Jako katolíci, ale s obrácenými kříži. Rockeři Ghost zaplnili O2 arenu

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Všichni potřebujeme věřit v něco / Někoho, v nějaký čas, dokud není konec,“ klesá hlas drobného muže ve stříbrné masce. Záhy se přelije do očistných výšek, sekundují mu sboristky. Když dva údery bicích ohlásí refrén skladby Peacefield, možná vinou zpočátku ohlušujícího ozvučení se zachvěje snad i střecha pražské O2 areny.

Zpěvák na ni shlíží ze dvou velkoplošných obrazovek, a když píseň s druhou slokou naplno přejde do stadionové, hlučné přesycené podoby, potrhaná opona padá. Odhaluje sedmičlennou kapelu v matných škraboškách a přiléhavých tělových kostýmech, jež jsou protkané blyštivými kamínky vyskládanými do tvarů koster. Mezi hudebníky nakonec přichází i Papa V. Perpetua, aktuální inkarnace frontmana skupiny Ghost.

V době, kdy různé odnože kytarové hudby včetně rocku v hitparádách dávno ustoupily rapu a žijí spíše ze slavné minulosti, působí švédští hardrockeři jako z jiné doby. Nejen svými kostýmy a stylizací do jakési paralelní církve, opulencí připomínající katolictví, jen s obrácenými kříži a vzýváním pekelníků.

Ghost v sobě koncentrují několik desetiletí vývoje žánru – průniky rocku s popem v 60. letech minulého století, následný okultní rock, trochu psychedelie, raný i pozdější metal nebo glam.

První album vydali v roce 2010, od té doby jejich popularita narůstá. Plně do mainstreamu pronikli za poněkud nahodilých okolností před třemi lety, když se skladba Mary on a Cross začala objevovat v krátkých videích na platformě TikTok. Podobně překvapivě může působit zpráva, že původně anonymní projekt černých papežů a bezejmenných ghúlů s letošní nahrávkou nazvanou Skeletá ovládl albový žebříček americké hitparády Billboard. V posledních letech se to z rockerů podařilo málokomu.

Ghost sem vynesla zejména schopnost kapelníka, Švéda Tobiase Forgeho, generovat nepřeberné množství chytlavých melodií, které se však jen zřídka podbízejí – a pokud ano, člověk jim nakonec pravděpodobně stejně podlehne.

„Vrším na sebe nápady. Slovo, věta nebo riff, které se mi líbí, kompletně zaranžovaný song, se kterým jsem spokojený. Všechno to potom jen musím uspořádat, aby to fungovalo dohromady,“ mluvil o neustálé inspiraci nedávno zpěvák. Dokazuje to množství vedlejších EP, jež s Ghost vydal.

Ne nadarmo si pro svou nakažlivost vysloužili přirovnání ke skupině ABBA. Nikdy nebylo snazší přistihnout se při broukání písně oslavující ďábla. Právě ta chytlavost spolu s lehce podvratnou stylizací do satanistického kultu představuje hlavní atraktivitu Ghost.

„Peklo, Satan, archanděl,“ hřmí tuto neděli celá pražská O2 arena při skladbě Year Zero. Dojem temného vznešena už předtím umocní kompozice Majesty, oslavující „jeho pekelné veličenstvo“, při níž je Tobias Forge coby Papa V. Perpetua ve zdobené fialové róbě se stříbřitými rukavicemi zavěšen nad bicí soupravou.

Jenže Ghost mají i smysl pro sebeironii. Když se zpěvák už jen v černém saku vrátí k mikrofonu, ohlédne se do míst, kde se před pár okamžiky vznášel, a mávne rukou, jako že o nic nešlo – že to bylo také z jeho pohledu trochu uhozené. „Došly nám dobré skladby, teď už máme jen ty na prd. Kdo chce songy ze stran B?“ žertuje zase před přídavky. Koncert samozřejmě uzavírají největší hity Dance Macabre, Mary on a Cross a Square Hammer, během nichž i sedící obecenstvo vstane a hala se mění v taneční parket.

Tobias Forge skupinu řídí nejen jako zpěvák a frontman, ale také autorsky nebo konceptuálně. Role v kapele vyjasnila kauza, kterou rozhodoval švédský soud. Ve sporu s bývalými členy dal za pravdu Forgemu, jenž od začátku vnímal Ghost coby sólový projekt, v jehož uskutečnění mu pomáhají námezdní spoluhráči a dnes i spoluhráčky. Ostatně první demonahrávky okolo roku 2006 vytvořil jen s kolegou z deathmetalové formace Repugnant. V ní hrál Forge na kytaru a zpíval.

