Pracovní úraz: jak získat odškodnění a na co máte nárok

Pracovní úraz se může stát i přes veškerá bezpečnostní opatření. Stačí okamžik. Ze zákona mají zaměstnanci v takové situaci nárok na odškodnění. Než se ale začne řešit, jak postupovat a z čeho se náhrady skládají, je zásadní vědět, zda se vůbec jedná o pracovní úraz.

Ten totiž nevzniká jen v případě, že se zaměstnanec zraní přímo na pracovišti nebo během pracovní doby. Může k němu dojít i třeba při služební cestě, pokud úraz souvisí s plněním pracovních povinností. A naopak - ne vždycky je zranění v kanceláři pracovní úraz.

Podle CEO společnosti BOZP.cz Martina Šimka patří mezi nejčastější příčiny úrazů na pracovišti nepořádek, nepozornost zaměstnanců nebo nepoužívání ochranných prostředků, jako je pracovní obuv, ochranné brýle nebo přilba.

„Zaměstnavatelé zanedbávají z mého pohledu dohled nad pracovištěm - udržování pořádku, volných průchozích cest apod. Dále zanedbávají přidělování předepsaných osobních ochranných pracovních prostředků, zejména kvalitní pracovní obuvi,“ vysvětluje.

Nejčastější úrazy podle něj bývají ve stavebnictví, a to zejména končetin - zlomeniny, vyvrknutí způsobené pádem, zakopnutím nebo i uklouznutím.

Pracovní úraz by měl zaměstnanec nahlásit některému ze svých vedoucích pracovníků ihned po úrazu a spolupracovat při vyšetření nehody, pokud je to možné. Pokud tak nemůže učinit, například kvůli závažnosti zranění, je dobré to udělat alespoň telefonicky, případně může pomoci některý z kolegů.

Zaměstnavatel následně musí zapsat událost do knihy úrazů, a pokud jde o vážnější případ, musí ho ohlásit příslušným institucím – například inspektorátu práce či zdravotní pojišťovně. Současně je povinen vyhotovit záznam o pracovním úrazu, který shrnuje okolnosti události a slouží jako podklad pro odškodnění.

„Zaměstnavatel musí objasnit příčiny vzniku pracovního úrazu. Každý úraz je nutné zapsat do Knihy úrazů. Dále pak záleží, zda se jedná o úraz bez pracovní neschopnosti nebo úraz s pracovní neschopností. V případě pracovního úrazu s pracovní neschopností delší jak tři kalendářní dny,  nebo smrtelného úrazu musí být vyhotoven takzvaný Záznam o úrazu,“ vysvětluje Martin Šimek, CEO společnosti BOZP.cz.

Od 1. ledna 2026 také začíná platit novela, která ruší dosavadní papírové formuláře. Hlášení bude nově možné podat pouze elektronicky prostřednictvím portálu Státního úřadu inspekce práce. I přesto bude mít zaměstnavatel povinnost uchovávat podepsanou kopii hlášení ve své evidenci.

Zároveň se také od nového roku stanovuje lhůta pro zaslání záznamu o pracovním úrazu na 15 pracovních dnů ode dne, kdy se o něm zaměstnavatel dozvěděl.

„Dále musí Záznam o úrazu zaslat na zdravotní pojišťovnu zaměstnance a na pojišťovnu, u které má zaměstnavatel zákonné pojištění odpovědnosti pro odškodnění pracovního úrazu - v současné době Kooperativa nebo Generali Česká pojišťovna. Pojišťovna pak má své dokumenty - např. Hlášení pojistné události, Hodnocení bolestného a jiné,“ doplňuje Šimek.

Pokud zaměstnavatel úraz odmítá správně nahlásit nebo záznam vyhotovit, může zaměstnanec použít lékařské zprávy z prvního ošetření jako důkaz a i na jejich základě uplatnit nárok na bolestné a další náhrady.

Výše odškodnění za pracovní úraz se stanovuje v několika krocích a ovlivňuje ji povaha i závažnost zranění. Jednotlivé složky se určují na základě bodového hodnocení, které stanoví odborný lékař.

