Článek
„Budu kandidovat na starostu Le Havru,“ prohlásil v exkluzivním rozhovoru pro deník Paris Normandie francouzský premiér. Volby se konají v polovině března a Édouard Philippe po případném úspěchu nehodlá opustit Matignon, své premiérské sídlo. „Le Havre je místo, kde se probudila moje politická angažovanost,“ odůvodnil Philippe svoje rozhodnutí.
Do regionálních voleb nezbývá ani šest týdnů, Philippe se ale rozhodl oznámit svou kandidaturu až minulý pátek. „Je to krátká doba,“ uznává premiér, že do kampaně „naskakuje“ za zvýšené rychlosti jedoucího vlaku. To navíc v době, kdy několik měsíců ochromují Francii stávky kvůli vládou chystané důchodové reformě.
„Premiér na plný úvazek a o víkendech kandidát na starostu,“ komentovala Philippovo rozhodnutí vládní mluvčí Sibeth Ndiayeová. Může vlastně premiér kandidovat na starostu a udržet si obě funkce? Teoreticky ano. Přestože ve Francii existuje zákon proti kumulaci funkcí, nevztahuje se na členy vlády.
Podle serveru France Info Édouard Philippe řekl svým ministrům, že v případě volebního neúspěchu v Le Havru bude muset „čelit důsledkům“. Regionální volby se tak pro něj dají považovat jako potvrzení, nebo naopak nesouhlas s jeho mandátem v Matignonu. K tomu nemá příliš šťastnou pozici, svoji tvář totiž propůjčil nové důchodové reformě, kvůli které Francouzi už několik měsíců stávkují. Navíc vládní počínání v Národním shromáždění začal kritizovat i prezident Macron.
Macron ztrácí autoritu
„Ukažte trochu lidskosti,“ zaznělo podle britských The Times z Macronových úst směrem k jeho vládnímu týmu. V minulém týdnu totiž ministři hlasovali proti tomu, aby si rodiče mohli vzít 5–12 dní placeného volna v případě, když ztratí své dítě. Kontroverzní část zákona je jedním ze série malých krůčků, který poukazuje na ztrátu Macronovy autority, když jeho vláda hlasuje proti jeho přesvědčení.
Macrona navíc kritizují i za to, že Édouardu Philippovi nechal až příliš volnou ruku s přípravou penzijní reformy. „Je to neuvěřitelně špatně řízené. Není jediný Francouz, který by dokázal říct, co se děje,“ kritizovala tandem Macron-Philippe pro The Times Valérie Pécressová, politička s ambicemi na Elysejský palác.
Philippovu kandidaturu v severozápadním francouzském přístavním městě však Macron, alespoň podle jeho okolí, schvaluje, avšak opatrně. „Zná velmi dobře své město. Ví, co je v sázce. Je si moc dobře vědom své symbolické role,“ řekl deníku Le Monde jeden z Macronových blízkých spolupracovníků.
„Starostou jsem byl ještě před tím, než jsem se stal premiérem,“ připomíná svoji politickou dráhu Philippe pro Paris Normandie. „Mou největší ambicí je se na pozici vrátit ve chvíli, kdy moje angažmá v Macronově vládě skončí,“ dodal premiér. Otázkou tak zůstává, zda přeci jen Édouard Philippe neplánuje dřívější odchod. Anebo zda Emmanuel Macron, který by měl v Elysejském paláci zůstat ještě dva roky, neplánuje vyměnit svého premiéra.
Aucun délai ne fera état de la douleur que vivent ceux qui sont confrontés à la perte d’un enfant.
— Edouard Philippe (@EPhilippePM) February 4, 2020
J’assume, au nom du Gouvernement, le caractère difficilement compréhensible de la position que nous avons formulée. Le débat parlementaire va se poursuivre et c’est une chance. pic.twitter.com/Fdwf8D0PF0
Kdo je francouzský premiér?
Absolvent prestižních univerzit pro francouzské politiky a milovník boxu. Francouzský premiér Edouard Philippe je od roku 2017 u premiérského kormidla Macronovy vlády. Ve Francii je tzv. poloprezidentský systém. Prezident ve Francii má větší pravomoci, postavení premiéra je tak výrazně slabší než například v České republice. Premiér ale funguje jako jakási ruční brzda, garance, že se prezident nevymkne demokratické kontrole.
Devětačtyřicetiletý Philippe má za sebou politické pravolevé balancování, podobně jako prezident Macron. Pochází z učitelské rodiny a vždy inklinoval k levicovému smýšlení. Během svých studií na univerzitě Sciences Po podlehl charismatu Michela Rocarda, francouzského premiéra v letech 1988–1991. Když však ztratil svoji vůdčí pozici u socialistů, začal se mladý Philippe politicky točit doprava.
Spolupracoval s širokou škálou francouzských politiků: Řídil prezidentskou kampaň Jacquese Chiraca, pracoval pro Alaina Juppého, byl ministrem v Sarkozyho vládě a připojil se i ke kampani Francoise Fillona, tu ale opustil ve chvíli, kdy na bývalého francouzského premiéra vyplavala obvinění kvůli nelegálnímu zaměstnávání.
Jeho oblíbeným pitím je pivo Corona, nejradši si pouští film Kmotr a ve volných chvílích je vášnivým boxerem. Jeho okolí ho považuje za velmi uzavřeného člověka, který dává na odiv svou vysokou inteligenci a vzdělání. Že má ale i smysl pro humor, projevil v roce 2015, kdy kvůli sázce skočil do Bassin du Commerce, vodního kanálu v Le Havru. Oslavoval tím sjednocení dvou normandských regionů, které své hranice změnily během Hollandova „překreslení“ mapy Francie.