Hlavní obsah

Paukner: Němci jsou v euforii. Klimatický avanturismus může zničit Evropu

Rozhovor s Petrem Pauknerem ve studiu Burza.Video: Zuzana Kubátová, Seznam Zprávy

 

Reklama

Největší domácí obchodník s uhlím a znalec energetického trhu Petr Paukner varuje před „klimatickým robbespierstvím“. Miliardář, který vlastní skupinu Carbounion Bohemia, říká, že tempo ústupu od uhlí k čistým technologiím je třeba dobře propočítat. A nedělat „pokrytecká“ politická gesta.

Článek

Sledujete jednání české uhelné komise?

Samozřejmě, že sleduju. Je to důležité pro současnost a zejména pro budoucnost.

Je složení této komise optimální? Má devatenáct členů, většina jsou politici nebo lobbisté různých zájmových skupin…

Mně se to ze začátku zdálo neoptimální. Protože si myslím, že by do toho měli mluvit také odborníci. Ale vím, že byla zřízena také podkomise a tam že odborníci jsou. Předpokládám, že komise se bude jejich podněty zabývat.

Komise má do září připravit tři varianty ústupu od uhlí. Má na to dost času?

Já nesedím přímo v komisi, takže těžko odpovím přesně. Myslím, že je důležité, aby v komisi byly hlasy jak pro delší setrvání uhlí, tak hlasy, které tlačí na rychlejší útlum. A musí se to spočítat – dobře a objektivně. Ani pro jednu, ani pro druhou stranu.

Z jakého východiska by se to vlastně mělo počítat? Mají být limitem cíle, které stanovila Evropská komise v posledním klimatickém návrhu zvaném New Green Deal?

Ten v tom musí být samozřejmě zohledněn. Ale zdůrazňuji jednu důležitou věc. Tady už si málo lidí pamatuje, jak se kdysi každé ráno před sedmou hodinou vyhlašovaly regulační stupně…

Ty co určovaly podnikům, jak smějí odebírat energii?

Podnikům, školám a podobně. My dnes věříme, že elektřina tady bude vždycky, ale to není tak jisté. Proto je nesmírně důležitá co nejobjektivněji provedená analýza, abychom přesně zjistili, co si můžeme dovolit. A co si dovolit nemůžeme.

Uhelnou komisi předstihly povolenky

Na energetiku už dnes dotírá regulace v podobě emisních povolenek. I váš letitý obchodní partner František Štěpánek ze Sokolovské uhelné chce letos ve své elektrárně Vřesová nahradit své uhlí nakupovaným zemním plynem. Nebude tato praxe rychlejší než rozhodování uhelné komise?

Máte pravdu, povolenky na CO2 jakoby předešly nařízení, která jdou z Evropské unie. A jsou i pokusy, aby jejich cena nebyla stanovena trhem. Teď se v Německu ozývají hlasy, aby byla stanovena cena povolenky na 30 nebo 40 eur. To by ještě víc urychlilo ukončení výroby elektřiny z uhlí. To by mělo samozřejmě dopad i na český trh. Každá regulace znamená snížení výroby. Češi ovšem vyvážejí 14 terawatt elektrické energie, a tudíž se zdá, že snížení výroby u nás nebude žádný problém, jenže…

Počkejte, 14 terawatt je opravdu hodně, skoro 20 procent celkové produkce, to je silný polštář.

Ale k tomu všemu musí být dokonalá analýza! Aby se nestalo, že regulace bude mít na výrobu fatální důsledky. I já podporuji nejvíce obnovitelných zdrojů, ale musíme to dělat s rozvahou.

Třeba v Německu se z toho stala politická ideologie: Říkají – skončíme s jádrem, skončíme s uhlím, ale k výrobě elektřiny jenom ze slunce a z větru je ještě dlouhá cesta. A uhelný průmysl, to není kohoutek s vodou, který otočíte a ona vám voda teče, nebo neteče.

Znáte dobře situaci nejen v Německu, ale i v Polsku. To se evropské klimatické politice brání. Má to šanci?