Bodové hodnocení je základ, ze kterého se bolestné i trvalé následky počítají, proto je důležité být v dokumentaci podrobný. Pro výpočet je na internetu dostupná řada kalkulaček, je ovšem třeba brát na vědomí že poskytují pouze hrubé odhady a výsledek záleží na individuálním posouzení případu. V případě, že s nabídkou odškodného nesouhlasíte, je možné požádat o přezkoumání, případně vyhledat pomoc odborníka.

V roce 2025 byla hodnota jednoho bodu stanovena na 451,07 Kč, v roce 2026 je pak tato částka stanovena na 481,71 Kč.

Bolestné Finanční náhrada za fyzickou i psychickou bolest způsobenou úrazem. Bodové ohodnocení se liší podle typu zranění. Například otevřená rána má jiné bodové sazby než pouhé odřeniny. Každý bod má přidělenou peněžní hodnotu. Vše se hodnotí podle metodiky Ministerstva zdravotnictví.

Náhrada ušlého výdělku Pokud úraz omezí vaši pracovní schopnost, máte nárok na kompenzaci rozdílu mezi průměrným výdělkem před úrazem a příjmem (skutečným nebo předpokládaným), který máte po úrazu.

Náklady na léčení Do odškodnění se mohou zahrnout i výdaje, které by bez úrazu nevznikly – například náklady na léky, rehabilitaci nebo dopravu k lékaři.

Náhrada za ztížení společenského uplatnění Pokud úraz zanechá trvalé následky, které ovlivní běžný život, volný čas nebo vaše možnosti fungovat jako dřív, máte nárok na kompenzaci za snížení kvality života.

Náhrada věcné škody

Věcná škoda zahrnuje nejen poškození věcí, které měl zaměstnanec u sebe v době pracovního úrazu, jako je oblečení nebo hodinky, ale i další majetkové ztráty vzniklé v souvislosti s úrazem, které nespadají pod jiné nároky na odškodnění. Nárok na náhradu ale nevzniká u škody na dopravním prostředku nebo na nářadí či vybavení zaměstnance, pokud je použil při práci bez souhlasu zaměstnavatele.

Jednorázová náhrada nemajetkové újmy při zvlášť závažném ublížení na zdraví

Pokud dojde k zvlášť závažnému ublížení na zdraví zaměstnance, mají jeho manžel, partner, děti a rodiče nárok na jednorázovou náhradu nemajetkové újmy. Tento nárok mohou získat i další osoby v blízkém rodinném či obdobném vztahu, které újmu zaměstnance prožívají jako vlastní.

V případě, že úraz zaměstnance skončí jeho úmrtím, musí zaměstnavatel poskytnout náhrady jeho pozůstalým a dalším osobám, které uhradily náklady spojené s jeho léčením nebo pohřbem. Patří sem zejména úhrada účelně vynaložených léčebných výdajů, přiměřené náklady na pohřeb, od kterých se odečítá vyplacené pohřebné, náhrada na výživu pozůstalých, jednorázová náhrada nemajetkové újmy a náhrada věcné škody.

Pracovní úraz může v některých případech vést k trvalý následkům. V takovém případě vzniká zaměstnanci nárok na dlouhodobou kompenzaci. Pokud úraz způsobí trvalou invaliditu nebo výrazně omezí pracovní uplatnění zaměstnance, může požadovat také náhradu za snížení schopnosti vydělávat nebo kompenzaci ztráty na důchodu.

Podle zákoníku práce má zaměstnavatel povinnost vyplácet náhradu za ztrátu na výdělku měsíčně, pokud se obě strany nedohodnou jinak. V praxi však podle Státního úřadu inspekce práce odškodnění často probíhá až po skončení pracovní neschopnosti, kdy je k dispozici přesná výše vyplacených nemocenských dávek. Pokud by zaměstnanec takové čekání finančně nezvládl, může se se zaměstnavatelem domluvit na poskytnutí zálohy.

„Časové prodlevy při vyřizování pracovních úrazů se dokáží pohybovat v řádu týdnů či několika jednotek měsíců. Tyto průtahy však obvykle nevznikají z důvodů na straně zaměstnavatele, ale zejména kvůli tzv. zákonnému pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání,“ vysvětluje Štěpničková.

