Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Pod názvem Šuplík vychází od roku 2023 jazyková a kulturní hlídka, kterou na Seznam Zprávách připravuje Jan Lipold. Protože slova jsou jen kapky deště.
Tak jako se na Škaredou středu vymetají komíny, také Šuplík tento týden popadl štětku a pustil se do pašijového úklidu na svém písečku. A hned tu máme problém.
Při té příležitosti jsme totiž zjistili, že Škaredá středa se na našem území vyskytuje nejméně dvakrát ročně, podle toho, na jakém národopisném území se v tom kterém termínu nacházíte.
Například Slovácké muzeum v Uherském Hradišti ostře odmítá spojování Škaredé středy s velikonočním Svatým týdnem. „Problém tzv. Škaredé středy je špičkou ledovce, kdy jsou v médiích vysílány a sdíleny informace, které mají původně regionální či dokonce lokální původ, ale jsou prezentovány jako fakt platný pro celé naše území,“ hněvá se v novém článku na webu muzea jeho etnografka Marta Kondrová.
Už předloni upozorňovala, že: „Škaredá středa není odvozována od toho, že se Jidáš škaredil na Krista, ale od toho, že tento den je kontrastem po bujarém veselí masopustního úterý“. Ano, Škaredá středa je podle tohoto výkladu ve skutečnosti Popeleční středou, takže ji v kalendáři máme hledat na začátku, a ne na konci předvelikonočního postního období.
Celý trabl zjevně souvisí s tím, že na Škaredou (nebo jinak řečeno Sazometnou) středu se podle lidové tradice čistila topeniště a kouřovody, což zase odkazuje k druhé Škaredé středě, té Popeleční, která ale svůj název získala podle sypání si popela na hlavu a podle znamení popelce. A kromě toho při ní lidé rozdýchávali následky masopustních orgií. Je to složité.
Redakce Šuplíku se obává, že ani slovácká osvěta, kterou zde rádi tlumočíme, už nemá tu moc uvést název Škaredá středa na jedinou pravou míru. Nemusíme se na sebe proto, ani kvůli jiným špičkám ledovců, škaredit, ju?
Nad pravopisným dobrodružstvím zjišťovat, kdy se má psát uprostřed některých slov ů s kroužkem a kdy ú s čárkou, jsme žasli už v jednom z minulých vydání Šuplíku. Proč je O.K. pravopis šůrovat, ale už je špatně tůrovat, proč si musíme lámat hlavu nad kůrou, kúrou a manikúrou, fůrou nebo múzou, místo toho, abychom tu lapálii hodili za hlavu, protože kdybychom povolili kroužek všude, tak nás neubyde.
Redakce Šuplíku se v tom zřejmě už dočista ztratila. Když jsme zase jednou zatoužili po tom, psát správně, překvapilo nás, že kůr (v kostele) se zásadně píše s kroužkem, a ne jako kúr. Kůr je zdomácnělé slovo cizího původu (z latinského chorus), takže se spíš bude psát s kroužkem, ale „pocitově“ bychom tam tu čárku klidně mázli. A ono ne. No way.
To nepadá kůra z kůru, to múzy dělají trubadúrovi manikúru! Máme tuhle kúru pravopisu zapotřebí?
V předtuše zavedeného pojetí velikonočních svátků jsme zvědavi, kolikrát se v policejních zprávách zase objeví informace, že se někdo před jízdou „posilnil alkoholem“.
Chraň pánbu, abychom někomu předepisovali, jak má z bohatství češtiny nabírat. Ale když se dočítáme věty typu „Vyšlo najevo, že se před jízdou posilnila alkoholem. Výsledek její dechové zkoušky byl o půl čtvrté odpoledne přes čtyři promile,“ připadáme si zkrátka hloupě. Přesto, že formulaci „posilnila alkoholem“ samozřejmě nebereme doslova, jde o eufemismus.
Tak proč se to pořád tak říká, i v policejních svodkách pro tisk? Neměly by se náhodou držet při zdi a žoviálně nefabulovat o „posilnění alkoholem“, což by byl v 99,9 procentech případů nesmysl, protože pro potřeby jízdy autem si nikdo „panáka na kuráž“ nedává? A i o dost nižší hladina než čtyři promile člověka neposílí, ale odrovná? A mluvit o posilnění alkoholem není dobrý nápad ani jako ironie?
Nemůžeme si pomoct, ale připadá nám, že bezmyšlenkovité opakování té fráze je jen dalším výrazem předpokladu „tady se chlastá úplně běžně“.
Falešní přátelé jsou podle Wikipedie slova nebo slovní spojení, která v různých jazycích stejně nebo podobně znějí, ale mají různé významy. Jako sklep (polsky obchod), zavodnik (chorvatsky svůdce) nebo otrok (slovinsky dítě). Z tohoto ranku vlastně pochází i „generál Attorney“ v kultovním dabingu filmu Skála.
Něco jako falešní přátelé ale existuje i v jednom a tom samém jazyce, a redakce Šuplíku ty české sbírá. Jsou to podobná, propadlík z češtiny by řekl příbuzná slova, která se k sobě tulí shlukem hlásek, ale znamenají něco o dost jiného. Třeba: Míza-remíza. Astronomie-gastronomie. Archa-oligarcha. Štika-paštika. Laborant-kolaborant. Kurátor-prokurátor (přece podle vzoru děkan-proděkan). Sketa-disketa. Takové rozhašené stupňování nebo jak tomu říkat.
Živou vodou z Amerického zálivu vyspršený Donald Trump už před půldruhým měsícem podepsal dekret, který ustanovil jako oficiální jazyk Spojených států – a teď pozor, angličtinu. Jakkoli se v ostatních celních a jiných výnosech orientujeme hladce 24/7, v tomto případě tápeme. Co tím chtěl státní básník říci?
Například nás mate, že ze zámoří stále nepřicházejí zprávy o udáních a následných deportacích těch, kdo benzinu řekli petrol místo gas. A first floor pro ně znamená „první patro“ jako někde u vyžírků v Evropě, a ne vlastenecky korektně „přízemí“. Subway poťouchle zaměňují za underground . Jenže to jsou vážné věci, ve kterých musí být pořádek, jinak Amerika znovu skvělá nebude.
Teoreticky se to dá vysvětlit tím, že advokáti z toho obžalované rebely vysekali argumentem, že dekret Donalda I. hovoří o angličtině, a ne o americké angličtině. To je ale chybka, která se dá ještě napravit. Oficiálním jazykem Spojených států bude američtina a oficiálním palivem gas. Neoficiálním ruština.
