Pivo tu vařil i kmotr Mrázek, teď areál v Českém Krumlově žije i kulturou

Český Krumlov jako jedno z nejmalebnějších českých měst a památka UNESCO láká návštěvníky v každou roční dobu. K četným cílům ve městě lze celkem nově přiřadit i centrum Port 1560 v sousedství krumlovských Klášterů, jen tři sta metrů pěšky od hradu a zámku. Projekt, který vloni získal cenu Stavba roku 2024 a dvě nominace na „památkářské Oscary“ Patrimonium pro futuro.

Zabírá rozsáhlý komplex někdejšího panského pivovaru. Po instalaci minipivovaru v minulých letech nyní majitel, společnost Centrum Český Krumlov, opravil čtyři hlavní budovy z celkových osmnácti. „Zaujmout dnešního člověka obklopeného širokou škálou možností není snadné. Proto jsme rekonstrukci, respektive modernizaci této části areálu pojali tak, aby stálé expozice i další program nabízely co největší pestrost,“ uvedl Karel Vavroušek, předseda představenstva firmy.

Areál s gotickými základy a renesančními sgrafity na fasádách a z části s industriální architekturou z 19. století má teď dost co nabídnout. Je kombinací cenné historické památky, industriálního dědictví, gastronomie, muzeálních expozic i kulturních a společenských aktivit. Své si tu najdou milovníci historie a  památek, techniky, piva, výtvarného umění či hudby, stejně jako rodiny s dětmi nebo vodáci.

Pivní tradice v Českém Krumlově je stará zhruba stejně jako spojení města s rody Vítkovců. Pivo se tu vařilo na více místech už za Pánů z Krumlova ve 13. století a pak za Rožmberků.

Do čtvrti Latrán uvnitř jednoho z prudkých meandrů řeky Vltavy však pivovar ze zámku přestěhovali až v 16. století Eggenbergové. A na jejich tradici pak navázal rod Schwarzeberků, který tu pivo vařil až do druhé světové války. Proto se areálu říká Schwarzenberský pivovar a donedávna se tam dělalo pivo značky Eggenberg.

Po zestátnění v roce 1947 areál spadal pod národní podnik Jihočeské pivovary a později státní podnik Pivovary České Budějovice. Roku 1991 jej pak zprivatizoval známý kontroverzní podnikatel a boss podsvětí Karel Mrázek.

Soukromému Pivovaru Eggenberg se však nedařilo a firma se dostala do konkurzu. Někdejší Mrázkův společník a předseda představenstva Jiří Shrbený byl později dokonce odsouzen za dotační podvod spojený s rekonstrukcí pivovaru po povodních. Výroba piva Eggenberg v roce 2014 v Českém Krumlově skončila a přesunula se do Pardubic.

Celý památkově chráněný komplex v roce 2015 koupila firma Centrum Český Krumlov ze skupiny Fortuno Group. Výrobu piva skupina záhy obnovila, ale protože nemohla používat ochrannou známku Eggenberg, založila novou značku Krumlov.

Řemeslný pivovar Krumlov nyní pod dohledem sládkové Dagmar Vlkové vyrábí spodně kvašené nefiltrované a nepasterizované ležáky včetně tmavé nakuřované dvanáctky. K tomu nabídku obohacuje sezónními, většinou silnějšími pivy. Ochutnat je lze nejen v Českém Krumlově, ale i v Českých Budějovicích a na řadě dalších míst v jižních Čechách. Přímo v areálu funguje pivovarská restaurace, pivovarský dvorek a pivnice.

Zahrady a nádvoří slouží k pořádání koncertů populární i klasické hudby, akcí zaměřených na gastronomii, Svatováclavských slavností či Slavností pětilisté růže. Zastávku tu mívá také Rallye Český Krumlov, areál se účastnil i Dne architektury.

Jako oblíbené se ukázaly pravidelně vyhlašované komentované prohlídky, součástí prohlídkového okruhu jsou i degustace místního piva. V prostorách centra se konají různé přednášky, workshopy či výtvarné kurzy.

V zahradě přes léto funguje i kavárna. Společnost Jedu vodu pak u řeky a na pivovarském nádvoří provozuje letní rychlé občerstvení, které cílí třeba na vodáky, ve svém Bistru Náplavka pořádá i koncerty.

