Nový plán pro Ukrajinu. Tři důvody, proč může narazit

Evropští a ukrajinští diplomaté pracují na dvanáctibodovém plánu příměří, které by ukončilo ruskou válku na Ukrajině. Jako první na přípravy s odkazem na představitele obeznámené s návrhem upozornila agentura Bloomberg, následně - rovněž na základě informací od anonymních zdrojů - se stejnou zprávou přišly list Financial Times a agentura Reuters.

Základem plánu je zastavení bojů na současných bojových liniích, jak to minulý týden po schůzce s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským navrhl šéf Bílého domu Donald Trump.

Následovat by měl návrat unesených ukrajinských dětí, výměna vězňů, bezpečností garance, peníze na rekonstrukci pro Kyjev a také rychlá cesta Ukrajiny do Evropské unie. Rusko by se na oplátku dočkalo výrazného zrušení sankcí, i když peníze zmrazených aktiv na Západě by získalo až poté, co by souhlasilo se svým podílem na rekonstrukci Ukrajiny.

Na implementaci by měla dohlížet mezinárodní rada vedená Trumpem, což je instituce inspirovaná aktuálním příměřím v Pásmu Gazy, které navrhli Američané. „Je to snaha národně bezpečnostních poradců udržet na palubě Spojené státy,“ prohlásil pro Reuters jeden z diplomatů v narážce na další částečný Trumpův odklon od Ukrajiny.

Plán podle uniklých informací nepřichází s žádnými zásadně novými myšlenkami. Může proto narazit na několik překážek, včetně reality na bojišti. Některé z nich Seznam Zprávy shrnují v následujících bodech.

Diplomaté počítají s aktuálním stavem fronty coby základem pro budoucí mírová jednání. Potíž je v tom, že je stále obtížnější určit, kudy vůbec frontová linie vede. Analytici to sice stále dělají, ale neurčitých míst už delší dobu přibývá.

Má to více důvodů - od zpoždění, s jakým experti dostávají informace z fronty, po útoky malých skupin vojáků s cílem „vztyčit někde vlajku“, což pak natočí dron pro propagandistické účely, aby se pak vojáci zase stáhli.

Hlavní důvod je ale hlubší: Frontová linie jako taková se na mnoha místech v podstatě rozpadá.

Místo souvislých zákopů jde o chaotické bojiště, kde jsou jednotky obou armád promíchány a operují v malých, izolovaných skupinách, velmi často zásobovaných jen drony – a tedy položených za linií bojů. Z Donbasu jsou hlášené i případy, kdy nepřátelští vojáci zaujímají pozice v domech přes ulici. Podrobněji jsme „rozpad“ frontové linie popisovali v tomto článku.

Zelenskyj návrh na zastavení bojů na aktuální bojové linii přivítal, Moskva ale už delší dobu tuto myšlenku zpochybňuje. Takový návrh v podstatě počítá s tím, že se Rusko a Ukrajina shodnou na tom, kde fronta leží, což může být v situaci, kdy spolu ani nedokážou napřímo jednat, obtížné.

S prvním bodem souvisí, kdo bude arbitrem, který určí, co se nachází na ukrajinské straně bojové linie a co už na ruské. A kdo bude kontrolovat, jestli ukrajinští nebo ruští vojáci někde tuto linii nepřekročili.

Zatímco ještě na jaře - těsně poté, co do vyjednávání vstoupil Donald Trump - byla otázka kontroly příměří součástí politických debat, v posledních měsících se o ní alespoň veřejně tolik nemluví. I zmiňovaná mezinárodní rada pod vedením Trumpa by musela mít svoje nezávislé „oči“ v terénu.

Fronta má délku výrazně přes tisíc kilometrů. Obtížné bylo monitorovat už mnohem kratší linii, která vznikla po nejostřejší fázi války na východní Ukrajině zahájené v roce 2014. Tehdy na Donbase působila mise Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), která ale v podstatě selhala.

OBSE do terénu před lety nasadila asi tisíc lidí. Teď by jejich úkol mohly usnadnit moderní technologie, jako jsou drony nebo analýzy satelitních snímků. Bývalý člen mise OBSE Samir Puri ale před časem pro deník The Guardian vzpomínal, že čtyři drony, které tehdy měli k dispozici, proruští separatisté „čas od času používali k cvičným útokům“.

Některé evropské státy sice v předchozích měsících připustily možnost nasazení svých mírových jednotek na Ukrajině, ale proti účasti členů NATO se kategoricky ohrazovalo Rusko. Podle agentury Reuters to o víkendu zopakovalo i v komuniké, které zaslalo americké diplomacii.

Body plánu zveřejněné agenturou Bloomberg mluví o tom, že teprve po začátku klidu zbraní se bude jednat o budoucí správě okupovaných území.

Ukrajina už delší dobu opatrně dává najevo ochotu smířit se s tím, že o okupovaná území přijde, byť - a v tom má podporu evropských spojenců - nechce uznat jejich anexi Ruskem, chce pouze respektovat faktický stav.

„Obě strany v tuhle chvíli nějakým způsobem uznávají, že pravděpodobně to území bude rozděleno. Rozdělení nebude mezinárodně právně uznáno, bude to bráno jako de facto situace,“ poznamenal v rozhovoru pro Seznam Zprávy analytik z katedry bezpečnostních studií Fakulty sociálních věd UK Jan Ludvík.

Moskva ale podle zpráv, které o víkendu unikly z rozhovoru mezi Trumpem a ruským prezidentem Vladimirem Putinem, nadále trvá na předání území, která si nárokuje, nicméně za celou válku je ani nestihla vojensky obsadit. Má jít konkrétně o celou Doněckou oblast.

Putin zároveň dal údajně najevo ochotu slevit z některých územních nároků. Nadále není jasné, jestli tím měl na mysli stažení ruských vojáků z některých území. V kontextu předchozích ruských výroků je možné, že je ochoten do budoucna už netrvat na anexi i těch částí Záporožské a Chersonské oblasti, které zůstávají pod ukrajinskou kontrolou, což by Kyjev jen stěží považoval za ústupek.

„Chápu, že to (evropský návrh, pozn. red.) může být způsobem, jak si ponechat prostor pro budoucí územní výměny, ale takhle to zní v nejlepším případě prázdně, v nejhorším jako Minsk 2 a další základ pro nekonečné vzájemné obviňování,“ připomněl novinář a expert na Rusko Mark Galeotti v komentáři návrhu na síti X minské dohody, které měly vyřešit válku s proruskými separatisty na východní Ukrajině.

Úplně stranou pak zůstává to, že z Moskvy stále zaznívá požadavek řešit „základní příčiny války“, což v hantýrce Kremlu znamená demilitarizaci a osekání ukrajinské suverenity, ale i otázku minulého rozšíření NATO o státy někdejšího sovětského bloku. Taková debata by mohla zablokovat celé rozhovory o frontových liniích a ukrajinských regionech.

„Rusko nenapadlo Ukrajinu proto, aby získalo kontrolu nad Doněckou a Luhanskou oblastí. To je taková cena útěchy. Ale napadlo ji proto, aby zastavilo sbližování Ukrajiny se Západem,“ poznamenal k tomu Ludvík.