Článek
Právo na dovolenou má ze zákona každý zaměstnanec v pracovním poměru. Minimální délka dovolené jsou čtyři týdny za rok, pro zaměstnance státní a veřejné správy pět týdnů, pro učitele osm týdnů. Za dobu čerpání dovolené zaměstnanci přísluší náhrada mzdy nebo platu ve výši 100 % průměrného výdělku.
Nárok na dovolenou mají za určitých podmínek také lidé pracující na základě dohody o provedení práce (DPP) či dohody o pracovní činnosti (DPČ). Aby právo na dovolenou vzniklo, musí dohoda trvat minimálně čtyři týdny a pracovník u zaměstnavatele musí odpracovat alespoň čtyřnásobek týdenní pracovní doby, která je pevně stanovena na 20 hodin týdně, takže nárok na dovolenou vznikne po 80 hodinách.
V roce 2025 se zruška povinnost vytvářet písemný rozvrh čerpání dovolené, což má zaměstnavatelům ušetřit administrativní čas.
Nemocenská a dovolená
V případech, kdy pracovní neschopnost přesáhne dvacetinásobek týdenní pracovní doby, má zaměstnavatel nárok na zkrácení dovolené. To však neplatí, pokud je nemocenská způsobena úrazem v práci nebo při nemoci z povolání.
