Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Zážitek, který utkví v hlavě - umírající sedmdesátiletá pacientka. „Byla ve věku mé babičky. Nikdy nezapomenu na jejího manžela, který seděl u její postele, den co den, v tichu, jen s její rukou v dlani. Hladil ji a šeptal tak krásný tvar jejího jména, že jsem si v tu chvíli říkala, co by všechny ženy světa daly za to, kdyby je někdo takhle moc miloval. Umírala. A on každý den skromně děkoval sestrám za péči,“ popisuje všeobecná sestra Lucie Černá, momentálně na mateřské, a autorka profilu @czechnurse.
„Tenhle druh bolesti, která je čistá a láskyplná, úplně člověka rozloží. A to jsem to viděla jen ‚z venku‘. Ale taky nastaví zrcadlo. Co vlastně považujeme za důležité?“ dodává.
K ošetřovatelství se dostala kvůli tomu, že chtěla dělat smysluplné povolání. Od malička si představovala, že bude pracovat ve zdravotnictví. „Chtěla jsem práci, kde nezapomenu, proč ráno vstávám,“ uvedla v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Ve sdílení svých zkušeností a informací na Instagramu, kde má 33,5 tisíc sledujících, a Facebooku @czechnurse vidí Lucie Černá smysl. Samotné ošetřovatelství má podle ní velký potenciál, a to i do budoucna, i proto že počet starých lidí, kteří potřebují pomoc, se stále zvyšuje. Jejím cílem je přiblížit veřejnosti, že práce zdravotní sestry je smysluplná a důležitá. Chce ukázat, že sestry nesou velkou míru odpovědnosti, že musí být nejen odborně vzdělané, ale také empatické a lidské.
Proto právě prostřednictvím sociálních sítí sdílí informace o ošetřovatelství, zdraví a primární prevenci, a to i zábavnou a přístupnou formou. A její úsilí má dopad – ozvalo se jí už mnoho lidí, jak podotýká, kteří se díky jejím aktivitám rozhodli pro studium tohoto oboru.
Sestry se v práci stále ocitají v emočně náročných momentech. „Nejtěžší asi byly ty, kdy si pacient uvědomoval, že brzy zemře. To ticho, ty pohledy. Když to prostě věděli a nebyli s tím smíření. Nebo možná byli, ale třeba nechtěli být v závěru života v nemocnici,“ vysvětluje.
Skryté vrstvy práce zdravotníka
Sestry bývají první kontakt pacienta s nemocnicí. Do nemocnice se většinou dostávají vystresovaní, mají strach, neví, co čekat. „Zdravotníci kolem nich jsou takové jejich vstupenky do bezpečí. Myslím, že časem si na to každý zdravotník zvykne a nijak víc o tom nepřemýšlí,“ popisuje všeobecná sestra Černá.
Zastat musí hned několik rolí. „Jsme všechno. Psycholog, logistik, technik, máma, hromosvod, výzkumník. A když pacient není úplně v náladě, často to není kvůli zdravotníkům, ale kvůli svým strachům. Jenže ne všichni si to uvědomí. A my to dál všechno držíme, snášíme, i když už někdy nemáme sílu,“ popisuje.
Mezi těžké situace zařazuje Černá například i to, když všichni v týmu dělají, co mohou, ale nestačí to.
O emoční zátěži sester se ve zdravotnictví mluví, to samotné ale nestačí. „Neoficiálně to málokde efektivně a intenzivně řeší, protože nejsou lidi, peníze, čas. A my jsme v Česku zvyklé mlčet. Systém si zvykl, že budeme dělat, co je potřeba - bez stížností. Jenže my nejsme roboti,“ upozorňuje. Teprve se podle ní ukáže, jaký dopad na celý český zdravotní systém bude mít odchod početně nejsilnější generace všeobecných sester do důchodu .
Díky síti, jako je profil @czechnurse, se daří mezi sestrami i veřejností probírat témata, která jinak zůstávají za zavřenými dveřmi. V roce 2021 například Lucie Černá otevřela téma falešné body positivity a toho, že obezitu je potřeba řešit. Jak sama podotýká, tímto krokem se setkala jak s podporou, tak ale velkou vlnou nenávisti.
Těžká je podle ní komunikace témat, kolem kterých se šíří dezinformace. Typicky je to očkování. Zdravotníci by podle ní měli mít větší pochopení pro laiky. „Můj syn měl po jednom očkování nežádoucí účinek, který se objevuje u 1 dítěte z 1000. Po této zkušenosti jsem začala být k laikům, kteří neznají vždy souvislosti, více empatická. Možná bych chtěla, aby všichni měli relevantní informace a věděli, že korelace nerovná se kauzalita. Ale ani já nejsem stoprocentní. Žijeme v době dezinformací a někdy je těžké se v tom orientovat,“ vysvětluje.
Péče o vlastní duševní zdraví
Vlastní duševní zdraví nejde podle Černé vždycky chránit při takovéto práci, ale mezi prospěšné techniky, jak si oddychnout, zařazuje přírodu a především vědomí, že na to má právo. „Mám právo nebýt k dispozici všem 24/7,“ uvádí. Nejvíce si pak odpočine v přírodě, kde dokáže opravdu vypnout a načerpat novou energii. Společně s rodinou tam podle svých slov nacházejí klid a rovnováhu. Zároveň se snaží nezahltit povinnostmi a věnuje pozornost svým prioritám a vlastním potřebám.
Také v dobrých pracovních týmech je podle ní možné mluvit otevřeně o náročných emocích. „Někdy se to dobře sejde a kolegové jsou pak i přáteli mimo zdravotnické zařízení. To je taková docela velká výhra,“ uzavírá.