Po téměř deseti letech rekonstrukčních prací se areál více otevřel veřejnosti vloni na jaře. Dostal název Port 1560, což odráží pojem vstup, brána či přístav a letopočet vzniku pivovaru. Kromě zmíněné restaurace je nyní přístupných několik budov v hlavní a nejstarší části areálu.

Architekti z atelieru Domy Architects přitom jen nekonzervovali historické dědictví, ale památku doplnili o současnou vrstvu s využitím betonu, skla či rezavějícího cortenu. „Dnešní dispozice vypadají jinak, než jak jsme je původně navrhli. Při stavebních pracích jsme totiž průběžně objevovali nové historické portály, ostění nebo celé sály a místnosti. Na vše jsme museli reagovat a projekt upravovat,“ uvedli architekti Michal Juha a Jan Topinka.

V řadě případů se přitom muselo rozhodnout, co zachovat a čeho se vzdát. „Velmi si proto ceníme příležitosti nevytvářet v areálu Portu 1560 repliky, ale kontrast mezi tvorbou stovky let starou a architekturou současnou,“ zhodnotili autoři projektu.

Z prostor, v nichž se původně chladilo čerstvě uvařené pivo před dalším procesem výroby, je nyní návštěvnické centrum zvané Portál, kde se prodávají vstupenky a suvenýry. Architekti zde ponechali odkrytý krov a doplnili jej o skleněné průhledy mezi patry v místech, kde kdysi stály tři masivní chladicí nádoby. Renesanční „psaníčka“ na fasádě jsou tu propojená s moderními skleněnými a ocelovými konstrukcemi.

Odtud návštěvníci vstupují na nádvoří, na němž vidí tři rozdílné stavby s odlišnou náplní se stálými expozicemi. Nejstarší a nejcennější z nich je Palác, který byl před rekonstrukcí v havarijním stavu. Jeho skutečné poklady přitom odhalilo až vybourání příček a podhledů.

V přízemí byl díky tomu objeven původně gotický sál s klenbami a kamennými sloupy. Při rekonstrukci pak dostal zpět i barevnost typickou pro renesanci. Využití prostor v době gotiky není známo, v půlce 16. století však byla budova přestavěná na palác pro ovdovělou Annu z Rogendorfu, matku Petra Voka a Viléma z Rožmberka.

Teď se tu nachází velká interaktivní stálá expozice o životě v podzámčí. „Při jejím zpracování jsme se zaměřili na život střední společenské vrstvy na přelomu 19. a 20. století. Naši návštěvníci si tak mohou některé aspekty běžného života měšťanstva vyzkoušet a zažít na vlastní kůži,“ řekl ředitel areálu Miroslav Březina.

Nad tímto sálem je nyní velký galerijní prostor, který hostí výstavy českých i zahraničních umělců. Největším objevem se zde stal unikátní zachovalý krov z 16. století. Architekti jej proto zpřístupnili pomocí subtilní skleněné lávky nesené nenápadnou ocelovou konstrukcí. K průchodu po skle ve výši tří metrů nad podlahou musejí návštěvníci prokázat i jistou dávku odvahy.

Dalším přístupným prostorem je novogotická Varna, vybudovaná přestavbou starší budovy při rozšiřování pivovaru v 19. století. Dvoupodlažní prostor s členitou stropní klenbou je pečlivě zachovaný a nadchne hlavně zájemce o historii vaření piva. „V bývalé varně se věnujeme prezentaci uchovaných technologických zařízení z roku 1867, která sloužila k výrobě piva,“ nastínil ředitel Březina.

Nejmladší na nádvoří je pak Hvozd, v němž se dříve sušil naklíčený ječmen. Působí moderně a díky svému vzhledu, připomínajícímu věž, je dominantou nádvoří. Stavba je plná různých místnůstek a zákoutí, pivovarnickou atmosféru uvnitř doplňuje tajuplná expozice Sny.

Obnova a rozvoj areálu bude pokračovat i v příštích letech. Majitelé tu chtějí vybudovat kongresové centrum s hotelem a wellness, vše se ladí ve spolupráci s památkáři a s architekty.