Článek
Jedním z nich je stříkačka poháněná elektromotorem, kterou vyrobila brněnská firma Hrček & Neugebauer Brno v roce 1930. Dochoval se jediný kus. Mimořádný je i hydrofor, tedy výkonnější ruční stříkačka, a rotační žebřík Magirus z roku 1896. Hydrofor se stal základem sbírky muzea, když ji v roce 1975 našli v Heralticích zapomenutou pod senem v jedné z místních stodol. ČTK to řekla Jarmila Bohdálková, která je jednatelkou heraltického sboru dobrovolných hasičů a má muzeum na starosti.
„Hasičský hydrofor z konce 19. století vyrobila možná továrna R. A. Smekal ze Slatiňan, ale taky možná ne, protože výrobce z této doby se nedaří dost dobře určit,“ řekla Bohdálková. Heraltický hydrofor původně sloužil hasičům v Třebíči, jako vyřazený ho v Heralticích začali používat v roce 1920.
„Používal se dlouhá léta, našli jsme v kronikách, že ještě na konci roku 1945 se s ním hasila Hrochova stodola,“ řekla Bohdálková. V expozici je sice hydrofor vystavený na podvozku, před samotným použitím ale musel být pevně usazený na zem. „Teprve pak mohli zapojovat sací, dopravní a útočné vedení a mohli začít hasit,“ řekla Bohdálková. Obsluhovat takovou stříkačku muselo deset až 12 lidí. Zatímco ruční stříkačka obsluhovaná jedním člověkem vydala za minutu deset až 40 litrů vody, hydrofor měl výkon okolo 160 litrů vody a místo deseti dostříkl až na vzdálenost 100 metrů.
V několika sálech s asi dvěma desítkami strojů ukazuje muzeum vývoj prostředků, díky kterým lidé s ohněm v minulosti bojovali. V expozici jsou stroje vlastněné heraltickými hasiči i jinými sbory v republice. Začíná obyčejnými vědry nebo jednoduchými stříkačkami berlovkami, které obsluhoval jeden muž a jistil je přidržováním v podpaží podobně jako berle. Představuje také stříkačky výkonnější, kde muselo pumpovat více mužů nebo stříkačky poháněné motory.
Stříkačka s elektromotorem, která je majetkem Sboru dobrovolných hasičů Smolná, je raritní už dobou své konstrukce. Bylo to v době, kdy nebyl český a moravský venkov elektrifikován. „U nás v Heralticích byla elektrifikace až v 50. letech,“ řekla Bohdálková. Stříkačka, která elektřinu brala přímo z drátů elektrického vedení, je stále funkční. Muzeum má potvrzeno, že brněnská firma vyrobila pouze dvě taková zařízení. „O osudu toho druhého se nic neví,“ řekla Bohdálková.
Muzeum vzniklo úpravou části budovy někdejšího Panského domu. Práce začaly v roce 2001, všechny je odvedli místní dobrovolní hasiči, obec uhradila asi 250.000 korun za materiál. První návštěvnici mohli do otevřeného muzea vstoupit v roce 2004. O deset let později byla zpřístupněna také jeho přístavba za asi 1,5 milionu korun. Obec ji částečně financovala z dotací, za které byla postavená hrubá stavba, dokončení bylo znovu na dobrovolných hasičích. Teď muzeum podle Bohdálkové usiluje o to, aby mělo k dispozici také depozitář. Skladovat v něm chce část historické techniky, kterou má ve více kusech.
Heraltičtí hasiči v replikách dobových bílých hasičských uniformách a s dobovou výzbrojí se se svoji historickou technikou účastní řady hasičských a městských slavností. Jsou také pravidelnými hosty slavnostních setkání historické hasičské techniky, které se konají na litoměřickém výstavišti od roku 1998. Muzeum je přístupné po předchozí domluvě, kontakty jsou na webu.
