Článek
V hlavách unijních lídrů se zrodil zlomový plán. Konečně našli cestu, jak využít zmrazený ruský majetek v evropských zemích k finanční pomoci Ukrajině.
„Potřebujeme více strukturovaná řešení pro vojenskou podporu, a proto prosazuji myšlenku reparační půjčky, která je založena na nehybných ruských aktivech,“ prohlásila koncem září šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová.
Ruská aktiva ve výši 140 miliard eur byla zmrazena poté, co Rusko v únoru 2022 zahájilo invazi na Ukrajinu. Až doposud ale zůstala netknutá, protože Evropská unie se nedokázala dohodnout, jak a jestli vůbec je může využít.
Von der Leyenová teď navrhla poskytnout s jejich pomocí Ukrajině „reparační půjčku“, kterou by Kyjev použil na nákup zbraní od evropských výrobců, a posílil tak zbrojní průmysl.
Peníze na splacení půjčky by potom Ukrajina vzala z reparací, které by jí po ukončení konfliktu mělo platit Rusko.
Proč EU dosud neuvolnila zmrazené ruské fondy?
Debata o uvolnění ruského majetku v evropských bankách na pomoc Ukrajině se vede prakticky od začátku konfliktu. Země jako Veliká Británie, pobaltské státy, Polsko či USA pod vedením Joea Bidena ke kroku opakovaně vyzývaly, proti byly naopak Francie, Německo či Belgie.
Důvody jsou dva - možný konflikt s mezinárodním právem a potenciální snížení důvěryhodnosti eurozóny i samotného eura v očích investorů.
Na summitu v Kodani na začátku října, kde se zpřístupnění aktiv projednávalo, sice rozhodnutí nepadlo. Možnost je ale stále ve hře a bude se o ní mluvit na dalším setkání evropských lídrů ještě tento měsíc.
Orbánovo veto
Již nyní si Brusel uvědomuje, že v cestě k realizaci plánu bude stát jedna překážka - maďarský premiér Viktor Orbán.
Není to nic nečekaného. V rámci sedmadvacítky se v posledních letech ustálila pro společenství zakládající si na vnitřní jednotě nepříjemná dynamika: dvacet šest lídrů versus jeden Viktor Orbán.
Maďarský premiér svým právem veta opakovaně vyhrožoval, a to zejména v otázkách spojených s podporou Ukrajiny a ruskými sankcemi. Je sice pravda, že nakonec vždy ustoupil poté, co si od Unie vyjednal ústupky, jeho rebelie nicméně dlouhodobě vadí jeho unijním kolegům, kteří nyní hledají mechanismus, jak maďarské veto - a případně i nesouhlas slovenského premiéra Roberta Fica - úplně obejít.
„Pokud by to opravdu nebyli schopni za něco vyměnit, tak je tu možnost konstruktivního zdržení, kdy stát jen nehlasuje. Poté je možnost změny smluv, což si nedokážu představit, že by se použilo, protože je to moc náročné. V tuto chvíli si dokážu představit ty právní manévry, finanční páky, výměny něco za něco,“ vyjmenovává možné scénáře vývoje pro Seznam Zprávy Vendula Kazlauskas z Asociace pro mezinárodní otázky.
Právní kličky
K takovému „právnímu manévru“ došlo již letos v březnu, kdy Unie vyjednávala další vojenskou a finanční pomoc Ukrajině. Orbán tehdy opět pohrozil vetem, zbylých šestadvacet států se jej rozhodlo obejít a pomoc zemi přeci jen poslat.
Jak? Lídři odsouhlasili pomoc Ukrajině jako přílohu ke společnému komuniké, pro které zvedl ruku i Orbán, jelikož nakonec neobsahovalo problematické části o pomoci Ukrajině.
„Respektujeme maďarskou pozici, ale je jedna z 27. A 26 je víc než jedna,“ řekl tehdy předseda Evropské rady Antonio Costa.
Za zmínku stojí i situace z prosince roku 2023, kdy Unie hlasovala o pozvánce Ukrajiny do Evropské unie. Orbán se tehdy po dohodě s tehdejším německým kancléřem Olafem Scholzem odebral „na kávu“ mimo sál a o pozvánce tak hlasovali pouze přítomní a návrh s posvěcením zbylých 26 hlasů prošel.
Lídři ale nyní přišli s plánem, jak Orbánovo a potenciálně i Ficovo veto obejít úplně a nebudou se muset uchylovat ke složitému a náročnému kličkování či soustavnému ustupování jako doposud.
