Článek
Čtete ukázku z newsletteru Chlebíček, ve kterém Jonáš Zbořil a kulturní rubrika SZ každý čtvrtek glosují dění v současné kultuře a přinášejí tipy na nové seriály, filmy, hudbu a knihy. Pokud vás Chlebíček zaujme, přihlaste se k odběru!
Křeslo skandinávského typu, designová lampa a monstera, jejímiž děrovanými listy protéká světlo na medově zbarvená podlahová prkna. Není náhoda, že román Dokonalosti italského autora Vincenza Latronica, který v překladu Moniky Štefkové právě vydalo nakladatelství Vyšehrad, otevírá série fotografií perfektně naaranžovaného interiéru. Vypráví totiž o světě, jemuž vládne vizualita.
Centrem prózy odehrávající se v minulé dekádě jsou mladí grafičtí designéři Anna a Tom, kteří se z rodné Itálie přestěhovali do Berlína a splnili si tak sen o životě ve středu dění. Navázali přátelství se Španěly, Francouzi i Američany, navštěvovali nově otevřené podniky s importovanou kávou, improvizované techno večírky i galerie narychlo vytvořené v opuštěných obchodech. Měli pocit, že plněním grafických zakázek pro nově založené firmy pomáhají tvořit hezčí svět. Na fotografiích, které ve světě Anny a Toma plnily sociální sítě, jež v minulé dekádě zažívaly vrchol slávy, to tak opravdu vypadalo.
„Roky jsem se snažil zachytit způsob, jakým náš vnitřní život tvarují obrazy, které vidíme online,“ vysvětloval Latronico v loňském rozhovoru pro britský deník The Guardian, když byl jeho román nominován na prestižní Bookerovu cenu. „Mou sexualitu definovaly obrazy lidí majících sex, můj byt zase obrazy interiérů jiných lidí,“ dodal spisovatel.
Dokonalosti původně zamýšlel jako pouhé literární cvičení. Z tvůrčí krize si pomáhal tím, že volně přepisoval román Věci Georgese Pereca – satirický komentář o tom, jak mladí lidé v 60. letech minulého století propadli konzumerismu.
Kde je doma?
Latronicova kniha, která byla přeložena do více než čtyřiceti jazyků a jenom anglického vydání se prodalo přes 100 tisíc výtisků, své hrdiny nahlíží smířlivěji. Přestože z jazyka románu to není na první pohled znát. Líčení ve třetí osobě je zcela prosté dialogů, statické tempo a značný vypravěčský odstup vyvolává dojem, že čteme dokumentární text. Dvaačtyřicetiletý Latronico má ale pro své hrdiny pochopení. Tvrdí, že prožil něco podobného. I on utekl z rodné Itálie do Berlína. Deníku The New York Times loni na podzim řekl, že při psaní propadal depresím a zoufale plánoval změnu kariéry – chtěl se stát realitním makléřem nebo truhlářem. Jako by hledal práci, u které nebude muset zpochybňovat vlastní smysl.
I Anna a Tom v jeho próze prožívají plíživou deziluzi. Zjišťují, že jejich pečlivě naaranžované, instagramovým filtrem dobarvené životy nejsou výrazem individuality, ale výsledkem neúprosného algoritmu, který osobitost naopak zplošťuje. Místo ní prosazuje generický obraz dokonalosti, jemuž je třeba se přizpůsobit.
Latronico v rozhovorech vysvětluje, že román inspirovala esej Welcome to AirSpace od jeho přítele, amerického novináře Kylea Chayky. Ten popisoval svět, který ovládl unifikovaný design, jenž pronikl nejen do kaváren, restaurací i hotelů, ale také do soukromých galerií uživatelů instagramu. „Do třídy AirSpace buď patříte, nebo ne,“ konstatoval Chayka. AirSpace pojmenoval po vzoru nadnárodních korporací jako Airbnb, které lokální politici a aktivisté napříč kontinenty často viní z toho, že se podílí na gentrifikaci jejich měst neboli vytlačování starousedlíků novou, bohatší sociální vrstvou. Úvaha amerického novináře jde ještě o něco dál. „Pokud můžeme být doma kdekoli, jak navrhuje Airbnb, neznamená to také, že nejsme doma nikde?“ ptá se.
Deziluze a marnost
Působí to jako ironie osudu, když do světa dokonalých interiérů Latronicova románu najednou proniknou migranti. Fotografie z brunchů musí ustoupit jedinému obrazu. „Ležel obličejem dolů na příbřeží, paže natažené podél těla. Vracející se vlny mu omývaly hlavu, šedomodrá voda spočívala na tmavém písku,“ popisuje autor fotografii utonulého chlapce, který se stal symbolem uprchlické krize z roku 2015 a také v knize definitivně rozbíjí iluze Anny a Toma o tom, že se podílejí na lepším světě.
Ani když bezprizorně procházejí improvizovaným azylem pro migranty na bývalém berlínském letišti Tempelhof, Latronico své hrdiny nesoudí. Popisuje jejich snahu aktivně pomáhat, přestože mezi řádky začíná být zřejmé, že pocit kontroly, jímž se tak dlouho chlácholili, nedosahoval o moc dál než k výběru instagramového filtru.
V algoritmech sociálních sítí poslední dobou trenduje takzvaný mileniálský optimismus. Čtyřicátníci na tiktokových videích sebeironicky vzpomínají na uplé džíny, polozapomenuté indierockové kapely nebo zbožšťování liberálně smýšlejících politiků, jako je Barack Obama. I u Dokonalostí se mileniálové mohou sebeironicky smát. Pod vrstvou obrazů z bubliny mladé generace, která se nechala opít drahou kávou, ale zůstává něco tíživějšího. Pocit deziluze a marnosti. Designovým fontem vysazený arabsko-německý slovníček, který uprostřed uprchlického městečka zůstává ležet netknutý.
V plném vydání newsletteru Chlebíček toho najdete ještě mnohem víc, včetně zajímavých kulturních tipů od našich redaktorů i čtenářů. Přihlaste se k odběru a budete ho dostávat každý čtvrtek přímo do své e-mailové schránky.