Polsko bylo vždy obrovským vývozcem černého uhlí. Dnes ho dováží 20 milionů tun ročně. A v roce 2030 už to možná bude dokonce 30 milionů tun. Zatímco ještě nedávno Polsko produkovalo 65 až 70 milionů tun vlastního uhlí, v roce 2030 to bude jen 45 milionů. S tím souvisí i výroba elektřiny.

Mám přítele, profesora Jerzyho Markowského, bývalého polského ministra hornictví. Je to expert, uznávaný po celém světě. Říká, že v roce 2030 Poláci zřejmě nebudou mít žádnou jadernou elektrárnu a budou muset zhruba dvacet procent elektrické energie dovážet.

Tady všichni spoléhají – a tím se vracím i k Německu – že budou elektřinu dovážet. Ale kdo ji bude vyrábět?

Německo v euforii

Německo zvyšuje výrobu z obnovitelných zdrojů, počítá s plynem. Nebude jim to stačit?

Němci říkají, že za loňský rok vyrobili o 21 procent víc energie z elektráren v Severním moři. Ale jižní Německo není propojené se severem natolik, aby se tam elektřina ze severu mohla v pohodě dostat. Musíme brát v úvahu i geografická specifika.

A co se týče nás, jsme v kotlině, těžko budeme velcí šampioni ve výrobě elektrické energie z větrníků.

Co soláry? Češi je nemají rádi kvůli přepáleným podporám z let 2009 a 2010. Nemají zbytečné předsudky?

Proti solárům byla zbytečně vedená kampaň. Že tady byli solární baroni? Jistě, ti, kteří své solární parky prodali ČEZu, na tom vydělali. Já sám jsem ale patřil k investorům, kteří měli solární elektrárnu. Návratnost po dodatečných zásazích státu byla deset a půl až 11 let. To zas není tak skvělé.

Nicméně na solární boom z let 2009 a 2010 platí spotřebitelé a stát skoro 30 miliard ročně po dobu 20 let. To je hodně…

Petr Paukner

  • Majitel skupiny Carbounion Bohemia a fotbalové Dukly. Nově minoritní podílník Sokolovské uhelné a její sesterské skupiny SUAS Group.
  • Největší domácí obchodník s uhlím. Obchoduje také s biomasou a dalšími komoditami, má velkou dopravní divizi.
  • Absolvent VŠE, začínal za socialismu v podniku zahraničního obchodu Metalimex, z něhož odešel po jeho privatizaci.

Petr Paukner ve studiu SZ Byznys

Jistě, jsou to velké peníze. Ale i proto říkám, že ohledně další strategie státu musí být vše dokonale spočítané a vybilancované. Má se dvakrát měřit a jednou řezat.

Rychlý ústup od uhlí směrem k obnovitelným zdrojům razí řada států, zdrženlivé Polsko je v Evropě spíš výjimka.

Německo dnes žije v euforii. Zejména mladí lidé si myslí, že elektřina bude, budou energetické úspory. Je to bohatá země, může si dovolit náklady přenášet do cen elektřiny pro obyvatelstvo asi víc než u nás. Ale oni se spoléhají, že budou dovážet elektřinu. A to může být složité.

Dětmarovice zavalené uhlím

Zajímá vás pořád dění v OKD? Po jejich krachu jste je chtěli s partnerem Petrem Otavou koupit. OKD dnes drtí klesající ceny uhlí, řítí se do ztráty. Má tato státem vlastněná firma nějakou perspektivu?

V letech 2017 a 2018 byly výsledky OKD velmi dobré. Loni se to zlomilo. Management nemůže ovlivnit hospodářské výsledky, je-li krize na trhu.

V Evropě krize není, ale neplatí to pro trh s uhlím, tam jde poptávka i cena dolů. Je to důsledkem regulací, nebo prostě jenom tržní výkyv?

Obojí. Pokles cen energetického uhlí je daný nižší poptávkou právě kvůli emisím CO2. Elektřinu z uhlí bude produkovat stále méně firem. Podívejte se na Dětmarovice.

To je jediná černouhelná elektrárna u nás.

A má obrovské zásoby uhlí. Pravděpodobně bude muset mít vynucenou výrobu, aby jí jednoho dne ty zásoby neshořely, což se může stát, když máte léta uhlí na haldě. Tak to dnes vypadá s energetickým uhlím. A pak OKD těží koksovatelné uhlí, které ale zase zachycuje pokles poptávky po oceli. Takže i ceny koksu se propadají.

