Hlavní obsah

Režisér Petr Václav: Rakušana jsem nesehnal, proto hraje Mozarta Němec

Foto: Anastázie Čepelková, Seznam Zprávy

Moderátorka Veronika Koloušková přivítala ve studiu rádia Expres FM režiséra Petra Václava.

Hostem odpoledního vysílání rádia Expres FM s Veronikou Kolouškovou byl český filmový režisér Petr Václav. Do kin vstoupil jeho nejnovější film Il Boemo pojednávající o životě a tvorbě hudebního skladatele Josefa Myslivečka.

Článek

Skutečně se v italských operách v polovině 18. století házely z lóží okousané kosti od drůbeže a diváci se během produkce oddávali milostným hrátkám, jak to vidíme ve filmu?

Ano, je to tak popsáno v mnoha zdrojích, které jsem četl a studoval, a tak to bylo. Byl to jiný svět než dnes.

Vraťme se úplně na začátek. Čím vás tak přitahoval příběh mlynářského synka, který odešel za svým snem do Itálie, tam zazářil jako slunce a zase zhasl? Jinými slovy, proč jste se právě Myslivečkovi rozhodl zasvětit mnoho let svého života? Nakonec to bylo deset…

Nebylo to tak, že bych se věnoval deset let jenom Myslivečkovi. Byl to rok a půl opravdu seriózního pátrání, studování a čtení mnoha zdrojů a knih. A proč? Protože jsem se vždy zajímal o determinismus. Narodíme se do nějakých podmínek. Co s tím životem uděláme? Co s ním udělá jeden a co druhý?

Když jsem se dozvěděl, že Mysliveček měl dvojvaječného bratra, velmi mě oslovil fakt, že jeden zůstal doma ve mlýně a druhý se odpoutal a udělal obrovskou kariéru. Stát se hudebním skladatelem nebylo nic, zač by mu lidé tleskali. Rodina byla proti a on se z této výchozí pozice stal velkým skladatelem. Poměřovali ho s Mozartem, u kterého ovšem výchozí situace byla jiná – byl předurčen k hudbě a měl otce, který byl jeho vychovatelem, impresáriem a bohem v jedné osobě, který ho směroval. Myslivečka nikdo nikam nesměroval, a přesto dokázal velké věci.

Vy sám žijete téměř dvacet let v Paříži, také jste odešel žít do jiné země. Není to zčásti i důvod, proč vás Myslivečkův osud zajímal?

Určitě. Měl jsem zkušenost s odchodem do zahraničí, s jinými jazyky i se situací jinde. Zajímalo mě to ale i z důvodu, že nás hodně poznamenala normalizace a vždy jsme prožívali téma odchodu, emigrace, velmi složitě. Češi nemají svou velkou emigraci. Nebyla populární ani v disidentských kruzích, kde byl odchod vnímán jako prohra.

Petr Václav

Režisér, absolvent pražské FAMU. Za film Paní Le Murie byl nominován na studentského Oscara.

Jeho celovečerní debut Marian získal v roce 1996 řadu cen v zahraničí, mj. Stříbrného leoparda na MFF v Locarnu, cenu za režii v Angers, Belfortu, Teheránu, Bratislavě a byl nominován na Českého lva. Jeho další film Paralelní světy byl finalistou scénáristické soutěže NHK Award – Sundance a byl promítán v soutěžní sekci festivalu v San Sebastian. Film Cesta ven byl uveden v roce 2014 na Filmovém festivalu v Cannes, v sekci ACID, a stal se tak po 23 letech první českou premiérou na tomto nejvýznamnějším filmovém festivalu.

Drama Nikdy nejsme sami (2017) získalo diváckou cenu Tagesspiegel Award na Festivalu Berlinale a cenu za umělecký přínos na MFF v Káhiře. Dokumentární film Zpověď zapomenutého získal cenu Fipa d’or na Festivalu v Biarritzu.

Byl oceněn sedmi Českými lvy včetně kategorií nejlepší film, scénář a režie.

Zatím poslední Václavův počin, roadmovie Skokan, vstoupil do českých kin v červnu 2017.

Myslím, že téma odchodů a emigrací je téma posunutí se díky osobní cestě do jiného teritoria. Je to téma, které kolem mě bylo vždy přítomné a zajímalo mě.

Josefa Myslivečka hraje Vojtěch Dyk. Sám se zmínil, že nebyl vaši první volbou. Čím si vás nakonec získal? Bylo klíčové, že umí hrát na klavír, potažmo i na cembalo?

Také to, že umí dirigovat. Bytostně je hudebník, takže bylo jasné, že hudbu nebude předstírat, ale bude v ní skutečně žít a přenese ji do filmu jinak než třeba nějaký skvělý, ale hudbou nepolíbený herec, který by se jen snažil předstírat, že diriguje. Fakt, že Vojtěch je hudebník, té roli velmi pomohl.

Vojta Dyk mluví ve filmu téměř celou dobu italsky. Má v italštině český přízvuk, stejně jako měl jistě i Mysliveček?

Přízvuk má a my jsme do něj přenesli i to, že na začátku, kdy do Itálie dorazí, má v italštině drobné chyby. Moc jsem to ale nepřeháněl, protože si myslím, že v té době byl latiník. Nechtěl jsem, aby mluvil vysloveně špatně, ale aby bylo slyšet, že přijel odjinud. Takže jsem ho na začátku nechal mluvit o něco hůř a ke konci lépe.

