Článek
Jaká v těchto částech Austrálie, která zatím požáry není zasažena, panuje atmosféra? Je to sounáležitost a jednotnost?
Určitě, to je přesné vyjádření toho, co vidím kolem sebe. Je to až příjemné vidět, že všichni vědí, co se děje a snaží se přispět a pomoct, třeba tím, že přispívají na nejrůznější sbírky. Takže i když ti lidé nejsou požáry sami ohroženi, tak jsou si vědomi toho, co se děje a snaží se maximálně pomoci.
Pomoc ale přichází z celého světa. Přes Facebook se začaly šířit různé charitativní sbírky. Jak Australané vnímají, že zbytku světa není situace v jejich zemi lhostejná?
Konkrétně třeba australská komička Celeste Barber spustila na svém Instagramu sbírku, která nabrala velkou dynamiku. Sama pak neskrývala překvapení, když zjistila, jak rychle a kolik jsou lidé ochotni přispět. Myslím si, že určitý pocit radosti zažívá i zbytek Australanů, ale rozhodně neskládají ruce, nečekají jen na pomoc ostatních, ale sami se snaží podnikat další a další akce, které by zemi pomohly. Posílají třeba i jídlo a hygienické potřeby do oblastí, které požáry zasáhly.
Mnoho lidí ale kritizuje australskou vládu, a to především premiéra Scotta Morrisona, který podle nich reagoval pozdě. Uklidnila se už atmosféra, nebo jsou tamní obyvatelé na vládu a jejich kroky stále naštvaní?
Zrovna nedávno jsem viděla, jak se lidé na toto téma baví v obchodě při nakupování. Lahve z písmenek staví v regálech tak, že zanechávají konkrétní vzkazy premiérovi, aby odstoupil. Lidé jsou rozhořčeni, nemají pocit, že by vláda situaci zvládala, a ani Morrisonovy omluvy podle všeho příliš nezabraly.
Jak tedy v tuto chvíli úřady zajišťují v postižených místech pomoc?
Nezávisle na vládě fungují takzvaní Rural fire services, tedy dobrovolní hasiči, kteří se snaží požáry hasit od samého začátku, tedy od srpna 2019. A to jsou přesně ty organizace, které nejen že s ohněm bojují, ale zároveň díky svým webovým stránkám a sociálním sítím, případně přes SMS zprávy, jsou v kontaktu s lidmi z postižených oblastí a posílají všem informace. Jsou dostupné i aplikace, kde si lidé mohou zjistit, jaká je míra rizika v konkrétní oblasti. Zároveň tito dobrovolníci dávají vědět, co by měl člověk v případě rizika dělat, jak se evakuovat a podobně.
Informují i vás tamní úřady jako turistku o tom, kde v případě nebezpečí můžete hledat azyl? Na koho se obrátit?
Já mám štěstí, že jsem v Sydney a navíc na pobřeží, které požáry není zasaženo vůbec, takže mně nebezpečí nehrozí. Ale vím, že další cestovatelé, kteří v rizikových oblastech jsou, dostávají SMS zprávy a sledují takzvaný fire plan. Požáry jsou totiž v Austrálii relativně běžná záležitost, tato intenzita je nyní extrémní, ale jinak jsou na to lidé připraveni dlouhodobě, vědí, že mají mít připravený plán evakuace.
Na sociálních sítích vidíme velmi dojemné snímky hasičů, ale i běžných lidí, kteří se snaží zachraňovat zvířata zasažená ohněm a dýmem. Jak tyto tragické výjevy vnímají lidé přímo v centru dění?
V tomto ohledu je situace velmi kritická a lidé jsou si toho vědomi. Třeba co se týče koal, odhaduje se, že jejich populace může být zničena až z devadesáti procent. Ale zároveň musím říct, že z mého pohledu turistky si postoj Australanů k této tragédii zaslouží obdiv. Snaží se chovat věcně, a i když jsou si vědomi obrovských ztrát, zůstávají na místech do poslední chvíle a zvířatům se snaží pomáhat.
