Bluegrassové hvězdy z USA najaly novou houslistku. Dvakrát zahrají v Česku

„Bála jsem se, že když půjdu studovat hudbu, škola mi ji zprotiví,“ vysvětluje americká houslistka Brittany Haas. Jako teenagerka měla slibně rozjetou kariéru v žánru bluegrass, přesto nejprve vystudovala evoluční biologii na Princetonské univerzitě. Specializovala se na chování opic, konkrétně paviánů.

Když ale roku 2009 školu dokončovala, každý víkend a prázdniny už zase koncertovala. „Studovala jsem v New Jersey, kde bydlí Tony Trischka, tak jsem nejdřív začala hrát s ním,“ zmiňuje hvězdného banjistu známého také posluchačům kapely Druhá tráva. „Pak jsem se přidala ke Crooked Still, což byl začátek konce mé kariéry evoluční bioložky,“ směje se hudebnice s odkazem na alternativní bluegrassovou formaci.

Američanka dnes žijící ve městě Nashville prošla ještě několika sestavami, než zakotvila v jedné z těch nejsledovanějších. Od roku 2023 je Brittany Haas členkou Punch Brothers, kteří s nadsázkou představují nejvyšší evoluční stupeň bluegrassu. Eklektická pětice překračující žánry má na kontě Grammy, letos slaví 20. výročí a právě vydala album The Unsung Adventures of Punch Brothers. Svou první desku s Brittany Haas představí 26. ledna 2027 na brněnském Jazzfestu, pro velký zájem hned dvakrát. Oba koncerty v Sono Centru jsou již téměř vyprodané.

Punch Brothers se jmenují podle říkanky z povídky Marka Twaina. Nejsou to skuteční bratři, přestože mají leccos společného – bluegrassové zázemí, virtuózní schopnost hry na nástroj a touhu neustále se posouvat.

Skupinu v roce 2006 založil mandolinista Chris Thile z tria Nickel Creek. Hudebník, jenž od té doby mnohokrát koncertoval v Česku a také byl například hostem pořadu Na plovárně moderátora Marka Ebena, si toužil rozšířit záběr. Za tímto účelem sestavil ansámbl s kytaristou Chrisem Eldridgem, kontrabasistou Paulem Kowertem, houslistou Gabem Witcherem a hráčem na banjo Noamem Pikelnym, jenž na začátku kariéry absolvoval turné s českým kytaristou Slávkem Hanzlíkem.

Přestože koncertují v nástrojovém obsazení typickém pro bluegrass, nelze je zařadit do této škatulky. Muziku tvoří žánrově neohraničenou, nepředpojatou, s prvky jazzu, popu, komorní vážné hudby, včetně moderních stylů jako minimalismu až po alternativní rock typu Radiohead – coververzi jejich songu Kid A zařadili Punch Brothers na album z roku 2012. „Jedním z našich cílů je dělat hudbu, jakou ještě nikdo nedělal,“ deklaruje mandolinista Chris Thile v rozhovoru pro časopis Paste.

V něm také vysvětluje, proč byla výměna na pozici houslisty tak ostře sledovaná. Punch Brothers hrávají skladby ve složitých aranžmá vyžadujících pokročilé hudební znalosti. Aby mohli umělci ve svižných tempech často kolektivně improvizovat, potřebují hluboké vzájemné porozumění.

„Byl to takový až existenciální okamžik. Věděli jsme, že budeme moct pokračovat dál, jen když najdeme vhodnou náhradu,“ říká lídr sestavy Thile o odchodu dlouholetého houslisty Gabea Witchera, s nímž se přátelí od mládí a který se chtěl více věnovat rodině.

Nová houslistka za něj nejprve zaskočila za pandemie koronaviru, později spolupráci prohloubili na několika koncertech. Až poté jí nabídli, aby se stala plnohodnotnou členkou skupiny. „Je všestranná a zároveň má velmi osobitý zvuk. Tak jako Gabea Witchera jste poznali po pár tónech, poznáte po pár tónech Brittany Haas. A přitom každý hrají úplně jinak,“ popisuje mandolinista.

Že do kapely Brittany Haas vnáší svěží dynamiku, potvrzuje právě vydané sedmé album The Unsung Adventures of Punch Brothers. Nová houslistka září hned v úvodní skladbě New Bike, kde Thileho mandolina a Elridgova kytara vytvářejí kontrapunkt k jejímu sólu. Píseň beze slov Thile nazval podle horského kola, které dostal jako malý. Vzrušení ze vzájemné souhry s novou členkou mu připomnělo nadšení, jaké malý kluk pociťoval na svém prvním bicyklu. „Připadali jsme si jako děti v obchodě se sladkostmi. Člověk měl tolik energie a mohl se vydat tolika směry,“ popisuje euforii z natáčení Chris Thile.

