Recenze: Karate nedovede vyřešit všechny problémy. Alespoň ne v novém filmu

Recenzi si také můžete poslechnout v audioverzi.

Když před patnácti lety vznikla nová verze snímku Karate Kid, zůstala po ní především pachuť zbytečnosti. Původní film z 80. let minulého století byl sice průměrný, avšak pro jednu generaci určující. Nová, takřka totožná varianta však na mládež ze začátku tisíciletí těžko mohla mít podobný dopad.

Nyní se karatistická sága dočkala dalšího příspěvku. A film nazvaný Karate Kid: Legendy, který od čtvrtka promítají česká kina, přichází za zcela odlišných okolností, neboť mezitím celý koncept pozoruhodně revitalizoval seriál Cobra Kai.

Novinka začíná v Číně, kde se odehrával předchozí film z roku 2010. A také se tu ihned objevuje postava Hana v podání Jackieho Chana, který ve snímku vystupoval. Jenže brzy se vyprávění přesouvá do New Yorku, kam Hanův synovec a žák odchází s matkou za novými životními příležitostmi. A hned je zřejmé, že tvůrci jsou si vědomi oné pozoruhodné modernizace, jíž do tohoto univerza vnesl seriál Cobra Kai, poslední roky uváděný videotékou Netflix. Stejně jako je bohužel zřejmé, že za touto skvělou sérií novinka spíš zaostává.

Cobra Kai byl silný především proto, že všechny nabízející se stereotypy problematizoval a otáčel naruby. Původní antagonista Johnny Lawrence se stal spíše kladnou postavou, jeho sok Daniel LaRusso už nebyl jen oním hodným a pokorným studentem karate.

Tvůrci našli balanc mezi nostalgií z 80. let a současností. Uměli zasáhnout jak pamětníky, tak mládež, neboť Cobra Kai byl v jádru středoškolským seriálem vyprávějícím s nadsázkou, ale také s velkou citlivostí o tom, že karate dovede vyřešit všechny vaše problémy. To, co by jinde působilo jako klišé z hollywoodské historie, zafungovalo komplexně – jak doslova, tak metaforicky.

Nový snímek se rovněž pokouší variovat původní jednoduchý koncept o otloukánkovi a outsiderovi, který nachází první lásku a zároveň musí přemoci silnějšího protivníka. Mladík Li Fong se sice sotva přestěhoval z Číny, ale do New Yorku zapadne celkem snadno. Anglicky umí výborně, neboť kdysi v Hongkongu chodil do americké školy, vždy má po ruce pohotovou průpovídku a není žádným nováčkem ve světě bojových umění.

Sice brzy dostane nakládačku od místního karate postrachu, který mu ukáže, že tady čínské kung-fu stačit nebude, záhy ale Li Fong pomůže majiteli pizzerie za rohem Viktorovi, když ten čelí přesile. A najednou už hrdina není jen nápadníkem jeho dcery, stává se také jeho trenérem.

Viktor byl kdysi výborný boxer, nyní však svými pěstmi dávno zpracovává leda těsto na pizzu. A půjčil si od špatných lidí, kteří teď chtějí peníze vrátit. Tak se rodí myšlenka, že mu Li Fong pomůže připravit se po letech na zápas, aby Viktor vítězným honorářem splatil dluh.

Debutující režisér Jonathan Entwistle se snaží zachytit kosmopolitní atmosféru New Yorku. Podobně jako boxerský snímek Creed z roku 2015 i Karate Kid: Legendy hledá civilní tón, v němž by se našel čas na všednodenní aktivity a romanci by šlo věnovat podobný prostor jako samotnému karate. Tak tomu ostatně bylo ve většině vlivných bojových filmů včetně prvního dílu Rockyho, který je do značné míry melodramatem. V novince však pozvolný, v jádru sympatický tón nejde dohromady s dějovými zvraty.

Hrdina Li Fong je chvíli trenérem, avšak zjevně se časem bude muset stát také žákem. A nastudovat karate v rekordním čase, aby nejen porazil protivníka, ale především se zbavil traumat z minulosti.

Snímek tak začíná tonálně kolísat, není dost času ani na revizionistické nápady, ani na budování klasického napětí sportovního dramatu, jež zahrnuje bolestivé tréninkové sekvence i závěrečné zadostiučinění. To vše příběh obsahuje, tvůrci ale jako by nevěděli, jestli se stále pohybují ve filmu s Jackiem Chanem, nebo spíše ve světě seriálu Cobra Kai.

Han se potkává s Danielem LaRussem, aby ukázali Li Fongovi, že karate a kung-fu jsou dvě větve jednoho stromu. Výsledkem je lehce hašteřivé vedení žáka, které jistě má připomínat soupeření Lawrence a LaRussa ze seriálu Cobra Kai. Jenže ten pracoval s napětím mezi dvěma karatistickými školami, dvěma rozdílnými povahami a vůbec různě bořil jasné hranice či hierarchie mezi mistrem a učedníkem.

V novém Karate Kidovi není na podobné záležitosti prostor. A tak zůstává spíše u nefunkčního pokusu implementovat Chanův komediální bojový styl, odkazující k eskapádám němé grotesky, do díla, kde nenachází dostatečné uplatnění.

Autoři sice relativně nápaditě pracují s městem, kde se děj odehrává, a jednotlivé zápasy karatistického turnaje zasazují do originálních prostředí – jednou na pouliční dvorek, jindy na střechu mrakodrapu. Jenže co naplat, uspěchané finále už nedovede navodit dostatečné napětí, ani potěchu z akčních sekvencí, v nichž naopak Cobra Kai vždy vynikal.

Nejlepší bojová scéna se odehrála dávno, uprostřed temných uliček, bez jasně daných pravidel. Což je vlastně vizitka celého snímku. Karate Kid: Legendy vyznívá v mnoha jednotlivostech sympaticky, ale tvůrcům se ty střípky nedaří správně poskládat dohromady. V seriálu Cobra Kai mají až příliš silného soupeře. A toho nedokázali ani dorovnat, natož porazit.