„Vždycky říkám, že kdyby byla v kterémkoli jiném městě na světě, půjde o atrakci první kategorie. Ale v Praze, jak je konkurence veliká, tak stojí trochu na okraji,“ říká historik David Černý o pražské Loretě.
Jednou z dominant areálu barokních staveb na Hradčanském náměstí je i unikátní barokní zvonohra, jejíž útroby zůstávají očím návštěvníků za běžných okolností skryty. Podívejte se, jak se více než 300 let starý nástroj obsluhuje.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Barokní kostel Narození Páně, který je součástí areálu pražské Lorety na Hradčanském náměstí v Praze.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Kromě architektonického a duchovního hlediska je ale pozoruhodný i hudebním nástrojem, který ukrývá ve své věži. Je jím více než 300 let stará zvonohra.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Tři desítky zvonů byly do Prahy dovezeny v 17. století až z Nizozemí a jejich autorem je amsterdamský zvonař Claude Fremy. Loretě je věnoval malostranský obchodník Eberhard z Glauchova.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Loretánskou zvonohru si pak Pražané poprvé mohli poslechnout na svátek sv. Václava v roce 1695. Každý ze zvonů měl dokonce svého kmotra, přičemž jedním z nich byl i předposlední římský císař Leopold I.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy V českém kontextu se nicméně dnes jedná o velmi unikátní a ojedinělý hudební nástroj.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Zvonohra je sestavena tak, aby se melodie daly poměrně snadno obměnit. Stačí do stroje vložit novou sadu kovových lišt, na kterých je pomocí kolíčků různých tvarů skladba „naprogramována“.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Hodinový stroj loretánské zvonohry, který je poháněn několika závažími, se musí každý den ručně natahovat.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Téměř sto let zůstávala melodie stejná. „Někdy koncem 19. století se zřejmě stalo to, že zemřel poslední kapucín, který to uměl seřídit, a tak tam zůstala jedna melodie, která se jmenuje Tisíckrát pozdravujeme tebe, což je mariánská píseň,“ vypráví Černý.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Před třemi lety se nicméně zvonohra konečně dočkala obměny a návštěvníci si tak mohli poslechnout další z mariánských skladeb – Maria, Maria, nad slunce jasnější. „V 19. století se ale melodie měnily několikrát za rok, mělo to návaznost na průběh mariánského roku,“ říká Černý.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Mimo automatické přehrávání skladeb se dá zvonkohra obsluhovat i pomocí klaviatury. Na fotce za ní sedí loretánský carillonér Radek Rejšek, který v Loretě jako hráč na zvonohru působí už od roku 1989.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy „V Holandsku se hraní na zvony vyučuje na hudebních školách jako úplně běžný obor, je to něco jako u nás třeba klavírista nebo varhaník,“ říká Černý. Najít ale v Česku člověka, který toto umění ovládá, je poměrně oříšek.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Pražská zvonohra je dnes v Evropě unikátem, jelikož na rozdíl od jiných se její mechanismus zachoval bez jakýchkoliv modernizací.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy Návštěvníci si ji mohou poslechnout každou hodinu během otvírací doby Lorety. Během nedělního odpoledne se pak na místě konají i vystoupení carillonéra.
Foto: David Neff, Seznam Zprávy „Vedle pod Loretou je takzvaný Domeček, kde se za komunistů vyslýchali a mučili političtí vězni. A v některých jejich vzpomínkách zazní i to, že často ani nevěděli, kde jsou, ale věc, kterou vždycky slyšeli, byla právě ona melodie z Lorety,“ uzavírá Černý.