Jak naznačuje název, The Unsung Adventures of Punch Brothers je jejich prvním čistě instrumentálním albem. „Nechtěli jsme jen zapřáhnout Brittany do už funkčního mechanismu. Toužili jsme se dostat do stejné situace jako ona, kdy to i pro nás bude něčím nové. Tak jsme přemýšleli a došlo nám, že jsme ještě nikdy neudělali čistě instrumentální desku,“ objasňuje Thile koncept alba.

Natočili ho vloni v americkém státě Vermont. Obsahuje osm původních skladeb a tři přepracované lidovky, od June Apple původem z Apalačských hor, v jejich podání plné perkusivních zvuků, po epicky pojatý Song of the Water Kelpie, poprvé zapsaný začátkem 20. století na britském ostrově Man. Kelpie z názvu je nadpřirozená bytost, vodní duch beroucí na sebe podobu koně s rybím ocasem.

I známé melodie se v inovativních aranžmá Punch Brothers mění v neobyčejně rychlé, lehké, s jiskrou zahrané skladby, jež na několikaminutové ploše procházejí velkolepým vývojem.

Přestože bývají snadné na poslech, mají spoustu hudebních zvláštností: neobvyklé harmonické postupy, liché rytmy, výraznou práci s dynamikou a barvou výrazu, až několik vrstev riffů či nepřetržitých vyhrávek suplujících bicí, originální využití vícehlasů a k tomu časté změny tempa, celkové nálady nebo směru kompozice. Široký záběr svobodomyslných Punch Brothers, sahající od introspektivní komorní polohy po jiskřivý bluegrass, dobře ilustruje kompozice z nové desky Found in a Frozen Fog.

Vytvořit takový model trvalo roky a nová houslistka si na něj musela zvyknout. „Na začátku to bylo hodně stresující. Je to opravdu náročná, velmi specifická hudba, do které je těžké se ponořit. Nemůže ji hrát jen tak někdo, muzikanti jsou na sebe za těch dvacet let napojení a mají spoustu vzájemné historie,“ popisuje Brittany Haas. Když se učila party svého předchůdce, nedokázala ani vždy odlišit, které jsou pevnou součástí kompozice a co spontánně vymýšlel na místě.

Některé z nových skladeb poprvé zazněly v pořadu The Energy Curfew Music Hour, jehož dvě řady Punch Brothers natočili pro platformu Audible. Jedná se o rozhlasovou show kombinující živou hudbu s mluveným slovem a hosty, jako byli namátkou Kacey Musgraves, Jason Isbell, Norah Jones, James Taylor nebo Billy Strings. Pořad zastřešuje hravě dystopický scénář: v blízké budoucnosti kvůli nedostatku zdrojů vláda zavede elektřinu na příděl a hudebníci musí každý týden hrát akusticky – právě tehdy nastává čas Punch Brothers.

Kapela se nikdy nebrala přehnaně vážně. Na koncertech muzikanti uvádějí i motivy z filmových dobrodružství Indiana Jonese nebo Hvězdných válek, cestujícím na lodi směřující na Newportský folkový festival letos nabídli vlastní úpravu motivu z hollywoodského trháku Čelisti a například zpěvák Thile na vlastních koncertech hrává na přání libovolnou píseň z repertoáru Radiohead. „Tomu se říká výzva. Ale láká mě to zkusit,“ prohlásil na svém sólovém večeru roku 2022 v pražské La Fabrice, když si publikum vyžádalo coververzi Paranoid Android. Mandolinista se zatvářil, jako že to neumí – načež složitou kompozici vyšvihl zpaměti, od nápodoby kytarových a klavírních linek po slova.

Nové album Punch Brothers určitě není jejich nejlepší, obsahuje ale několik vynikajících skladeb, včetně působivě temné a místy skoro disonantní Saturn: Pogo Ball of the Gods.

I na svém jediném pražském koncertu roku 2018 ve velkém sále Lucerny hráli Punch Brothers několik instrumentálek jako Watch ‘at Breakdown nebo Three Dots and a Dash. Že na novém albu nezpívají, tedy zásadně nevadí. Trochu škoda to ale přece jenom je – Thileho chlapecký, křehký tenor, včetně působivého falzetu připomínajícího víc Thoma Yorka z Radiohead než bluegrassové zpěváky, člověku pomáhá naladit se na hudebně složité kompozice.

Lídr skupiny ale zjevně chtěl zkusit zase něco nového. „Bylo hrozně osvobozující moct jednou vyjádřit pocity ne slovy, ale výhradně hudbou,“ popisuje v interview a vyslovuje tezi, že lidský hlas vždy automaticky poutá větší pozornost, čímž trochu zastiňuje nástroje.

The Unsung Adventures of Punch Brothers jsou tak v novém složení připomínkou špičkových instrumentálních schopností muzikantů. A zároveň si kapela něco nechává na příští desku – svou první, kde snad bude zpívat i Brittany Haas. V tomto ohledu mají Češi výhodu. Jak zní jejich hlasy společně, nejspíš uslyšíme už v lednu na Jazzfestu.