Článek
Čtete ukázku z Vizity – newsletteru Martina Čabana plného postřehů o českém zdravotnictví a jeho přesazích do politiky. Pokud vás Vizita zaujme, určitě se přihlaste k odběru!
Republika zdárně přežila další volby, brzy bude mít novou Poslaneckou sněmovnu a snad jen o něco později také novou vládu.
Po necelých dvou týdnech od sečtení hlasů samozřejmě nemá valný smysl pouštět se do hlubokých analýz konkrétních dopadů výměny politických garnitur do tak citlivé oblasti, jako je zdravotnictví. Vláda sice na známém politickém půdorysu vzniká, ale jednání o jejím programu jsou na samém začátku.
Přesto stojí zato podívat se na několik střípků, které se v divokých a kalných vodách povolebních vyjednávání a silných výroků zablýskly a které mohou o budoucím vývoji v českém zdravotnictví něco napovědět.
Většinu z nich má tak či onak na svědomí Andrej Babiš, pravděpodobný příští premiér. Už v rané fázi povolebních jednání vyhlásil, že jeho prioritami jsou „zdravotnictví a sociál“, čímž měl na mysli, že ministerstva zdravotnictví a práce nehodlá vydat koaličním partnerům. Tomu odpovídá i později dohodnuté a zveřejněné rozdělení vládních postů - zdravotnictví je mezi osmi resorty, jež mají být ve správě hnutí ANO. Pokud k tomu dojde, není snad příliš divokou spekulací očekávat nástup ministra Adama Vojtěcha.
Zůstaňme ještě u Andreje Babiše. Dění po volbách se letos poněkud netypicky vyznačuje tím, že jak vítězné, tak poražené strany odmítly vystoupit z komunikačního režimu předvolební kampaně a navzájem se častují nevybíravými výroky. Babiš a hnutí ANO pálí po svých oponentech mnoha výčitkami. Jednou z nich je i údajný nedostatek peněz na zdravotní péči. Ten se Babiš rozhodl ilustrovat případem Fakultní nemocnice v Motole, která části svých pacientů s rakovinou prostaty odmítla podat lék Pluvicto, neboť jej neměla krytý úhradou od zdravotní pojišťovny.
Na případ upozornil server iDnes.cz, Babiš se jej chopil a v několika svých vystoupeních na něj upozornil. O pár dní později server Novinky.cz přinesl zprávu, že motolští pacienti, jimž byl inovativní lék předepsán, jej nakonec dostanou. Což si Babiš nezapomněl připsat jako zásluhu: „Když o něčem mluvím, tak to i řeším. Jsem rád, že to šlo rychle,“ pochválil se Babiš na síti X.
Je to zajímavý případ, který může být ochutnávkou toho, co nás po případném ustavení Babišovy vlády čeká. Je těžké si nevzpomenout na covidovou pandemii, během níž sice selhávaly systémy a panoval chaos v mnoha opatřeních, ale Andrej Babiš se neopomněl nikdy pochlubit, co všechno osobně zařídil, případně slibovat, že tam, kde chybí roušky nebo léky, je osobně doveze. Právě tento mikromanagement zaměřený na bezprostřední efekt namísto nastavení systémových procesů bývá Babišovi vyčítán jak při zpětném pohledu na covidovou éru, tak i při popisování jeho působení v byznysu.
Případ Pluvicto vypadá podobně. O skutečné roli Andreje Babiše ve zpřístupnění léčby motolským pacientům můžeme jen spekulovat. Nedá se vyloučit, že skutečně zařval na správném místě a dal věci do pohybu. „Probíhala jednání s VZP o úhradě. K tomu, jestli po intervenci pana Babiše došlo k akceleraci řešení, se nedokážeme vyjádřit,“ odpovídá na dotaz, jaká byla Babišova role v celé věci, mluvčí Motola Martina Dostálová.
Urychlit věci ve VZP by Babiš asi mohl. Má stranické páky na členy správní rady největší pojišťovny za hnutí ANO včetně místopředsedkyně a znovuzvolené poslankyně Věry Adámkové. Jako pravděpodobný nastupující premiér může mít ostatně silnou vyjednávací pozici i přímo vůči řediteli VZP, o jehož osudu bude rozhodovat nově ustavená správní rada jmenovaná novou vládou a novou sněmovnou, přičemž v obou lze očekávat dominantní roli hnutí ANO. Také nebylo možné přehlédnout, že ředitel VZP Zdeněk Kabátek byl jedním z hostů uzavřené vernisáže obrazů Jaroslava Faltýnka. Kdo ví, jestli se o nutnosti postrčit zaseknutá jednání o navýšení rozpočtu motolské fakultky na centrové léky nedozvěděl právě tam.
Ať je to, jak chce, Babiš si úspěch přisvojil a nikdo si netroufl oponovat. Je to jistě dobrá zpráva pro dotčené onkologické pacienty, systémově jde ale spíše o symptom problému. Všeobecná zdravotní pojišťovna si ze svých tenčících se rezerv jistě může dovolit ještě pro jednou utišit povolební křik vítěze voleb. To ale nic nemění na tom, že o úhradách inovativních léčiv by měla rozhodovat jiná, čitelnější kritéria.
