Komentář: Recepční Viktor vás vítá v Grandhotelu Budapešť. Aha, tak už ne

Mít Donalda Trumpa za spojence nebo patrona znamená svěřit se do rukou vrtkavé štěstěny. Jak už asi všichni slyšeli nebo četli, první muž Ameriky má názor na nějaký problém ráno, pak ho změní odpoledne a večer je znovu všechno jinak.

Tak daleko ještě nejsme, ale máme už prokázáno, že prezident mění názor minimálně v řádu dnů. V pátek oznámil summit s Vladimirem Putinem v Budapešti. Pak osobně v Bílém domě zpucoval Volodymyra Zelenského, že se nechce vzdát území. V úterý přišla zpráva, že summit zatím nebude, protože i když má Donald Trump rád maďarského premiéra Viktora Orbána, nepojede do Maďarska jen proto, aby si promluvil s Putinem a zjistil, že se stejně nedohodnou.

Jedna věc z předcházejících dní zřetelně vyplynula: Ukrajina chce příměří bez podmínek a zastavit boje na současné linii hned. Rusko ne, chce dál bojovat. To je důležitý vzkaz pro všechny, kteří se domnívají, že válku prodlužují Ukrajina a její spojenci. Ne, je to černé na bílém, oznámené šéfem ruské diplomacie Sergejem Lavrovem a Putinovým mluvčím Dmitrijem Peskovem. Chceme a budeme válčit dál. Jasněji už to nejde.

Tragikomickou postavou se stal Viktor Orbán. Když Trump oznámil budapešťský summit, doufal ve svoji hvězdnou hodinu. On, který celé Evropě skoro čtyři roky říká, že se mýlí, když považuje Ukrajinu za oběť a posílá jí zbraně, bude hostit mírový summit. On, který před americkými volbami otevřeně podpořil Donalda Trumpa a vsadil vše na jeho výhru. Teď bude jako hlavní recepční – nebo možná šéf personálu – ve slavném filmovém Grandhotelu Budapešť vítat vzácné hosty a předvede, že desetimilionová země může pohnout se zeměkoulí. Je to jeho odměna za to, že šel sám proti hlavnímu proudu, jezdil do Moskvy a odmítl se vzdát ruské ropy.

Telefonoval si s Trumpem i Putinem, svého ministra zahraničí Petera Szijjárta vyslal do Washingtonu. Teď se musí cítit hodně trapně. Zdá se, že Trump mu celou akcí udělal před dubnovými maďarskými volbami „klasickou“ medvědí službu.

Lze si představit jeho výraz, když se dozvěděl, že se slavný den posune, nebo možná vůbec nebude. Člověku by ho bylo až líto, ale pak vidí na sociální síti X, jaký obrázek vytvořený umělou inteligencí rozšiřuje v Maďarsku před volbami jeho strana. Orbán stojí před davem s maďarskými vlajkami, zatímco vůdce opozice Peter Magyár klečí na všech čtyřech jako pes, má na krku obojek a za ním je dav s ukrajinskými vlajkami. Premiér se našel v brutální protiukrajinské propagandě, lítost opravdu na místě není.

I kdyby se summit nakonec uskutečnil, pomohlo by to Orbánovi udržet se v premiérském křesle? Půl roku před volbami ztrácí na opozici přes deset procentních bodů. Může se stát všelicos, ale zemi se hospodářsky nedaří a možná chce mnoho Maďarů po patnácti letech opravdu změnu.

Když se v roce 2010 uskutečnil na Pražském hradě odzbrojovací summit prezidentů Baracka Obamy a Dmitrije Medveděva, českou hlavou státu byl Václav Klaus a premiérem Jan Fischer. Pomohlo to politicky některému z nich? Není žádný důvod si to myslet. Jistě, uzavření dohody o konci největší války v Evropě po roce 1945 by bylo něco jiného, ale stejně by ji nešlo ukončit bez podpory Ukrajiny. A Zelenského do metropole na Dunaji nepozvali.

K summitu v Praze si dovolím ještě jednu osobní vzpomínku, která ale má přesah do současnosti. O schůzce na Hradě jsem v dubnu 2010 psal jako novinář z nejrůznějších úhlů pohledu a jedním z tehdejších témat bylo, zda taková akce může pomoci přilákat do České republiky zahraniční turisty. Mluvil jsem o tom s tehdejším mluvčím Asociace českých cestovních kanceláří a nynějším politikem Tomiem Okamurou. Tehdy mi odpověděl: „Videa a fotografie Prahy s Barackem Obamou zájemce o návštěvu Prahy přilákat mohou, záběry s Dmitrijem Medveděvem asi těžko, to opravdu ne,“ a rozesmál se.