ vysvětluje Rudiš, který prý při cestách po Německu i Čechách hodně chodí do hospod, stejně jako leckdy zajde na hřbitov.

Během půlhodinového interview v němčině Rudiš hned dvakrát zmíní Franze Kafku, Jaroslava Haška nebo Bohumila Hrabala, s nimiž česká literatura také v Německu zůstává silně spjatá. Ale najdou se i výjimky.

„Já jsem k české literatuře našla vztah přes korespondenci Mileny Jesenské a knihy Aleny Wagnerové,“ vypráví na další debatě německá nakladatelka Heike Birke.

Vedle ní sedící slavista Urs Heftrich vyzdvihuje spisovatele a scenáristu Jana Procházku. „Nepřestává mě udivovat, že malý národ s deseti miliony obyvatel vytvořil v průběhu staletí tak majestátní literární dílo,“ konstatuje profesor slovanských literatur na Univerzitě v Heidelbergu Heftrich, který od roku 2003 vydává sebrané spisy básníka Vladimíra Holana. Momentálně pracuje na jeho poezii z dob nacistické okupace. „Bohužel věci jako válka, všeobecný pocit ohrožení či invaze ze strany silnějšího souseda jsou opět aktuálními tématy,“ přibližuje klasika poezie německým současníkům.

Tato debata už se koná na českém stánku, což je další klíčový bod národní delegace. Nachází se v prvním patře jiné haly s prosklenou fasádou a zvlněnou střechou, nedaleko slovenské či ukrajinské prezentace.

Elegantně zařízený stánek ze světlé překližky a dřevotřísky rozvíjí téma „země na pobřeží“. Nábytek připomíná přepravní lodní bedny s modrými popruhy, všichni pracovníci mají bílá trička s modrým nápisem Meer, tedy Moře. I protějšímu stánku brněnského nakladatelství Host dominuje nápis s anglickým idiomem „the biggest fish in the Bohemian sea“.

Mezi regály s vystavenými knihami se ale pohybují i další velké ryby českého literárního provozu, v pátek například nakladatelé Milan Gelnar z Arga či Joachim Dvořák z Labyrintu. Nechybí ani ředitel pražského veletrhu Radovan Auer z TOP 09, kterého německá média na úterním zahájení vyfotila, jak na protest proti ministrovi Klempířovi pózuje s transparentem „nekulturní ministr“.

Především si ale mezi regály na českém stánku u drobných stolečků s lampičkami sjednávají schůzky literární agenti. Veronika Chaloupková z Arga už jich tu letos absolvovala desítky, průměrně jich má deset denně. „Je to příležitost promluvit si jeden na jednoho. Všechna pracovních setkání se domlouvají s mnohaměsíčním předstihem, sloty jsou třicetiminutové. Bavíte se o konkrétních knížkách, ale také zjišťujete, jak v dané zemi vypadá knižní trh, jaká je hranice bestselleru, kteří autoři se prodávají, jaká témata zajímají čtenáře,“ popisuje Chaloupková, jež na základě toho umí vytipovat pro zahraniční nakladatele pár českých autorů, kteří by se mu mohli hodit do portfolia. Připravené má ukázky v němčině, angličtině a francouzštině.

Na frankfurtský veletrh jezdí Chaloupková pravidelně, pozice čestného hosta pro Česko jí přesto pomohla. „Podařilo se mi třeba přimět Američany, aby se přišli podívat na český stánek. Většinou jsem to bývala já, kdo chodí k ostatním,“ říká.

Zda pro ni letošní ročník bude úspěšnější, dokáže zhodnotit až s odstupem. Faktorů je víc, včetně podpory na překlad českých knih do cizích jazyků od ministerstva kultury. „Z titulů Arga se mi letos určitě nejvíc daří s Rozpůleným domem od Alice Horáčkové,“ zmiňuje Chaloupková historický román z roku 2022, který spisovatelka vystavěla na půdorysu historie své česko-německé rodiny. „Je to výborné téma, autorka mluví perfektně německy, v Německu se jí ujal Jaroslav Rudiš a měli společná čtení. Knihu navíc vydalo prestižní nakladatelství Diogenes,“ říká Veronika Chaloupková.

Významu německého trhu se věnuje i veřejná debata na českém stánku. „Z mého pohledu je německý trh vůbec nejdůležitější. Když zastupujete autora a jeho kniha vyjde v překladu do němčiny, mnohem snáze pak prodáte práva do dalších zemí, protože němčina už je světový jazyk,“ vypráví nizozemský bohemista a literární agent Edgar de Bruin, jenž zastupuje Jáchyma Topola nebo Biancu Bellovou.

