Článek
Odcházející ministr zdravotnictví Vlastimil Válek se s rezortem loučí opravdu velkolepě: úhradovou vyhláškou, která zdravotním pojišťovnám přikazuje utratit za zdravotní péči v příštím roce skoro o 20 miliard korun víc, než kolik vyberou na pojistném. Je to finanční granát, který má sílu otřást systémem zdravotního pojištění v samotných základech.
Z pera Vlastimila Válka jde o čtvrtou deficitní úhradovou vyhlášku v řadě, přičemž takhle vysoký rozdíl mezi příjmy a výdaji systému dosud nebyl.
Zároveň je dobré mít na paměti, že systém veřejného zdravotního pojištění nefunguje stejně jako třeba státní rozpočet. Pojišťovny si nemohou půjčit peníze ani na svůj provoz, ani na platby za zdravotní péči. Jakmile se v systému objeví deficit, tedy vyšší výdaje na péči než příjmy z pojistného, existuje jen málo cest, jak se s ním vyrovnat.
Ta první je odmazat rozdíl v příjmech a výdajích z peněz, které pojišťovnám zbyly na účtech z předchozích „lepších“ let. Tímto způsobem se pojišťovny vyrovnávaly s deficitními vyhláškami v posledních letech. Ale to nejde dělat donekonečna a účty už v podstatě vyschly.
Na konci září roku 2023 měly pojišťovny na svých základních fondech, z nichž hradí zdravotní péči, zůstatek přes 18 miliard korun. O rok později to bylo 15 miliard a na konci letošního září, což jsou zatím nejnovější čísla, která máme, je to 12,5 miliardy.
To bohužel nelze interpretovat jako „rezervu“, na to je cash flow zdravotních pojišťoven příliš komplikovaná materie. Trendy v meziročním srovnání jsou ale celkem jasně patrné a ukazují, co se na účtech zdravotních pojišťoven děje. Poslední čísla ukazují pokles zůstatku na základním fondu o 32 procent za pouhé dva roky. A zatímco největší VZP klesl zůstatek na základním fondu od září 2023 do září 2025 o 27,5 procenta, šestici zbylých, takzvaných zaměstnaneckých pojišťoven klesly zůstatky o celých 45 procent.
V ostatních měsících jsou čísla a trendy podobné, takže i s výhradou složitosti finančních toků na zdravotnických účtech můžeme směle říct, že peníze z pojišťoven rychle ubývají a že u zaměstnaneckých ústavů je situace ještě horší než u VZP.
To ostatně bohorovně připouští i Válkovo ministerstvo. V důvodové zprávě k úhradové vyhlášce na příští rok se jasně píše: „…zůstatky pojišťoven jsou stále dostatečné na to, aby jeden poslední rok kryly deficitní financování. Zůstatky na fondech však klesnou na polovinu a nebudou tvořit ani 5 % výdajů běžného období, natož 10 %, které jsou považovány za bezpečnou hranici.“
Jinými slovy - během příštího roku to ještě možná nezkrachuje, a pak už si s tím dělejte, co chcete. Ale neříkejte, že jsme vás nevarovali.
Podobně jako u státního rozpočtu také do procesu tvorby úhradové vyhlášky zasáhly volby. První návrh, který pracoval s výrazně nižším deficitem, zpracoval Válkův úřad v září. Koncem září se sešly připomínky, každý chtěl o něco víc. Verzi s bezmála dvojnásobným schodkem a velkorysým navýšením úhrad, které ovšem není z čeho zaplatit, vypustil Válek na světlo boží zhruba týden po volbách, které udělaly jasno v tom, zda Válek bude, či nebude pokračovat v úřadu. Vše je v plném souladu s předepsanými lhůtami, přesto to působí jako povolební naschvál příštímu ministrovi.
Ten totiž bude muset k tomuto odjištěnému granátu nějak přistoupit. Buď může uvěřit, že systém jeden poslední deficitní výbuch skutečně ještě přežije, byť za cenu dalších finančních potíží a zpožďování plateb od dalších a dalších pojišťoven. Pak by se měl pečlivě chystat na řešení následků. Anebo se rozhodne systém narychlo vyztužit.
Tím se dostáváme ke druhé cestě, jíž lze deficit systému veřejného zdravotního pojištění řešit, totiž státní injekcí. Ta se podává prostřednictvím takzvané platby za státní pojištěnce.
Adam Vojtěch to dobře zná. Když přišel covid, zvýšila se tahle platba během dvou let zhruba z 1000 na 1800 korun, což pomohlo zdravotnictví ustát pandemický náraz. Ovšem po Válkově nástupu začal výši této platby – správně – určovat automat a její mimořádné navýšení by vyžadovalo změnu zákona. A to je na dlouho. A také je to drahé. Každá stovka přihozená k měsíční platbě za státního pojištěnce znamená víc než sedm miliard ze státního rozpočtu ročně.
Jiná cesta, jak se s Válkovým granátem vyrovnat, asi není. Andrej Babiš sice tvrdí, že má řešení připravené, ale prozradit ho nechce.
„Přerozdělení rezerv pojišťoven“, což má být podle zjištění České televize jedna ze zvažovaných cest, je dost strašidelný scénář znamenající faktické znárodnění zdravotnického systému prostřednictvím politicky ovládané VZP. Ne, že by to bylo vyloučené. Největší pojišťovna už nejednou před aktuálními držiteli politické moci poslušně panáčkovala a tahala za ně horké brambory z ohně. Ale pro systém by to znamenalo možná horší ránu než prohloubení finančních potíží.
Připomeňme – kdyby na to někdo zapomněl –, že „rezervní“ peníze na účtech VZP patří pojištěncům, klientům pojišťovny. Nepatří ani politikům, ani státu. A jsou určeny na zdravotní péči o klienty VZP. Ne na řešení politických tahanic.
Porušení tohoto principu by bylo poslední ranou pro skomírající českou hru na pojišťovenský systém. Tím spíš, že by bylo druhé v rychlém sledu. Naposledy se VZP zpronevěřila své funkci a svým klientům, když na konci roku 2023 zachránila Fialovu vládu před „mývalími“ protesty nespokojených lékařů.
Kdyby Vlastimil Válek projevil při tvorbě své poslední úhradové vyhlášky trochu více soudnosti, mohl odejít jako ministr, za nímž zůstalo pár pozitivních kroků v čele s přípravou elektronizace. Místo toho se rozhodl hodit svému nástupci pod nohy granát a zpovzdálí se škodolibě kochat jeho zcela oprávněnou panikou. Každý je strůjcem svého politického odkazu.
