Článek
Když chcete vidět rozbřesk nad jihočeskými rybníky, musíte si přivstat.
Svítání začíná kolem půl páté.
Do svítání je naprostá tma, že není vidět na krok. Až pak začne na východě rudnout nebe.
Člověka uvyklého na život ve městě překvapí dvě věci. Před rozbřeskem je tu naprostá tma a ze všech stran se ozývá křik ptáků.
Ve tmě nerušené světelným smogem, je řev ptáků krásný, ale také strašidelný.
Člověk má pocit, že se ocitl v rovníkové džungli. Rybník se přitom nachází necelé dvě hodiny jízdy autem z Prahy a jen nedaleko od Veselého nad Lužnicí.
Ještě než začne svítání, pozorovatel se musí zorientovat, aby zaujal pozici s výhledem na východ.
Člověk si musí rozmyslet každý krok, protože voda je všude okolo, břehy nejsou vidět a jeden neopatrný krok by mohl skončit nedobrovolnou koupelí.
Rozbřesk na sebe nechá dlouho čekat, ale o to kratší dobu trvá. Svítání je představení na 10 minut.
Ve chvíli, kdy se obzor rozzáří prvními paprsky, vodní plocha vypadá, jako by se proměnila v tekutou lávu.
Světlo rychle sílí.
I když den ještě nezačal, ptactvo je již dávno vzhůru a dává o sobě naplno vědět hlasitým zpěvem.
V celém okolí probíhá ptačí namlouvání a páření. Je to svět plný života.
Jsou zde labutě, kachny, různé druhy hus, volavky a potápky. Potápka roháč má krátký zobák, dlouhý krk a kratičký ocas. Právě nastalo období jejich páření.
Samci bojují o samičky, jejich řev je tak intenzivní, že připomíná psí vrčení.
Voda odráží zpěv ptáků a v ranní slunci vypadá, jako kdyby hořela.
Rákosí poskytuje vodnímu ptactvu zázemí k hnízdění.
Křídla ve slunci.
Samečci se naparují před samičkami, šlapou vodu, uklánějí se ze strany na stranu a pak se potápějí, aby samičkám na hladinu vynesli vodní rostliny.
Ornitologové říkají, že samičkám dávají dárky. Má se za to, že tím dokládají svou schopnost stavět hnízdo. Když námluvy dopadnou dobře, ptáci se páří. Dochází k tomu po celý den.
Spárovaní samečci si své samičky hlídají proti náletům těch, kteří zůstali na ocet. Také souboje doprovází divoké zvukové kulisy.