Na vašem filmu je velmi cenné, že árie, které doprovází český ansámbl Collegium 1704, byly natáčeny na kontaktní zvuk. Žádný playback, když pomineme Myslivečkovu dvorní zpěvačku Caterinu Gabrielli, za kterou zpívá Simona Šaturová. Natáčeli jste ve starých divadlech, ať už u nás, nebo v Itálii, kde se svítí svíčkami. Kolik hasičů bylo během natáčení těchto scén v pohotovosti?

To bylo hrozné. Hasiči jsou jedna věc, ale ti jsou diskrétní a vlastně jsem o nich ani nevěděl, protože jsem měl jiné starosti. Ale byla tam taková „policie svíček“, což bylo asi osm mladých žen, které měly taková ta dusítka a jakmile hořela jedna svíčka navíc, přišly ji udusit. Neustále se vedly dramatické spory, kde bude svítit kolik svíček.

Film Il Boemo

Vypráví o nejslavnějším českém skladateli 18. století Josefu Myslivečkovi (1737–1781). Ztělesňuje jej Vojtěch Dyk, spolu s nímž diváci zažívají příběh neobyčejně talentovaného umělce, jeho cestu k vrcholu i jeho pád.

Mysliveček se vzepřel vůli své rodiny, odmítl život pražského mlynáře a rozhodl se následovat svůj sen: stát se italským operním skladatelem. Zprvu neznámý skladatel z Čech získal díky svému nadání, pracovitosti i notné dávce štěstí téměř vše, za čím šel – hvězdnou kariéru, peníze i úspěch u veřejnosti. Stal se inspirací i pro Wolfganga Amadea Mozarta.

Scénárista a režisér Petr Václav díky precizně zpracovaným kostýmům a dobově věrným scénám vykresluje období, kdy Josef Mysliveček žil, komponoval, miloval i strádal.

Ve filmu je moc hezká scéna prvního setkání Myslivečka s tehdy třináctiletým Mozartem. Toho naprosto fantasticky ztvárnil Philip Hahn, který je skutečným virtuózem. Jak jste ho objevil?

Hledal jsem rakouského hudebníka, respektive pianistu, který by v tomto věku uměl pořádně hrát na klavír a byl schopný Mozarta zahrát. Rakušana jsem nesehnal, sehnal jsem Philipa, který je Němec, takže jsme měli dialogovou koučku, která mu pomáhala s přízvukem.

Mysliveček trpěl syfilidou. Sám si o sobě vytvořil legendu, že spadl z kočáru a tento úraz mu znetvořil nos. Ve filmu naznačujete, že na vině ztráty jeho nosu byla syfilis, a vidíme v něm také záběry ze sanatoria. Dochoval se vůbec Myslivečkův chorobopis? Jak vůbec víme, že se nakazil syfilidou?

Domnívám se, že v té době chorobopisy neexistovaly. Kdyby se poštěstilo, možná by někdo našel účty za léčení. Jenže Mysliveček se neustále pohyboval od města k městu, takže ani v archivech neapolské banky neměl žádné „conto corrente“.

V některých knihách je zanesena smlouva na první operu, ale víc se neví. Neexistují tedy účty ani za léčení rtutí, ale na venerické klinice v Mnichově, kde se ocitl v roce 1777 a zřejmě se mu přitížilo, by asi nebyl s jinou nemocí. Navíc, povaha té nemoci a ztráta nosu jsou jasné znaky syfilidy. Podle mě nemůže být pochyb, že jí trpěl.

Baví vás rozhovory s českými herci?

Další zajímavé rozhovory, které zazněly na rádiu Expers FM, si můžete poslechnout na tomto webu.

Mezi hosty byli například Jan Budař, Petra Nesvačilová nebo Zdeněk Piškula.

Filmem se táhne silná milostná linka nenaplněné lásky Josefa Myslivečka k ženě jiného muže. Je založena na reáliích? Zažil Mysliveček nenaplněnou lásku?

Netuším, měl vztah s různými typy žen. Jeho život provázela různá setkání se ženami. Pracoval pro aristokracii a byl velmi žádán. Umělci v té době žili s aristokracií velmi nablízko, protože jí chodili hrát do paláců a měli s ní osobní vztahy. Zároveň tam byla bariéra. Nepřipadalo v úvahu, že by si kočovný hudebník vzal aristokratku, a Mysliveček jistě nechtěl spadnout do života sociální vrstvy, z které vzešel. Určitě se mu mohla líbit jedna ze služek, ale těžko se mohl oženit s aristokratickou ženou, když ležel v libretech a psal hudbu.

Tento vztah jsem tam chtěl mít, protože si myslím, že správně zachycuje tehdejší společnost i problém, který Mysliveček mít mohl. Když jsem tak někdy v noci přemýšlel, co by na to asi řekl, došel jsem k tomu, že bych chtěl, aby mi řekl, že takhle to sice nebylo, ale je to lichotivé. Chtěl jsem se přiblížit životu, jaký mohl mít.

V jaké roli se ve filmu objeví Karel Roden? Jak tvůrci filmu vytvářeli krvavou díru v obličeji Vojtěcha Dyka? A co Vojta říkal, když se poprvé viděl zohyzděný? Poslechněte si rozhovor v podcastu v úvodu článku.

Doporučované