Recenze: Vetřelec vraždí na Zemi. Nový sci-fi seriál přináší skvělé nápady

„Je to tu jako v zoo. Jen všechna zvířata jsou pryč,“ poznamenává jeden z hrdinů nového seriálu Vetřelec: Země, když prozkoumává záhadné vesmírné plavidlo, které se právě zřítilo na naši planetu. Netuší, jak blízko je pravdě.

Nový přírůstek do slavné sci-fi hororové ságy, který lze vidět ve videotéce Disney+, se odehrává dva roky před původním snímkem režiséra Ridleyho Scotta z roku 1979. A pozemšťané dosud netuší, co je zač onen obávaný vesmírný parazit zvaný xenomorph, jenž má místo krve kyselinu a lidi vnímá jen jako nádoby vhodné k vylíhnutí potomků.

Tvůrce seriálu Noah Hawley má zkušenosti s tím, jak si vypůjčit cizí svět a pohybovat se v něm s potřebnou imaginací, aby stvořil nejen nápodobu či pokračování, ale svébytné dílo. Už se mu to povedlo se seriálovou verzí thrilleru Fargo bratří Coenů. Nyní si jako „materiál na hraní“ vzal Vetřelce, jehož první filmové příběhy natočili Ridley Scott s Jamesem Cameronem. Akorát že Hawley vesmírná monstra přenáší do nového prostředí.

Zatímco Scott se snažil svými novějšími příspěvky do tohoto univerza Prometheus a Vetřelec: Covenant rozšířit mytologii v pozadí, přičemž zbytečně zabředl do komplikovaných a nikterak nosných nábožensko-filozofických úvah, seriál se drží více při zemi. Přitom otevírá a rozvíjí spoustu témat přítomných už v původních počinech.

Jednou z hrdinek – a bezesporu tou nejvíce fascinující – je mladá žena Wendy. Vlastně to není tak úplně žena, ale dvanáctiletá dívka ukrytá v dospělém těle. A to tělo je syntetické, takže technicky vzato nejde čistě o člověka. Má sílu či rychlost dalece přesahující lidské možnosti, avšak jak je to se simulací lidských emocí, zůstává otázkou, neboť Wendy představuje první pokusný objekt v novém experimentálním programu. Ke všemu se ani nejmenuje Wendy, to je jen krycí jméno v tomto tajném projektu.

Seriál má tak pozoruhodné už východisko. Kosmická loď nabourala do mrakodrapu na Zemi a jedna z korporací, které se zde přetahují o moc, zisky či technologický progres, posílá na záchrannou misi skupinku dětí v dospělých tělech, navíc nadaných „superschopnostmi“.

Lidskost či nelidskost humanoidních androidů byla tématem od počátku série. Tentokrát se však objevují nové zneklidňující otázky: Sledujeme děti v dospělých tělech? Sledujeme vůbec lidské bytosti? A s tím se komplikuje i další klíčový motiv ságy: chamtivost a potřeba korporací stavět zisk – tentokrát v podobě smrtících monster – nad lidské životy.

Nejde už jen o střet jednotlivců se systémem, ale také zápolení několika korporací. Kromě společnosti Weyland-Yutani z původních filmů se tvůrci zaměřují hlavně na firmu zvanou Prodigy, kterou stvořil nejmladší miliardář na světě. Šéf s chlapeckým vzhledem, vysokou inteligencí a velmi chabou sadou morálních pravidel připomíná technologické magnáty typu Elona Muska. A zatímco se publikum dohaduje, co všechno má jeho podnik za lubem, protagonisté řeší zcela jiné problémy uprostřed pozoruhodného kusu architektury, který vznikne, když se zaboří raketoplán do mrakodrapu.

Seriál od prvních chvil ukazuje nové druhy kosmických parazitů. Divákům nedává mnoho vodítek, spoléhá jen na směs intimity s uhrančivými akčními, děsivými scénami uvnitř labyrintu chodeb a zdí.

Monstra tentokrát nevpadávají do života astronautů či kosmických těžařů na odlehlých základnách či lodích, ale objevují se uprostřed civilizovaného světa. Od prvních epizod tak představivost publika dráždí myšlenka, co se stane, pokud se obludy dostanou mimo dosavadní prostor.

Havarovaná loď byla výzkumným plavidlem a kromě klasické příšery, na jejímž designu se podílel dnes již dávno nežijící výtvarník H. R. Giger, převážela mnoho dalších tvorů. O jejich schopnostech a účelu v mimozemském potravním řetězci zprvu moc nevíme, stejně jako nevíme dost o limitech těl obývaných dětskými hrdiny, jež se s cizími tvory střetávají.

Vedle děsu a krvavého násilí tak do hry vstupují další emoce jako vědecké zaujetí nebo vášeň. A diváci váhají, zda mít strach o bezelstné hrdiny, neboť jsou v jádru stále dětmi, anebo naopak jestli brzy dojde na souboj entit, které si z hlediska nebezpečnosti nemají co vyčítat.

Seriál není esteticky tak sevřený a přesvědčivý jako původní dva snímky. A tonálně působí lehce rozháraně i oproti poslednímu loňskému celovečernímu příspěvku do ságy Vetřelec: Romulus, v němž se talentovaný režisér Fede Álvarez pokusil vzdát hold právě prvním filmům Ridleyho Scotta a Jamese Camerona.

Jenže Noah Hawley a jeho tvůrčí tým v seriálu otevírají spoustu témat a přinášejí zajímavější postavy než Álvarez, který se až moc snažil o kopii původních děl v lehce novém kabátě. A kromě schopnosti vyvolat intenzivní pocity klaustrofobní hrůzy nakonec sérii příliš neobohatil.

Vetřelec: Země naopak přichází s prostředím, kde se toho může odehrát opravdu hodně. Už samotná představa, co vše tvůrci na publikum ještě zkusí, je mocnou hybnou silou. A spolu s tím také neobvyklý způsob, jak zapojit do dění děti coby plnohodnotné protagonisty ve světě, jenž obvykle patří jen dospělým. Což je nakonec faktor děsivější než všechna přítomná monstra.