Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Pod názvem Šuplík vychází od roku 2023 jazyková a kulturní hlídka, kterou na Seznam Zprávách připravuje Jan Lipold. Protože slova jsou jen kapky deště.
Koruna posiluje, a to je dobrá zpráva pro dovolenkáře, hlásí média. Ano, ti, kdo míří na dovolenou, jsou dovolenkáři a dovolenkářky, co je na tom divného? Excelentní slovakismus dovolenka se v češtině úspěšně zabydlel, a to díky své pružnosti a praktičnosti.
Takže nejde ani o samo podstatné jméno: Bez problémů dál říkáme „dovolená vašich snů“, zatímco „dovolenka“ zůstává v jasné menšině. Ale ze slova dovolená nutně potřebujeme hladce tvořit další, a to nejlépe tak, aby se dala skloňovat. Proto jsme rádi adoptovali dovolenku.
Dovolenka už neznamená jen dovolenou z vojenské posádky nebo stvrzenku-dovolenku, jako kdysi. Dovolenkou se myslí i úplně obyčejná, respektive báječná dovolená - to abychom nemuseli plánovat „dovolenový pobyt“ a hledat „nejoblíbenější dovolenové destinace“, což zní podivně. A nikdo by tam nechtěl. Kdo? Samozřejmě, dovolenkáři. To jsou ti samí dovolenkári jako na Slovensku, jen s háčkem.
Zájmy a trable jedněch i druhých sú rovnaké. Zprávy z tisku: Dovolenkári zabúdajú na platnosť pasu. - Dovolenkáři pozor: lidožravý žralok se objevil u břehů Černé Hory. - Valí sa na nás gigantické cunami, báli sa dovolenkári v európskom letovisku. - Český dovolenkář se raduje, investor smutní. A tak dále.
Při jazykovém čerpání dovolenky dokonce Češi Slováky předbíhají. Alespoň podle Nového encyklopedického slovníku češtiny, který uvádí, že „ve slovotvorném hnízdě lexému dovolenka se v češtině na rozdíl od slovenštiny objevila vedle nezvratné podoby slovesa také zvratná podoba dovolenkovat se.“ A tomu tleskáme! Dovolenkovat se vyjadřuje přesně ten význam „ležet u moře“, nebo se vyloženě válet, u jakékoli vody. Co jste dělali na dovolené? No coby, dovolenkovali jsme se!
Na dovolenkářích je nejcennější to, že rozšiřují naše vyjadřovací možnosti. Najednou nemusíme všem, kdo někam cestují za odpočinkem a poznáním a zpět, říkat turisté, což je sice fajn, ale přece jen trochu hrubozrnný termín. Vždyť turistů žije vícero druhů.
Mezi turistickou obuví a dovolenkovou obuví je markantní rozdíl - umíme si představit, že obchody s potřebami pro turisty a potřebami pro dovolenkáře nabízejí úplně jiné sortimenty. Dovolenkáři například nepotřebují pohorky, obvykle jsou jim k ničemu, stejně jako turistovi ploutve a šnorchl. Na stromech bývají namalované turistické, ne dovolenkové značky. Ale i dovolenkářům přijde k chuti poctivý turistický salám.
Primární rozdíl mezi turisty a dovolenkáři spočívá ve vnější aktivitě a v hromadnosti jejich misí.
Dovolenkář nevyhledává námahu: Téměř nesmí, kdežto turista může. Dovolenkáři se obvykle vyskytují ve větším počtu najednou než turisté - například na palubách charterových letů a poblíž bazénů ve středomořských resortech. Dovolenkáři jsou těsněji spojeni s průmyslem cestovního ruchu, bez cestovních kanceláří je jejich existence nemyslitelná. Když cestovka zkrachuje, uváznou na ostrově a pak unavení, ale opálení konečně doma vystupují z letadel spíš dovolenkáři než turisté.
Dovolenkář a turista sice může být, ale často není jedno a totéž. Proto je dobře, že máme k dispozici dvě slova.
Časová osa ale platí pro všechny stejně: Ve slově dovolená dobře slyšíme, že turistou i dovolenkářem se člověk stává až díky tomu, že se mu to na dobu od–do dovolí. Stejného původu je i dovolená v němčině (der Urlaub, erlauben = dovolit), ostatně čeština a její křížovkářské slovníky znají i archaismy urláb a orláb.
Bez ohledu na to, ke kterému z obou týmů formálně přísluší, turista i dovolenkář si na dovolené teoreticky mohou dělat, co chtějí - v rámci zákonů, dobrých mravů a zakoupených animačních programů. Protože terminus technicus „dovolená na zotavenou“ už zákoník práce nezná. Je to jen - vaše - dovolená a vaše rozhodnutí, jak s ní naložíte a na co vám bude dobrá. Zotavovny ROH byly zrušeny, dovolená s Andělem také.
Právní jazyk sice dál dovolenou definuje jako „úsek volna, ve kterém by mělo dojít k rekonvalescenci jak psychické, tak tělesné kondice zaměstnance“, ale jde jen o doporučení a otázku svobodné vůle, jak správně připomíná podmiňovací způsob. K čemu dovolená slouží, přitom výslovně uváděly zákony už od Rakouska-Uherska a například ten z roku 1959 se přímo jmenoval „Zákon o placené dovolené na zotavenou“. Dnes je jiná doba - nemusí ani nesluší se zákonem naznačovat, že správný zaměstnanec má pracovat do umdlení, dokud ho z procesu nevykoupí dovolená, po které má do další směny naskočit znovu jako křepelka.
Že se dovolené už oficiálně neříká „na zotavenou“, pochopitelně ještě neznamená, že by i v 21. století nebylo z čeho a proč se zotavovat. Motiv dovolených se jenom popisuje jinak: Nejde o to se zotavit, ale dovolenou si užít. To je to správné sloveso, které dobře znají zotavení i nezotavení dovolenkáři. I turisté.