Zaměstnavatel podle ní musí nejprve událost interně prošetřit, sepsat záznam o úrazu, shromáždit lékařské zprávy a související důkazní materiály, jako jsou podklady k ušlé mzdě či dalším nárokům, a teprve poté vše předává své pojišťovně. Ta následně provádí vlastní šetření – ověřuje, zda jde skutečně o pracovní úraz, zda nebylo porušeno BOZP, jaký je rozsah a příčinná souvislost škody a podobně.

„Dokud pojišťovna šetření neuzavře a neschválí plnění, zaměstnavatel zpravidla škodu v plném rozsahu neuhradí. Výsledkem tak je, že i když má zaměstnavatel povinnost škodu z pracovního úrazu podle zákoníku práce nahradit, praktické vyplacení nároků se často protahuje právě kvůli dodatečnému a někdy zdlouhavému šetření ze strany pojišťovny,“ dodává.

Řádnému odškodnění pracovního úrazu může bránit řada chyb. Podle Šimka je podstatné především úraz včas ohlásit zaměstnavateli, mít svědky nebo kamerové záznamy. Jednou z nejčastějších chyb při evidenci úrazů je podle něj pozdní nebo žádné zaslání dokumentů na Oblastní inspektorát práce nebo pojišťovnu.

„Situace a okolnosti pracovního úrazu mohou být často náhlé, nepředvídatelné a dosti zmatečné. V každém případě je proto žádoucí zachovat klid, všechny okolnosti incidentu řádně zdokumentovat a prošetřit. Na druhou stranu mnoho zaměstnanců opustí místo pracovního úrazu, aniž by se o incidentu zmínili svému zaměstnavateli nebo i vlastním kolegům,“ vysvětluje advokátka Jana Štěpničková z kanceláře Valíček a Valíčková.

Samozřejmostí je podle ní řádná prohlídka ze strany ošetřujícího lékaře. Upozorňuje, že právě prohlídky však mnoho zaměstnanců zcela podceňuje.

„Někteří zaměstnanci dále dosud žijí v představě, že úraz vzniklý během pracovní cesty není pracovním úrazem se všemi popsanými nároky. A to z důvodu, že k úrazu nedošlo na obvyklém pracovišti zaměstnance. V této otázce však není rozhodující, kde se úraz přihodil, ale zda k němu došlo v souvislosti s plněním pracovních úkolů zaměstnance dle sjednaného druhu práce,“ dodává.

Zaměstnavatel se podle zákoníku práce může úplně zprostit povinnosti nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu pokud:

To platí v případě, že tyto skutečnosti byly jediným důvodem škody. V takových situacích zaměstnanci nevzniká nárok na náhradu škody ani na kompenzaci nemajetkové újmy.

Zaměstnavatel se může dále zčásti zprostit povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu. A to pokud:

Pokud se zaměstnavatel zprostí odpovědnosti za škodu či nemajetkovou újmu pouze zčásti, musí určit, jakou část ponese zaměstnanec, a to podle míry jeho zavinění. V případě částečného zproštění z důvodu lehkomyslného jednání zaměstnance je zaměstnavatel povinen uhradit alespoň jednu třetinu vzniklé škody nebo nemajetkové újmy.

Zaměstnavatel se naopak nemůže své odpovědnosti zbavit, pokud k pracovnímu úrazu došlo při odvracení škody hrozící zaměstnavateli nebo při odvracení nebezpečí bezprostředně ohrožujícího život či zdraví – ledaže by zaměstnanec tuto situaci úmyslně způsobil.

„Ne každé poškození zdraví, k němuž dojde při plnění pracovních povinností, je pracovním úrazem,“ upozorňuje Štěpničková.

Pokud by podle ní například zaměstnanec v průběhu plnění pracovních povinností omdlel, či dostal infarkt, může se o pracovní úraz jednat v případě, že příčiny této zdravotní indispozice lze vysledovat právě v nečekané situaci odehrávající se v pracovním prostředí.

„V soudních rozhodnutích je často zmiňován příklad pilota, který dostal infarkt poté, co provedl náročný manévr a zabránil nehodě letadla. Na druhou stranu, infarkt v zaměstnání bez zjevné vnější příčiny již jako pracovní úraz posoudit nelze.  Zde je potom pomoc kvalifikovaného odborníka pro posouzení nároku zaměstnance zcela klíčová,“ uzavírá.