Článek
Sliboval řídit stát jako firmu. Být zaměstnancem nás všech. Role se prohodí, šéfové jsme my, on je tu k našim službám.
A teď nám Andrej Babiš jen tak oznamuje, že si prý bere dovolenou! Uprostřed skládání vlády a programových jednání, kdy se vítěz voleb jeví jako nejpotřebnější člověk v zemi.
Skandál? Neúcta k demokracii, k Ústavě? Anebo rovnou k nám všem, kdo ve stejné době bez reptání vstáváme do čím dál temnějších rán, abychom se na plat čerstvě vybraných delegátů složili?
Právě naopak. Nejoblíbenější politik nám připomněl jednu velkou, v korporátním světě i politice brutálně potlačovanou, pravdu. Dovolená je svatá!
Už není třeba se o ni doprošovat ani se třást strachy, jak dopadnou závody ve sdíleném kalendáři. My neprůbojní, nic moc placení Češi, zapomeňme i to naše prokleté slovo, podle jehož kořene je třeba se nejdřív pokorně „dovolit“ a doufat v manažerské milosrdenství.
- „Šéfe, mohu, prosím, čerpat ten svůj skromný příděl regenerace? Jsem už 11 měsíců loajální a obětavý, málem jsem při práci zapomněl, že mám rodinu. Bude to až v dubnu a samozřejmě něco napracuju dopředu, aby mou absencí nikdo nestrádal.“
- „Dobře. Ale ber to jako laskavost. A buď na mailu!“
Náš dělník Babiš vysílá – aspoň částečně – jinou lekci. Když nadejde čas, prostě řekne: „Jedu. Vy zatím pište programy a průběžně mě informujte.“ Sám to bohužel trochu kazí tím, že v rozporu se všemi pravidly o funkčním odpočinku zdůrazňuje, jak i na dálku „maká“. Ale pořád je to revoluční akt, manifest sebevědomí a svobody! Aspoň napůl je teď z Babiše náš osobní life coach, který říká: Vyhořet nestojí za to ani kvůli programovému prohlášení. Vypněte!
Takže konec moralizování a berme budoucího premiéra jako inspiraci. Až budete příště zase váhat, zda týden volna není moc, stačí říct: „Jedu, jako Babiš, to dáte. Teď zaberete víc za mě, příště já za vás.“
Svět počká. Politika počká. Programy počkají. Koneckonců, vždyť tyhle věci nikdy nehoří. Jenom si to namlouváme.
Šťastnou dovolenou, Andreji. A nám všem příště taky!
