Recenze: Billy Bob Thornton jako moderní kovboj. V těžařském seriálu září

Tommy Norris umí napravit vše, co trápí naftařskou společnost. A ona ho za to štědře platí. Jediné, co se mu nedaří dát dohromady, jsou rodinné vztahy. Ve druhé řadě seriálu Landman, kterou lze vidět ve videotéce SkyShowtime, pokračuje americký režisér a scenárista Taylor Sheridan v tom, čím se vyznačuje většina jeho obsáhlého televizního portfolia. Západní Texas je v jeho pojetí místem, kde se drsná, ušpiněná všednodenní dramata mísí se scénami jako ze soap opery.

Billy Bob Thornton v roli Tommyho prakticky nesundává klobouk. Dokonale ztělesňuje drsné prostředí ropného byznysu, kde je neustále potřeba se pohybovat na hraně zákona, obzvlášť když „hrajete“ za menší nezávislou společnost, a nikoli za giganty v tomto odvětví.

Taylor Sheridan má pro tyto kovbojské typy hrdinů slabost. Ve všech svých seriálech včetně nejznámějšího Yellowstonu se pokouší najít tón, v němž na tento svět hledí s pochopením, ale též kriticky.

I Landman je rozkročený mezi současnými ambiciózními seriály a starými ságami typu Dallasu. V té první sféře se pohybujeme, když Tommy se svými lidmi řeší jednu katastrofu za druhou v zaprášeném terénu či prosklených zasedacích místnostech, ta druhá se projevuje hlavně u rodinných večeří.

Poté, co se v první řadě Tommy dal znovu dohromady se ženou, musí po letech hledat, jak se žije s touto blonďatou bytostí a její sedmnáctiletou verzí, dcerou Ainsley.

Sheridan své ženské postavy rozlišuje zcela bezelstně, ty blonďaté se vyznačují hezkými těly a prostým smýšlením, brunety jsou schopné, akční a především skvělé rétorky. Ať už jde o vdovu po jeho zaměstnavateli Cami, což je role, v níž Demi Moore opět stvrzuje svůj aktuální herecký comeback, nebo o Tommyho právničku. Ta obvykle sedí sama v místnosti plné mužů a dává jim lekci v tom, jak se vede dialog a vyhrávají soudní spory dřív, než vůbec začnou.

Seriál ve druhé straně poskytuje ženským postavám větší prostor, obzvlášť na Tommyho ženu a dceru ale hledí způsobem, který se chvílemi mění takřka v parodii. V jedné scéně tak Ainsley jde na pohovor do nové školy a působí jako to nejstereotypnější ztělesnění blondýnky a roztleskávačky, která má problém chápat slova jako entuziasmus, obzvlášť když zaznívají v dlouhých souvětích. Když konečně pochopí, že navzdory odporu ředitelky ji přijali, vrhá se po této nebohé ženě a vroucně ji objímá.

V bizarní komedii se zase mění scéna u večeře, kde Tommy pološeptem popisuje spolupracovníkům, jak se jeho žena chová a jak vaří, když má zrovna menstruaci. Vše končí létajícími talíři a sexem na usmířenou, ale divák vážně pochybuje, jaký má tento turbulentní vztah smysl a proč se do něj Tommy rozhodl vrátit.

Taylor Sheridan odhaluje to, jak byl Tommy vychováván, že nikdy nezažil otcovskou či mateřskou lásku, ale nic z toho úplně nevysvětluje, proč se dal dohromady s manželkou, která je schopná kupovat k večeři lanýže skoro za tři tisíce dolarů a působit trable všude, kam vejde.

Jako protipól působí Tommyho syn Cooper, který se nesnáší se sestrou a matku zvládne vystát jen v homeopatických dávkách. Potomek kráčí v otcových stopách, snaží se vydobýt si respekt ve stejném odvětví a aktuálně se posunul z pozice dělníka, co hloubí vrty, v majitele osmi z nich. Pod zemí sice narazil na nebývalé množství ropy, ale zůstává otázkou, nakolik je Cooper dítětem štěstěny. Na rozjetí podnikání si totiž nejspíš půjčil na velmi nesprávném místě. A tak Tommy vedle rodinných a byznysových problémů najednou musí řešit další, v němž se obě sféry prolnou.

Landman ukazuje, proč jsou Sheridanovy seriály tak populární v konzervativnějších koutech Spojených států. Zkoumá vznikající chlapské pouto mezi otcem a synem, velebí tvrdou dřinu, ženy obvykle staví na odiv. Ať už kvůli vzhledu, nebo svým řečnickým schopnostem, jimiž omráčí okolí. Muž je pak ten, kdo se musí brodit bahnem každodenních potíží.

Tomuto poněkud obstarožnímu vnímání světa Taylor Sheridan svým způsobem až nostalgicky přitakává. Jeho seriály jsou podmanivé, zručně natočené a rychle vyprávěné. Dokážou být návykové. Ale pro leckteré diváky až příliš snadno padají kamsi do oblasti takzvaného provinilého potěšení. Pohybujeme se stále v oblasti moderní kvalitní televize, nebo už sklouzáváme do světa pletich a podivných komediálních či emočních erupcí jako z nějaké telenovely? Tvůrce Landmana možná našel způsob, jak tyto protipóly spojit. Ale ne každému to musí být po chuti.