Netradiční výlet krajinou starobylých měst: na kole Polabím

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Nepatřím mezi zkušené polykače „cyklokilometrů“ a dokonce ani do rostoucí skupiny mamilů, čili „mužů středního věku v lycře“ (Middle-Aged Man in Lycra), jak se vášnivým amatérským cyklistům říká.

Mým předpokladem pro cyklovýlet Polabím je to, že mám ve sklepě kolo. Balím na dvoudenní výlet a doufám, že bolest, která netrénované tělo čeká, nebude nesnesitelná. Polabí je přece placka a jedu po proudu, takže přece z kopce, že ano… Jedu na lehko, peníze ani fotoaparát neberu, jen mobil, tím fotím a platím, a pro jistotu beru stovku poslední záchrany.

Za mírného deště vystupuji z vlaku v královském městě Nymburce založeném Přemyslem Otakarem II. Lidé zde žili v opevněných hradištích již od eneolitu. Řeka vždy k sobě lákala lidi, byla dálnicí středověku, dávala pít koním, zavlažovala pole. Proto na pevnějších ostrozích vznikala lidská sídla již od nepaměti, a tak má cesta vede krajinou zcela opracovanou rukama mnoha generací.

I slepá ramena Labe, která svou podmáčenou půdou, hejny komárů a těžko prostupnou houštinou lužního lesa vypadají divoce, vznikla právě díky lidské činnosti. Kvůli narovnání vodního toku pro lodní dopravu se z meandrující řeky stala slepá ramena, která se plní už jen průsakem, nebo deštěm a tak pomalu zarůstají a zabahňují se.

To se v roce 1937 stalo například říčním Lázním České Grado nedaleko Káraného. Degradace probíhala pozvolna, ještě v sedmdesátých a osmdesátých letech to byla stále oblíbená, rekreační oblast.

Kolem řeky se vinou po obou stranách cyklostezky, někde asfaltové či šotolinové, jindy sotva sjízdné pěšiny. Zvláště za deště je mokrý písek kluzký a špatně průjezdný. Dobře, že jsem ve sklepě měl horské kolo a ne nějakou fixku.

Okolí řek bývalo atraktivní nejen pro zemědělce, ale i pro průmysl a tak v Čelákovicích najdeme vilu továrníka Volmana. Funkcionalistická vila od architektů Karla Janů a Jiřího Štursy se stala největší realizovanou vilou pozdního funkcionalismu v Čechách. Podnikatele a mecenáše o vilu i továrnu připravila ruka dělnické třídy.

Zatímco Volmanovu továrnu po znárodnění přejmenovali na TOS (Továrny obráběcích strojů) do vily se nastěhovala mateřská školka, což ji paradoxně alespoň částečně zachránilo před úplnou devastací. Během devadesátých let čelila opuštěná budova vandalům a nový život se ji rozhodla vrátit až skupina podnikatelů a patriotů v čele s předsedkyní spolku Zuzanou Kadlečkovou.

Po cestě od Nymburka až k předměstí Neratovic osvěžení lačný cyklista míjí mnohé pískovny, které jsou ať už volně přístupné, placené, nebo podléhající zákazu vstupu do vody, což místní evidentně nedodržují. Tuto poznámku pochopitelně neberte jako nikterak návodnou.

Trasa o celkové délce asi (vždyť já na tom kole nemám ani počítadlo) 70 kilometrů vede přes další starobylá města Lysou nad Labem, Brandýs nad Labem a Kostelec nad Labem.

Kdo se nenechá zlákat anoncovanou trasou a již od Nymburka pojede po levém břehu řeky, narazí na Přerov nad Labem s Polabským národopisným muzeem a skanzenem. Nad ním se z labské roviny zvedají dva kopce, na kterých byly nalezeny známky osídlení již z doby bronzové a které se staly opevněnými hradišti v době Haštalské kultury.

Před tím se ale nedaleko Hradišťka může podívat na vilu Bohumila Hrabala a v hájence Kersko si dát Kance na šípkové, nebo se zelím.