Článek
Pražská zoo je s více než 1,4 miliony návštěvníků za rok nejlákavějším turistickým cílem v České republice, ale její ředitel Miroslav Bobek si nedělá iluze.
„Pětadevadesát procent druhů našich zvířat je opomíjených. Většinový návštěvník jde za gorilou, slonem, lvem, možná orangutanem," říká Miroslav Bobek v části rozhovoru pro Seznam, která se natáčela v Indonéské džungli, pavilonu, kde jsou právě orangutani „doma".
Jakmile do pěti let – podle Bobkových plánů – přibyde ke zvířecímu osazenstvu pražské zoo ještě párek čínských pand velkých, je celkem jasné, že to budou právě tato zvířata, která budou návštěvníci zahrady nejvíce obdivovat.
Letos zatím největší pozornost lákala dvě narozená slůňata a další mláďata, například v historii pražské zoo už šestý přírůstek ve skupině goril nížinných.
Podívejte se, jak se daří dvěma malým slůňatům v zoo:
Sloni v pražské zoo.
Právě na pojmenování těchto oblíbených zvířat zoologická zahrada často vypisuje veřejné soutěže a následně pořádá křtiny za účasti různých celebrit. Tento postup ředitel zoo Bobek hájí, ačkoliv i jemu je protivné, když někteří návštěvníci zoo přisuzují zvířatům lidské vlastnosti a žádají po chovatelích, aby se ke zvířatům chovali jako k lidem.
„I tady platí – všeho s mírou. Zvířata mají svůj způsob života, svůj způsob vnímání světa, který neznáme. Připisovat jim lidské vlastnosti, to už je problém,“ říká Bobek a vypráví historku: „Jedna gorila v teplém létě zůstala o své vůli ve venkovním výběhu a naši chovatelé začali být bombardováni telefonáty, že nastydne a uhyne, že je to chudák. Takhle se dívat na gorily, to už je jejich degradace.“
Podívejte se na gorily z pražské zoo, jak jste je ještě neviděli:
Gorily v pražské zoo.
Na druhou stranu mluví ředitel Bobek o některých zvířatech jako o silných osobnostech. Vychází přitom i z učení slavné bioložky Jane Goodallové, která se celoživotně zabývá studiem chování primátů, zjistila například, že dokáží používat nástroje a projevovat emoce. Goodallová začátkem prosince navštívila pražskou zoo. „Ona změnila náhled na šimpanze a zvířata vůbec. Popsala jejich individuální vlastnosti, dala jim jména, nemluvila o nich jako o ‚tom‘ zvířeti, ale vždy to byl ‚ten‘ konkrétní šimpanz nebo ‚ta‘ konkrétní šimpanzice.“
Videorozhovor s Miroslavem Bobkem, natáčený v Indonéské džungli, najdete nahoře v tomto textu.