Extrémní metal nakonec nenápadně vystrčil růžky i během nedělního vystoupení, například v mezihře staré písně Ritual, kde se naplno rozjely oba basové bubny a frontman v poloze blížící se charakteristické vokální technice growl odříkával satanskou parafrázi otčenáše.

V podobném duchu se nesla celá píseň Mummy Dust, jejíž sloky kritizují chamtivou honbu za penězi. Majetek a jeho hromadění se s příchodem smrti obrátí jen v bezcenný prach, konstatuje v pár slovech refrén se zlověstným pianem. Na současném turné to za kapelou doprovází animace monstrózního stroje na peníze ničícího lidská těla, který roztáčí mnohoruká kreatura. Projekce může připomenout karikatury nezřízeného kapitalismu z uplynulého století. S posledním veršem skladby, v níž se potkává sekaný riff s varhanami, do publika vyletí konfety ukrývající také několik fiktivních bankovek „spojeného kléru Ghost“ v hodnotě 666 dolarů.

Podobnými kousky i úspěchem v žebříčcích poslechovosti kapela postupně využívá stále většího prostoru, zvukově na deskách i ve stále větších sálech, kde vystupuje. V první fázi koncertu pódium s nízkým stropem vytvořeným ze světel – vyskládaných do tvaru symbolu Ghost, takzvaného grucifixu – a pyramidou pod bicími evokuje typické představitele stadionového rocku, britské Queen.

Přes všechny čertoviny, humor a efektní show ale tvorba švédských muzikantů zůstává lidská, snadno se na ni lze napojit i nad rámec zábavnosti a stravitelnosti. Úvodní song Peacefield hledá naději a útěchu v blízkosti druhých, s jejichž pomocí můžeme překonat příkoří. Následná Lachryma ztělesňuje osvobození, které přichází, když člověk prohlédne sebeklam. „Krmí se uprostřed noci / Uprostřed noci tě pojídá,“ cedí před osvobozujícím refrénem Forge.

Z aktuálního alba zařazuje ještě skladby Satanized a Umbra, vyjadřující se k podobnému tématu. Místo upírů v nich ale figuruje představa lásky jako posednutí. První líčí obavy ze ztráty sebe sama ve prospěch něčeho cizorodého, avšak euforické zvolání na konci naznačuje, že vypravěč nakonec radostně podlehl. Druhá zase přibližuje sexuální energii a splynutí těl, přičemž vrcholí obcováním kytarového a klávesového sóla. Ghost z poslední desky zahráli v Praze všechny silné položky, možná ale škoda, že naživo neuvedli více skladeb, které by je předvedly ve světle, kam směřují – do světla reflektorů velkých arén.

Svůj v pořadí už šestý český koncert pojali jako průřez diskografií, trochu nepochopitelně vychýlený k deset let staré nahrávce Meliora. Dramaturgicky z něj vyvstávaly právě motivy spojení a obracení se třeba i na pekelné síly, když se člověk potýká se světem. Tedy v opačném gardu něco podobného, co nabízí náboženství.

I když jejich vystupování může vypadat jako parodie na víru, skladby He Is nebo Cirice až příliš dobře ztělesňují náruč, kterou skutečně nabízí spiritualita. Mnohačetné popkulturní aluze namátkou na Hvězdné války, postavu Nosferatu, film Metropolis, spisovatele Edgara Allana Poea nebo slavný snímek okultisty Aleistera Crowleyho zase mezi kapelou a posluchači vytváří jakési spiklenectví, dojem, že jsou zasvěceni do téhož světa. Sepětí potvrzuje fakt, že pod pódiem se několik diváků skrývá pod vrstvou make-upu upomínajícího na předchozí podoby Papa Emerity i kovovou masku současného frontmana.

Blízkost k někomu dalšímu, odčinění čehosi, co jsme neudělali, a smíření třeba jen pár vteřin před koncem nabízí loňská skladba Future Is a Foreign Land. „I když je svět hrozné místo, nezapomínejte, že budoucnost představuje neznámou zemi,“ uvádí ji zpěvák.

Tobias Forge říká, že vzývání ďábla v jeho hudbě je jen slupka pro obecný zájem o člověka. Pouze zprostředkovává myšlenku, že existuje něco nám nepochopitelného. Díky Ghost to lze zažít i na rockovém koncertě.