Nejste dnes rád, že se vám nepovedlo OKD koupit?

Jsem rád. Nejen kvůli trhu s uhlím, ale i kvůli pohledávkám, které z insolvenčního řízení zbývají. Jistě, za ty první roky bychom v OKD asi vydělali peníze. Ale stejně bychom je museli dát stranou na horší situaci, která teď nastala.

Jakou má ještě těžba černého uhlí na Karvinsku perspektivu?

Varianta ukončení těžby v roce 2024 je rozumná. Podívejte se na ty Dětmarovice.

Před časem se u nás vedla debata, zda rozšířit těžební limity, aby měla ekonomika uhlí dostatek. Teď se ukazuje, že je ho naopak moc. Neskončí u nás těžba dřív, než se těžaři vůbec k limitům dostanou, protože o uhlí prostě nebude zájem?

Já jsem už před zhruba třemi čtyřmi lety psal, že není třeba rozšiřovat limity na dole ČSA – a byl to správný odhad.

Na některých lomech stávající limity umožňují těžit až do 60. let.

Přesně tak. Ono stejně dojde k tomu, že některé uhlí nebude vytěženo.

Je možné skončit s uhelnou energetikou už do poloviny 30. let, jak žádá například Jiří Koželouh z Hnutí Duha, jeden z členů uhelné komise?

To je avanturistická a špatná varianta. Ale zase bych si netroufl tvrdit, že je výborné těžit až do roku 2060. To je třeba spočítat. Záležet bude i na tom, kdy u nás může přijít nová jaderná elektrárna.

Kompenzace do regionů, ne firmám

V Německu těžařům stát slibuje kompenzace za předčasné ukončení jejich byznysu. Například RWE má podle Reuters za zavření dolů šanci až na dvě miliardy eur. Přicházejí v úvahu i u nás kompenzace pro miliardáře jako jsou Pavel Tykač, František Štěpánek, pro firmu ČEZ?

Podle toho, co já vím, Němci neslibují kompenzace podnikatelům, ale regionům, na podporu zaměstnanosti. Myslím, že to je cesta, kterou bychom měli jít taktéž. Protože podnikatel může říct: Tak já končím, nějaké peníze jsem si vydělal a už se o to tady nebudu starat.

Jen zmiňovaná Sokolovská uhelná za povolenky nyní odvádí kolem miliardy korun ročně. Všechny tyto peníze by se měly pomocí nějakého kompenzačního mechanismu vracet do hornických krajů?

V tom by nám měla pomoct Evropská unie. Uvažuje se o nějakém evropském fondu. O rozdělení mezi státy asi bude složité vyjednávání. Ale to by mělo být záležitostí celé Unie. Byla to ona, kdo zavedl trh s emisemi, takže by to měla dokončit.

Mám obavy o Evropu

Mám velké obavy o budoucnost Evropy. Pokud bude pokračovat způsobem, já tomu říkám robbespierství, tak si zničí svůj vlastní průmysl, ten se přesune do Asie. A ještě na téma Německo: Naprosto jsem byl konsternován, kdy Joe Kaeser, CEO Siemensu, nabídl místo v dozorčí radě aktivistce, která organizuje studentské klimatické demonstrace.

(Kaeser nabídl zmíněný post v boardu dceřiné firmy Siemens Energo třiadvacetileté studentce Luise Neubauerové. Ta odmítla s vysvětlením, že by přišla o nezávislost a právo kritizovat Siemens – pozn. red.)

Zdá se mi to jako velké Kaeserovo pokrytectví. Dělá to jen, aby situaci uklidnil. Nemám nic proti mladým lidem. Jejich názory jsou zajímavé a měly by se zohledňovat. Ale nemělo by to být sebezničující.

To už tu jednou bylo. Po Velké říjnové socialistické revoluci děti v Rusku udávaly rodiče. Já to nechci srovnávat, chraň bůh. Ale musí nám zůstat zdravý rozum. Doufám, že v uhelné komisi zdravý rozum bude. Tady nejde o záchranu uhlí, ale o to najít variantu, s kterou jsou schopni žít všichni.

Reklama

Doporučované