Elektronika, která člověka rozbrečí. V Praze zahrál Oneohtrix Point Never

„Doufám, že tu teď nikdo není na tripu. Tohle pokazí náladu,“ omlouval se producent Oneohtrix Point Never osazenstvu pražské Nové Spirály. Producent elektronické hudby s civilním jménem Daniel Lopatin zde v pondělí na pozvání festivalu Prague Sounds představil nové album Tranquilizer, které oficiálně vydá až za devět dní. Jenže koncert hned v úvodu narušily komplikace.

Umělce, kterého už více než dekádu fascinuje nedokonalost technologií, zradil nefunkční kabel. Propojoval velkou projekční LED stěnu s kamerami francouzského vizuálního tvůrce jménem Freeka Tet, jenž přímo na pódiu vytvářel kolegovi doprovod v podobě surreálných, živě snímaných obrazů. Fanoušci hudby Oneohtrix Point Never by se ovšem bez projekcí jistě dokázali obejít. Lopatin tvoří zvukové koláže ze syntezátorových arpegií a útržků povědomých melodií, které v myslích posluchačů bují do úplně nových světů.

Třiačtyřicetiletý Američan patří mezi nejvyhledávanější světové producenty, jeho služby poptávají hvězdy jako The Weeknd. Tomu pomohl stvořit dvě z jeho nejúspěšnějších desek, After Hours a Dawn FM, a režíroval také zpěvákovo vystoupení na americkém Super Bowlu v roce 2021. The Weeknda tehdy na floridském stadionu doprovázeli tanečníci v kostýmech robotů a strašidelní zpěvákovi kloni se zafačovanými obličeji. Všechno vypadalo jako ve snu, ve kterém se společně ocitly miliony Američanů.

Sám Oneohtrix Point Never tvoří hudbu, která v člověku vyvolává nutkání uzavřít se do sebe. Do komorního prostoru holešovické Nové Spirály, jejíž kapacitu naplnilo 650 platících osob, tak jeho skladby perfektně zapadly. V čistém zvuku rekonstruované haly s nezvyklým kruhovitým půdorysem a spirálovitými, do výšky stoupajícími ochozy pro sedící diváky vynikaly všechny frekvence jeho hudby.

Nervózně těkající syntezátory občas pročíslo basové zadunění, které proniklo až do morku kostí. Sny evokující skladby dostaly v živém provedení novou, tělesnou úroveň.

„Žádáme vás, abyste žádné zvukové záznamy našeho koncertu nezveřejňovali na sociálních sítích. Budeme hrát nová díla, která ještě nevyšla, a je pro nás důležité, aby byla prožívána přímo a v daném okamžiku,“ oznamovala LED stěna před začátkem koncertu, na kterém nová deska zazněla od začátku do konce. Album Tranquilizer zní jako návrat o více než dekádu nazpět k desce R Plus Seven, hudebníkově první u renomované značky Warp.

V době vydání si Oneohtrix Point Never, od roku 2007 působící v undergroundových kruzích, už stačil vybudovat paradoxní pověst. Platil za vizionáře, který budoucnost hudby skládá z recyklovaných kousků zapomenutých technologií. „Jeho nejlepší skladby budují prostor - neznámý, pokřivený, téměř připomínající očistec -, ve kterém spolu různé éry a ideje, živé i mrtvé, navzájem promlouvají,“ popsal magazín New Yorker v rozsáhlém předloňském profilu, který se dotýkal i umělcova dětství.

Daniel Lopatin vyrůstal v americkém Massachusetts jako dítě emigrantů s ruskými kořeny. Matka se ještě v Sovětském svazu živila jako učitelka hudby, v USA se ale překvalifikovala na programátorku. Tím byl i Lopatinův otec, mimochodem bývalý klávesista v kapele The Flying Dutchmen.

„Měli jsme pořád hudbu a pořád počítače. To vysvětluje všechno, co o mně potřebujete vědět,“ řekl New Yorkeru Lopatin, který sám sebe popsal jako člověka citlivého na pomíjivé věci. „Možná jsem byl obklopený lidmi. Ale já si pamatuju jen reklamy.“

Jedna ze skladeb chystaného alba, Bumpy, začíná úderem syntezátorů jako vystřižených z reklamní znělky. K nim hudebník lepí zvuk skřípajících dveří nebo melodii připomínající instruktážní videa z dob, kdy první domácí počítače představovaly zásadní milník v pokroku lidstva. O pár dekád později jsme přitom nedoputovali na Mars ani nevyléčili rakovinu, a kabely propojující LED obrazovku s počítačem Freeka Teta pořád nejsou spolehlivé. Nakonec je musí jistit jediná opravdu spolehlivá technologie na světě - lepící páska.

„A čtvrtý den Bůh stvořil gaffu,“ vtipkoval na pódiu Oneohtrix Point Never, který bořil dávné klišé o tom, že experimentální umělci jsou málomluvní introverti. Jindy obecenstvu tvrdil, že on i Freeka Tet koncertují s chřipkou, proto to opakující se utírání nosu. „V životě jsem neměl kokain, přísahám,“ tvrdil. Smích publika záhy přerušila hmota zvuku. LED panel, teď už plně funkční, poslal diváky do nového fantasmagorického světa.

Oneohtrix Point Never zničil i další mýtus experimentální hudby, který minulý týden na festivalu Prague Sounds bohužel potvrdili Alva Noto a Fennesz, tedy že na koncertech elektronické hudby se vlastně není na co dívat. V pondělí bylo v Nové Spirále na stole sice jen několik kontrolerů a mixážní pult, na kterém hvězda večera mírně modifikovala skladby, Freeka Tet si ale na pódium vzal několik malých monitorů a rozestavěl je do kulis ložnice: připomínalo to výřez světa, který vidí člověk právě se probudivší ze sna.

Zatímco na monitorech běžela projekce jako ze zapomenuté počítačové hry, Freeka Tet kolem nich kroužil kamerou, nad pokojíkem mával blikajícími světly a působil jako lehce vyšinutý loutkář. Na obřím LED panelu vznikal obraz, v němž se digitální svět slévá s tím skutečným.

Přesně to nakonec evokuje i hudba Oneohtrix Point Never. Technologie jsme ještě donedávna přísně oddělovali od přírody i od člověka. S nástupem umělé inteligence, kterou hudebník mimochodem používá i při komponování, se ale hranice mezi tím, co považujeme za živé a neživé, stírají. Těžko věřit, že na druhém konci konverzace s chatbotem není živá duše, jako by šlo o instinkt nebo nepodmíněný reflex, jenž se spustí vždy, když jsme emotivní. A ve videu k Oneohtrixově skladbě A Barely Lit Path z alba Again ožívají testovací figuríny v autě rychle se řítícím do světla na konci zešeřelé silnice. Tváří v tvář smrti se chytají za ruku.

I návštěvníci Nové Spirály se na závěr večera propadají do tunelu. Přídavek tvoří tři starší skladby, krom Barely Lit Path zazní Boring Angel a Chrome Country. Sál oslňuje smršť stroboskopických světel a dým. Na ušní kost útočí sonická vlna, posluchačka nedaleko propuká v pláč. Možná za to může přesycení vjemy. A možná Oneohtrix Point Never a Freeka Tet potvrdili, že stroje mají duši.