Připomeňme, že Babišův zdravotnický mikromanagement neměl vždy takto jednoznačně pozitivní důsledky. V covidových letech vedl naopak k mnoha komplikacím i vyloženým nesmyslům a škodám. Třeba když se Babiš sám zvolil vůdcem očkovací kampaně a navzdory odborným varováním i vlastním úřadům vyjednával o dodávkách neschválených ruských a čínských vakcín.
Nebo když na základě několika novinových článků osobně dovezl nefunkční lék ivermektin za 15 milionů korun, který byl posléze zase zlikvidován, aniž se použil. Tuhle historku se mimochodem sluší připomenout pokaždé, když se Babiš od svého vládnutí za covidu distancuje s tím, že „rozhodovali odborníci“. Před ivermektinem, odčervovacím veterinárním prostředkem, naopak tehdy všichni odborníci od ministra zdravotnictví po odborné společnosti hlasitě varovali. Babišovo halasné nadšení pro ivermektin vedlo k tomu, že lékaři, kteří neschválený lék odmítli svým pacientům předepsat, čelili výhrůžkám a urážkám.
I na základě těchto konkrétních zkušeností bychom měli doufat, že Andrej Babiš se do řízení zdravotnictví bude svému ministrovi v nadcházejícím období montovat co nejméně. Jsou to ale zřejmě marné naděje.
Další zajímavou předzvěstí věcí budoucích je již zmíněné rozdělení vládních postů. V něm se pro Motoristy objevila pozice ministra bez portfeje se zaměřením na prevenci, sport a zdravý životní styl. Což jsou jistě bohulibé priority. Na druhé straně byly dosud z větší části v gesci především ministra zdravotnictví, v případě sportu ministra školství. Lze si představit, že by ministr bez portfeje sehrával určitou koordinační úlohu mezi jednotlivými resorty, současně ale hrozí, že nad některými oblastmi zdravotnictví nastane nešikovné dvojvládí.
Pro propagaci a prosazování prevence a zdravého životního stylu by měly nejvíce dělat již fungující státní instituce, které by potřebovaly polít živou vodou (a trochu tedy i penězi). Především Státní zdravotní ústav, Hygienická služba, případně jako datová podpora Ústav zdravotnických informací a statistiky.
Snem dosluhujícího ministra zdravotnictví Vlastimila Válka, který ovšem i po čtyřech letech zůstal pouhým snem, byla integrace těchto úřadů do obdoby německého Kochova institutu - politicky nezávislé expertní instituce, která bude dodávat odborně hodnověrná a dobře zpracovaná data do veřejné debaty o veřejném zdraví, ať už je zrovna u moci kdokoli.
Podobnou představu zmiňoval před volbami i Adam Vojtěch, ale v žádné z představených vizí se nevyskytoval další koordinační stupeň v podobě ministra, který bude druhou rukou řídit ještě masivní dotační kolos jménem Národní sportovní agentura. Nový post se může ukázat jako užitečný, ale bude to vyžadovat velmi dobrou osobní chemii a hluboké porozumění mezi novým ministrem za Motoristy a dvěma jeho kolegy z hnutí ANO – Robertem Plagou na školství a Adamem Vojtěchem na zdravotnictví. Což jsou shodou okolností zrovna dva ministři, proti jejichž návratu do úřadů se Motoristé před volbami silně vymezovali.
Další obrazy budoucnosti už jsou velmi mlhavé. Pravděpodobně dojde k finanční „záchraně“ systému veřejného zdravotního pojištění, který vykazuje deficit kolem 12 miliard, přičemž Vojenská zdravotní pojišťovna už se zpožďuje s platbami nemocnicím a roste jí dluh.
Finanční injekce bude nejspíš vyžadovat rozbití systému automatické valorizace plateb za státní pojištěnce a mimořádný příspěvek právě touto cestou. Pokud by byl doprovázen dalšími reformními kroky, dalo by se takové opatření obhájit. Naděje ale nejsou velké. Bylo by potřeba odpolitizovat vedení zdravotních pojišťoven, především VZP, srovnat pojišťovnám hřiště (dnes silně nakloněné ve prospěch VZP) a otevřít prostor jejich soutěži. V programech ANO i Motoristů sice podobné náznaky najdeme, ale kdo ví, kde ty sliby skončí, až dojde na lámání chleba - například na rušení 30 pohodlných politicky obsazovaných míst ve správní radě VZP.
Pokud systém pouze dostane injekci, která jednorázově srovná jeho deficit, ale jinak se nestane nic a nic se nebude žádat na oplátku, budou schodky a finanční problémy natotata zpátky. To je velké riziko.
Poslední nadějí, kterou si dovolíme pro budoucnost zdravotnictví vyjádřit, je, že Adam Vojtěch vysvětlí Aleně Schillerové coby adeptce na funkci ministryně financí rozdíl mezi státním rozpočtem a veřejným zdravotním pojištěním. To abychom si do budoucna odpustili nesmyslné řeči o tom, že 12miliardový deficit zdravotních pojišťoven je součástí rozpočtových dluhů odcházející vlády, případně že zmenšení rozpočtové kapitoly Ministerstva zdravotnictví znamená hazard se zdravotní péčí.
Očekávání i rizika jsou veliká, držme si klobouky, bude to jízda.
V plném vydání newsletteru Vizita toho najdete ještě mnohem víc, včetně zajímavých tipů na čtení z jiných médií. Pokud chcete celou Vizitu dostávat každé druhé úterý přímo do své e-mailové schránky, přihlaste se k odběru.
