Recenze: Hrdina pro rozpolcenou Ameriku. Peacemaker je sprostý křupan

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Klidně by mohl kandidovat na nejpodivnějšího superhrdinu světa DC Comics. Není to slušňák jako Superman. Není temnou, chmurnou figurou typu Batmana. Peacemaker je brutální, neustále kleje a za parťáka má neurvalého orla, který sice přiletí na povel, jinak ale většinu času tráví tím, že zlostně likviduje obsah ledničky.

První řada tohoto radostně zběsilého, přitom lehce satirického seriálu od režiséra Jamese Gunna vnesla v roce 2022 do potemnělého světa DC potřebnou porci podvratného humoru. Nyní se John Cena v roli zábavného supergrobiána z rasistické rodiny vrací v trochu jiné podobě. Druhou řadu lze opět sledovat ve videotéce HBO Max.

Od chvíle, kdy série odstartovala, James Gunn dostal za úkol proměnit a zachránit filmové a televizní univerzum DC, přiblížit ho modelu, který dlouho fungoval u konkurenčního Marvelu. První kontury této proměny šlo zahlédnout u Gunnova letošního filmu Superman. Součástí snahy však je zjevně i snaha začlenit antihrdinu Peacemakera – tuto bizarní hříčku, jež dokáže být pěknou osinou v zadku – mezi ostatní prominentní postavy DC.

První řada ukázala, jak se Chris Smith, což je Peacemakerovo občanské jméno, nedobrovolně přidává k tajné vládní jednotce, která má bojovat s mimozemšťany.

Protagonista v tomto nesourodém spolku rozhodně nebyl jediným podivínem, za parťáky měl například obtloustlého, nesmělého chlapíka Johna Economose, co se vyzná v technologiích všeho druhu, dále vyzáblého samozvaného bojovníka proti zločinu Adriana, co má ve sklepě tajný pokojíček a Peacemaker je jeho idol, či šéfku Emilii, zápasící s vlastní agresivitou.

Peacemaker byl původně jakýsi levoboček. Dostal epizodní roli ve snímku Suicide Squad a tou mělo vše skončit. James Gunn však objevil komediální talent Johna Ceny a věnoval mu celý seriál. V aktuální druhé, o poznání intimnější řadě se z něj pokouší udělat postavu, kterou si zamilují nejen diváci, ale také ostatní protagonisté.

Chris Smith už není takovou osinou v zadku. A stejně jako ostatní se pokouší najít své místo v proměňujícím se světě. Většina postav už nepůsobí u vlády, Peacemaker je dokonce považován za nepřítele. Nejen proto, že omylem zabil syna vysoce postaveného muže, ale hlavně proto, že vlastní portál do paralelní dimenze. Tam je stále superhrdinou, navíc extrémně úspěšným a oblíbeným. Jeho rasistický otec je tu stále naživu a navíc se k Chrisovi chová hezky. Žije také Chrisův bratr a všichni společně potírají zločin. Hrdina tak stojí před rozhodnutím, ve kterém světě raději žít.

Peacemaker opět začíná strhující taneční znělkou, úplně jinou a choreograficky ještě zábavnější. A navzdory tomu, že je v některých ohledech oproti první řadě umírněnější, opět jde především o neuvěřitelně energickou podívanou, která si vtipně pohrává s běžným rozlišováním mezi padouchy a hrdiny v komiksových univerzech.

James Gunn, jenž napsal všechny epizody a několik jich i režíroval, zasadil děj do doby po událostech svého Supermana. A opět ukazuje, jakou je studnicí nápadů. Před sledováním Peacemakera by člověk jen těžko řekl, že si zamiluje vřískajícího orla, co jen po většinu času agresivně klove do všeho kolem sebe, ať už je to maso v igelitovém obalu vytažené z lednice, nebo ucho spícího páníčka.

Jenže Gunn se už osvědčil jako ten, co umí zabydlet komiksová univerza nekompatibilními, pochroumanými bytostmi v marvelovských Strážcích galaxie. Nyní buduje podobný panteon zmetků u DC.

Druhá řada Peacemakera možná neumí tak dobře spojit vážnější pasáže s přepálenou akcí a specifickým, často ujetým humorem. Navzdory občasným drobným tonálním škobrtnutím však zůstává nakažlivým, neustále odsýpajícím počinem.

Gunn se nebojí publikum zahltit, je vidět, že se chce hlavně bavit, jakkoli mnohé dialogy si chytře utahují z různých společenských nešvarů a předsudků. Když se v závěrečné části batmanovské trilogie režiséra Christophera Nolana říká, že „Batman může být kdokoli“, jde o větu s neobyčejnou dramatickou silou. Skoro se zdá, že James Gunn si ji vzal sarkasticky k srdci a pokouší se ukázat, jak by to vypadalo, kdyby se superhrdinou opravdu stal kdokoli.

V jeho světě například jeden z hrdinů nosí směšný zelený oblek, připomíná pokémona či parodii na Želvy Ninja a je závislý na pojídání křupek. Vyskytuje se tu lovec orlů, zálesák posedlý likvidací opeřenců, který ze čtyři dny starého orlího trusu dokáže poznat, co všechno pták pozřel – ve výčtu potravin přitom nechybí maso z japonského skotu známého jako wagyu či kaviár z belugy.

Gunnovi hrdinové ale nikdy nejsou jen směšní. Máme pro ně slabost právě proto, že sami odhalují své slabosti. Peacemaker byl dosud spíše hrdinou, jakého si společensky rozpolcená Amerika zaslouží. Uvidíme, zda se může stát i hrdinou, jakého potřebuje.