Za některé léky v kufru vás mohou i zatknout. Jak předejít konfliktu s celníky

Co je doma lékem, může být jinde drogou. Lidé si na dovolenou často berou prášky, které běžně užívají. Ale málokdo si před cestou zkontroluje, zda je může převézt přes hranice. Legislativa týkající se léčiv se v jednotlivých zemích totiž výrazně liší, a to i v rámci Evropy.

„Cestování s léky se může zdát jako samozřejmost, ale v praxi jde o oblast, která umí dovolenou výrazně zkomplikovat,“ varuje prezident České lékárnické komory Aleš Krebs.

Podle něj ale neexistuje univerzální seznam léčiv, se kterými mohou být při cestování problémy, protože podmínky se liší podle cílové země.

Pozor si musí dát především lidé, kteří užívají léčiva obsahující omamné nebo psychotropní látky, například některé opioidní analgetika, včetně přípravků s kodeinem, tramadolem, oxykodonem či fentanylem, dále některé léky na ADHD nebo benzodiazepiny. U těchto léčiv mohou některé státy vyžadovat zvláštní potvrzení nebo jejich dovoz omezovat. Do některých zemí je dokonce dovoz určitých léků zakázán a může být považován za trestný čin.

„Před cestou proto doporučujeme ověřit si podmínky dovozu léčiv na webových stránkách Ministerstva zahraničních věcí ČR v sekci Státy a území, případně na stránkách zastupitelského úřadu cílové země. Cestovatel by měl mít léky v originálním balení, v množství odpovídajícím délce pobytu a přiměřené rezervě a u rizikových léčiv také potvrzení od ošetřujícího lékaře,“ říká Krebs.

Právě potvrzení od ošetřujícího lékaře je u „problematických“ léků zásadní. A mělo by být každopádně v angličtině nebo v jazyce země, do které cestujete. „Dokumentace v angličtině dnes není nadstandard, ale nutnost. Opiáty a silná analgetika jsou v řadě zemí přísně regulována a bez příslušného potvrzení mohou být cestovatelé postaveni před vážné právní komplikace,“ vysvětluje viceprezident lékárnické komory Martin Kopecký.

Celníci vám mohou lék bez tohoto potvrzení nejenom zabavit, ale můžete být v krajních případech i obviněni z pašování zakázaných látek. Riziko je nejvyšší mimo země EU – zejména v některých arabských státech, jihovýchodní Asii nebo Japonsku.

„Potvrzení musí obsahovat identifikaci pacienta, název léčivého přípravku i účinné látky, dávkování, informaci, že je léčba nezbytná pro osobní potřebu pacienta, a podpis a razítko lékaře. Pokud lékař nemá vlastní vzor tohoto potvrzení, nemá s ním ještě zkušenosti, může využít některý z veřejně dostupných vzorů jako inspiraci,“ dodává Martin Kopecký.

Běžná léčiva, jako jsou léky na vysoký krevní tlak, cholesterol, cukrovku, štítnou žlázu nebo většina antibiotik, obvykle při převozu pro osobní potřebu problémy nepředstavují. Přesto i tyto léky byste měli převážet jen v originálním balení.

Lékárníci upozorňují ještě na další problém při cestování s léky. A tím je riziko tepelné degradace účinných látek. Většina léků by měla být skladována při teplotách mezi 15 °C a 25 °C. Na oblíbených letních trasách, například do Chorvatska, jsou přitom podmínky pro léky krajně nepříznivé. Teplota v autě zaparkovaném na přímém slunci může při venkovních 30 °C překročit za půl hodiny i 50 °C.

„Čípky se při teplotách nad 30 °C mohou roztéct, masti zřídnout, stabilita účinných látek v sirupech se snižuje. Obecně platí, že vlivem vyšší teploty dochází k rychlejšímu rozkladu účinné látky, což vede ke snížení účinnosti přípravku, případně k jeho úplné neúčinnosti,“ vysvětluje Martin Kopecký.

Záludné přitom je, že poškození léku na první pohled vidět není. „Pacient pak může mít pocit, že lék nezabírá, ačkoliv problém není v jeho nevhodném zvolení či diagnóze, ale právě v tom, že účinná látka byla vysokou teplotou degradována. V některých případech navíc může dojít k vytvoření nežádoucích rozkladných produktů a poškození zdraví,“ doplňuje expert.

Lékárníci proto doporučují přepravovat lékárničku v zavazadle izolovaném od přímého slunce, nikdy ji nenechávat v uzavřeném autě a v případě léků vyžadujících chlazení investovat do kvalitní chladicí tašky.