Článek
Úterní informaci, že se do funkce čínského ministra zahraničí po sedmi měsících vrací Wang I, zatímco jeho předchůdce Čchin Kang zmizel, můžeme v české perspektivě a retrospektivě vychutnat plnými doušky. Což je cenná výhoda – protože o personální inovaci v čele diplomacie světové velmoci není jinak nic oficiálně známo.
Dobře víme, že jde o typickou zprávu z takzvané stabilizované společnosti, ve které byla v epoše 2013-2023 hlava českého státu na studijním pobytu hned pětkrát. Marně. Změny ve vládách se u nás dodnes řídí směšně transparentními postupy popisovanými v kuchařce zvané ústava demokratického státu.
„Nepoučujeme o tržním hospodářství či o lidských právech nebo o něčem podobném. Naopak se snažíme se poučit. A já jsem v Číně, abych se učil, jak zvýšit ekonomický růst a jak stabilizovat společnost.“
Kdežto takzvaná stabilizovaná společnost tyhle móresy zavrhla jako přežitek. Miloš Zeman se od nich svého času chtěl částečně oprostit také. Ale nevedlo to k tomu, že za jeho éry ministři bez podrobností mizeli a vraceli se.
Stávalo se něco jiného. Premiér oznámil, že ministra vymění za jiného, Mynář skouknul kandidátův životopis, a pokud nešťastník vůbec obdržel pozvání k pohovoru do Lán, dozvěděl se tu, že ministrem nebude, protože ničemu nerozumí. (Možná si pamatujete, že tenhle příběh se odehrál naposledy předloni, souhlasí i portfej ministra zahraničí.)
Ne, dotyčný se pak tiše neztratil jako Čchin Kang nebo jako poradce Jie Ťien-ming. Dokonce se nakonec ministrem opravdu stal. Protože Zemanova stáž ve stabilizované společnosti se ukázala jako hrubě neúspěšná.