Vizí je, že by se o pohybu aktiv hlasovalo tzv. kvalifikovanou většinou, nikoliv jednomyslně, k čemuž již vyzvala i samotná von der Leyenová ve svém proslovu o stavu Unie v září tohoto roku.
Kvalifikovaná většina je v Unii používaná v hlasování o dílčích záležitostech, a to až v 80 procentech případů. Témata spojená typicky se zahraničně politickými otázkami, jimiž ruská aktiva či sankční balíčky jsou, rozpočtem a rozšiřováním Unie ale podléhají jednomyslnosti.
Podle informací serveru Politico lídři spoléhají na usnesení z prosince minulého roku pojednávající mimo jiné také o Ukrajině a zmrazených ruských aktivech.
Podle Komise dokument podpořený celou sedmadvacítkou obsahuje právní skulinu, která by umožňovala změnit hlasování z jednomyslného na kvalifikovanou většinu. „Vyžadovalo by to politickou dohodu na vysoké úrovni všech nebo většiny zemí,“ uvedla Komise v prohlášení.
Jak se v EU počítá kvalifikovaná většina
Pokud hlasují členské země v Radě EU o návrhu Evropské komise nebo vysokého představitele EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, musí být návrh schválen podle pravidla „dvojí většiny“: pro návrh musí hlasovat 55 procent členských států, což nyní odpovídá 15 z 27 zemí, a zároveň návrh musí podpořit členské státy zastupující nejméně 65 procent celkového počtu obyvatel EU.
Čtyři členové Rady EU, kteří zastupují více než 35 procent obyvatelstva EU, pak mají tzv. blokační menšinu.
Pokud Rada EU rozhoduje o návrhu, který nebyl předložen Evropskou komisí nebo vysokým představitelem, je rozhodnutí přijato pod podmínkou „posílené kvalifikované většiny“: pro návrh musí hlasovat nejméně 72 procent členů Rady a tito členové musejí zastupovat nejméně 65 procent obyvatelstva EU.
„V sázce je mnohem více než potřeby Ukrajiny. Tento moment rozhodne, jestli zůstane EU brzděna svými nejméně oddanými členy, nebo se začne konečně chovat rozhodně v obraně evropských zájmů a hodnot. Reparační půjčka se může stát katalyzátorem, který vymaní evropskou zahraniční politiku ze zajetí jednomyslnosti a promění ji v nástroj kolektivní síly,“ apeluje expert Guillaume Duval z francouzského think tanku Jacques Delors Institute.
Chránit sami sebe
Spor o právo veta se projevuje i v dalším vysoce aktuálním případu, kterým jsou přístupové rozhovory Ukrajiny a Moldavska, u kterých Orbán rovněž avizoval, že je bude blokovat. Zde se ale odehrává trochu jiný příběh.
S plánem, jak maďarské veto obejít, přišel předseda Evropské rady Antonio Costa. Přestože v Unii kromě souhlasu Maďarska panuje konsenzus na tom, aby byla oběma zemím cesta do společenství umožněna, Costa s návrhem obejít Budapešť narazil.
Ostatní země si totiž uvědomují, že právo veta není pouze jakousi vydírací pákou Maďarska, ale chrání i zbytek bloku. Úplné upuštění od jednomyslnosti ve všech náležitostech se zatím nezdá realistické.
„Ačkoliv se hledají možnosti, jak to obejít, pořád vidíme, že to naráží na politickou vůli i jiných států. Odstranění veta by ale učinilo EU akceschopnější, to je podle mě něco, co teď Unie potřebuje,“ podotýká analytička Kazlauskas pro Seznam Zprávy.
Pokud by došlo k trvalé změně hlasovacího mechanismu, země by nemohly zablokovat přístup států, které jsou pro ně nepohodlné. Řecku by se nejspíše nelíbily přístupové rozhovory s Tureckem, Chorvatsko by se zase nerado vzdalo možnosti zasáhnout do přístupu Srbska do unijního bloku.
Hledání způsobů, jak Orbána v tomto případě obejít, nicméně podle unijní velvyslankyně na Ukrajině Katariny Mathernové stále trvá.
„V nějaký moment budeme muset dosáhnout jednomyslnosti, ale to by nás nemělo zastavit v postupu. Myslím, že je tu hodně práce, kterou můžeme udělat bez formálního hlasování,“ řekla ukrajinskému serveru Evropská pravda.
Existují ale řešení, která jsou razantnější, a přitom nejde jen o právní kličky. Jednou z nich je článek 7 Smlouvy o Evropské unii, který umožňuje pozastavit právo veta zemi, která dlouhodobě porušuje základní principy a hodnoty Unie. Jedná se nicméně o krajní řešení, na kterém by se musely shodnout všechny zbývající státy.
