Recenze: Ještě švihlejší než dřív. Seriál s Dykovou je osvěžující podívaná

Marta Adamcová má stále své mimořádné schopnosti. Hrdinka seriálu Případy mimořádné Marty, jehož třetí řadu lze sledovat ve videotéce Oneplay a od nedělního večera také na TV Nova, je však už nepoužívá coby policejní konzultantka.

Po konfliktu se šéfem, jemuž přezdívá Superpolda, přestala chodit do svého lehce nestandardního zaměstnání a živí se jako uklízečka. Ale jako by nějak přitahovala kriminální skutky, připlete se k vraždě i během „šůrování“ jedné luxusní domácnosti. A připlete se k ní tak nešťastně, že sama skončí ve vězení.

Seriál podle francouzského originálu nikdy nebyl klasickou krimi. Jde o poněkud uhozenou detektivní komedii postavenou na energii Tatiany Dykové – hrající hrdinku s obrovským pamatovákem a analytickými schopnostmi, ale s o poznání horší sociální inteligencí – a na režijních nápadech Marka Najbrta a Tomáše Pavlíčka. Ti se scenáristickým týmem rozhodně nepředstírají, že se pohybují kdekoli blízko skutečnosti.

Třeba epizoda, kdy se Marta dostává do vězení pro podezření z vraždy, ale i nadále se odsud snaží vyšetřovat, si příliš neláme hlavu s tím, jak to funguje v opravdových českých věznicích – ať už jde o vazby mezi trestankyněmi či přítomnost mobilních telefonů. Komediální Oddíl B od Jana Prušinovského a Petra Kolečka je oproti tomu vrcholem realismu.

Případy obyčejné Marty představují oddechovou, spotřební záležitost. Ale stále jde o seriál, z něhož je cítit spíše energie než rutina, do které tak často spadají české vážně stylizované kriminálky.

Marta bude mnohé vyznavače procedurálních detektivek zákonitě štvát, stejně jako v seriálu irituje své okolí. Je praštěná, hubatá, neotesaná, nevkusně oblečená, nesnesitelná, ale k tomu tak trochu geniální. A navíc matka tří dětí. Zkrátka pravý opak samotářského detektiva, s nímž se tak rádi ztotožňujeme navzdory jeho povahovým a jiným neduhům.

Marty je všude plno a místo sklenky kořalky prokazuje schopnost dělat kromobyčejně velké bubliny ze žvýkačky.

Třetí řada, v níž se ke scenáristovi těch předchozích Zdeňkovi Jecelínovi přidaly nové autorky Aneta Sláma Honzková a Helena Koblischková, je ještě střelenější než ty předchozí. Více sází na čistě komediální situace či vizuální gagy. Tvůrci bourají takzvanou čtvrtou zeď a nechávají postavy objevovat se ve vysvětlujících vsuvkách či střetávat se v jediné místnosti, kde se přitom očividně reálně nevyskytují.

Přitom například ve třetí epizodě se objevuje téma sexuálního násilí, které sice nemá příliš prostoru, přesto dovede zarezonovat – už třeba díky tomu, že je ztvárněné prostřednictvím rapového songu, který dost přesvědčivě narapovala Jasmin Jana Grünerová vystupující pod uměleckým jménem Jasmin.

Právě pozornost k podobným detailům činí ze seriálu stále docela osvěžující podívanou. Ne všechny gagy tu vycházejí, někdy je přepálená stylizace a hlavně Martino přehnané chování na sílu. Její špičkování se šéfem v podání Romana Zacha se také snadno ohraje.

Celkovou dynamiku svérázné „mordparty“ ale tentokrát obohacuje nováček Vojta, který se hodlá držet předpisů o poznání více než ostatní. Přitom se však nestává příslovečnou osinou v zadku, jakkoli si z něj kolegové zprvu dosti utahují.

Také v tomto ohledu jsou Případy mimořádné Marty specifické. Nestaví na rozkolech v týmu, ale na tom, že se tu postavy v jádru mají rády. Marta sice působí hlučně a obhrouble, její šéf zase přehnaně úzkostně, ale všem tu na sobě spíše záleží.

Případy mimořádné Marty sice nevyznívají vždy vyrovnaně, občas protagonistka působí svým chováním slona v porcelánu už dost nepatřičně i v rámci zvolené stylizace. I tak se ale série vyznačuje nadhledem či schopností přinést nějaký ten bizarní detail, obvykle pramenící z toho, že Marta si pamatuje opravdu vše.

Tentokrát při vyšetřování uplatní třeba znalosti divných nemocí siamských koček či způsobů hnízdění zpěvných ptáků. Co by leckterá jiná česká televizní krimi za takové hnízdo rehka dala.

Marta samozřejmě není nějaký vrchol televizní zábavy. Ale stále může sloužit jako příklad odlehčeného díla s nijak vysokými ambicemi, které nepůsobí jen jako výrobek. Hrdinka představuje částečnou variaci na sociopatického génia Sherlocka Holmese ze série BBC s Benedictem Cumberbatchem. Ten byl nicméně ve své výstřednosti miláčkem publika. Marta je spíše odkázaná k tomu, že ji diváci jen tak nepřijmou, neboť není brilantním cynikem, ale neotesanou ženštinou, jíž jako bychom tu genialitu ani nechtěli přiznat.

Tady někde pochopitelně srovnání končí. Případy mimořádné Marty nejsou ani zdaleka tak propracovanou detektivkou jako Sherlock. Jde především o komedii. Je to seriál, který je přiznaně lehce dementní, ale zároveň je z něj cítit, že ho Marek Najbrt a Tomáš Pavlíček točí s láskou.