„Souhlasím, německý trh je opravdu zásadní brána do dalších zemí,“ přitakává literární agentka Dana Blatná, jež reprezentuje například Kateřinu Tučkovou. Té vyšly v němčině dvě knihy včetně Vyhnání Gerty Schnirch, vyprávějící o dceři Češky a brněnského Němce, která byla násilně odsunutá v květnu 1945. „Publikovalo ji malé berlínské nakladatelství, přesto se za několik let prodalo přes 6000 výtisků a v těchto dnech nejspíš nachází další čtenáře díky německé premiéře televizního filmu,“ zmiňuje Blatná. Podle ní pomohlo, že Tučková knihu v průběhu několika let podpořila více než čtyřiceti vystoupeními po celém Německu.

Dana Blatná má v zemi úspěch také s momentálně nejprodávanější českou spisovatelkou Alenou Mornštajnovou, kterou též zastupuje. „Rakouské nakladatelství Wieser už vydalo pět jejích knih a tři se dočkaly druhého paperbackového vydání, což je obrovský úspěch,“ zdůrazňuje literární agentka, která se letošní čestné hostování Česka ve Frankfurtu snaží využít k jednání s co nejvíce nakladateli. „Je to jedinečná příležitost. Zrovna dnes mám další schůzku s Wieserem, protože to vypadá, že by mohli koupit práva také na starší román Aleny Mornštajnové Slepá mapa,“ dodává.

Zatím největší českou hvězdou veletrhu je bezesporu Radka Denemarková, o jejímž úterním zahajovacím projevu informovala přední německá média. Také při páteční debatě před kamerami na hlavní scéně má Denemarková narváno, dorazily stovky lidí. Moderátorka ji představuje jako „českou autorku, o které se teď mluví na každém kroku“, a na začátek připomíná, jaké ovace Denemarková sklidila za úterní kritiku ministra kultury Oty Klempíře. „Myslím, že bychom tento potlesk měli zopakovat,“ vyzve moderátorka a hned následuje bouřlivý aplaus.

Pak se ale řeč rychle stáčí k literatuře: německy letos vydaným esejům i projevům Odradek und die Prager Schwalbe nebo románu o domácím násilí a předávání traumat z jedné generace na druhou Kobold. V této knize z roku 2011 shodou okolností Denemarková několikrát píše o Česku jako „zemi, která nemá moře“.

Román tvořený dvěma propojenými příběhy nazvala podle Michaela Kobolda, podivína patologicky posedlého Vltavou a sochami na Karlově mostě, v němž spatřuje obecnější typ. „Jsou to vysoce inteligentní lidé bez emoční inteligence, soucitu či empatie. Dobře ale vědí, co je důležité pro ostatní, a tak obratně jimi manipulují, že rychle stoupají vzhůru ve firmách i v politice,“ vypráví spisovatelka v debatě, která vrcholí představením německého překladu románu Čokoládová krev.

V něm Radka Denemarková píše mimo jiné o Boženě Němcové. „Němcová je ikona českých nacionalistů, ale právě čeští nacionalisté ji svého času nechali prakticky zemřít hlady. Byla tak moderní a natolik svobodná, že nakonec lezla na nervy mužům i ženám,“ zmiňuje autorka, která chtěla v Čokoládové krvi připomenout její talent.

„Když o ní dnes mladí točí filmy, zajímají se, jaké měla milence. A celý můj život se řeší, jestli byla dobrá matka nebo jak se starala o domácnost. Já už tohle nechci zažívat. Žádný literární vědec se neptá, jestli Thomas Mann nebo Milan Kundera uměli oloupat brambory, tak pojďme i velké talenty narozené v ženském těle vnímat jen optikou jejich talentu,“ apeluje Denemarková, za což sklízí potlesk.

O Boženě Němcové v pátek mluví ještě jednou. Poslední položkou českého programu je večerní světová premiéra dokumentárního filmu Za slovo ručím životem, který o Denemarkové natočila Slobodanka Radun.

Intimní a zároveň výpravný snímek přináší cenné záběry z ostrova Amrum nedaleko Dánska, kam česká autorka jezdí psát, nebo ze švýcarského kantonu Wallis, kde s výhledem na zasněžené vršky hor dokončila právě Čokoládovou krev. Mezi dalšími záběry z Egypta, Izraele či Tchaj-wanu se najde prostor i pro Boženu Němcovou. „Pro mě je její talent na úrovni Franze Kafky. Což dokládají její dopisy, to je moderní literatura, tam otevírá témata, tam píše svobodně. Je vidět, jak by to vypadalo, kdyby psala svobodně. Ale ten český prostor ji tak stáhnul, že nikdy nebude světovou autorkou,“ lituje Denemarková ve filmu, v němž listuje pozůstalostí Němcové a objímá její bustu.

Štáb ji zachytil i při každoročním rituálu, kdy Denemarková před Vánoci navštěvuje hrob Boženy Němcové. Na obou pátečních vystoupeních spisovatelka vyzývá Němce, aby se k ní letos připojili. „Je to krásné, veselé a nadějeplné gesto. Myslím, že to v této době potřebujeme,“ uzavírá.