Ukrajina testuje jednotu EU. Ne kvůli slabosti, ale síle, říká velvyslankyně

Evropská unie oficiálně zahájila přístupové rozhovory s Ukrajinou, přičemž formální otevření prvního vyjednávacího bloku, takzvaného klastru Základy, probíhá v červnu 2026 v Lucembursku. Tento proces odstartoval mezivládní konferencí a po splnění všech podmínek otevírá cestu k plnohodnotnému členství.

Podle Kataríny Mathernové, velvyslankyně EU na Ukrajině, je samotné zahájení jednání výsledkem dlouhodobého reformního úsilí, které Kyjev v posledních letech navzdory válce absolvoval.

„V Evropské komisi jsem pracovala se všemi zeměmi, které jsou dnes považovány za kandidáty s největší šancí na vstup do EU, a Ukrajina je jednoznačně připravena na přístupová jednání a v řadě oblastí má silnou institucionální kapacitu,“ říká diplomatka ze Slovenska v rozhovoru pro Seznam Zprávy. Zároveň ale připouští, že v podmínkách dlouhodobé války došlo ke zpomalení reformního tempa.

Mathernová zároveň upozorňuje, že žádná jiná kandidátská země neprovádí reformy v podmínkách plnohodnotné války, kdy je země každodenně vystavena útokům. V tomto kontextu považuje pokračování změn na Ukrajině za mimořádné.

Když se ohlédnete na reakci EU od začátku ruské invaze až doteď, kde vás Unie nejvíce překvapila v tom, jak podporuje Ukrajinu? Pozitivně i negativně.

Unie mě velmi překvapila a myslím, že i sama sebe, hned v prvních hodinách a dnech po začátku plnohodnotné invaze tím rezolutním, jasným, jednoznačným a jednotným postojem. Okamžitě se postavila na stranu Ukrajiny, během pár dní jsme ve spolupráci s USA přijali sankce a velmi rychle dali dohromady finanční balík. Myslím si, že to byl okamžik, kdy Evropská unie definitivně dospěla jako globální hráč.

To bylo první výrazné překvapení. Druhé přišlo po změně postoje Spojených států. Evropa dokázala převzít iniciativu a sama, samozřejmě s pomocí dalších partnerů, ale z drtivé většiny prostřednictvím Evropské unie, pokrýt výdaje Ukrajiny.

A potřetí mě překvapila tím, že jsme překonali vlastní dřívější červené linie. Například nyní se v rámci 99. balíku počítá s tím, že prostředky z evropského rozpočtu půjdou přímo na vojenské výdaje. O Evropě se často mluví jako o pomalé, liknavé a těžkopádné při rozhodování, přitom v takovéto zkoušce nezklamala, právě naopak.

Takže jste nepatřila k těm, kteří měli zpočátku invaze výtky, že Západ reagoval pomalu a že mu trvalo „probudit se“?

Myslím, že vzhledem k tomu, jak Evropská unie funguje, tedy jako kolektiv 27 států, kde se o zahraniční politice rozhoduje jednomyslně, je její schopnost reagovat a jednat i tak poměrně rychlá a razantní.

Měla jsem ale jiné výhrady. Dlouho jsem například byla zklamaná z toho, že v době, kdy jsme řekli, že Ukrajina splnila kritéria pro otevření přístupových jednání, trvalo více než rok, než se to skutečně posunulo dál. Doufám, že 15. června padne pozitivní rozhodnutí, ale od momentu prvního politického signálu uplynul více než rok.

V prosinci 2023 padlo rozhodnutí Rady, že se mají otevřít přístupová jednání, přesto trvalo dlouho, než se celý proces reálně posunul. To považuji za určité zklamání.

Jak velká změna nastala v celém procesu díky tomu, že po nástupu Pétera Magyara se v Maďarsku uvolnil postoj k Ukrajině i k přístupovým jednáním?

Pevně věřím, že je to zásadní a výsledkem bude, že se 15. června na jednání ministrů v Lucemburku otevřou jednání v rámci prvního klastru jak s Ukrajinou, tak s Moldavskem. Věřím, že se tento scénář naplní, protože by bylo velmi nešťastné, kdyby se to z jakéhokoli důvodu nepodařilo, a to jak pro tyto dvě země, tak i pro samotnou reputaci Evropské unie.

Můžete popsat současnou míru jednoty v Evropské unii v této otázce? Bylo Maďarsko skutečně tou hlavní překážkou?

Myslím si, že míra jednoty je v zásadě vysoká v tom, že všechny členské státy deklarují podporu evropské perspektivě Ukrajiny. Rozdíly jsou spíše v tempu a v konkrétních krocích, které se mají dělat.

Pokud jde o Maďarsko, nezužovala bych to jen na jeden stát. Je pravda, že v některých momentech sehrávalo velmi výraznou roli a zpomalovalo určitá rozhodnutí, ale ty diskuze jsou vždy výsledkem širšího kompromisu více zemí. Není to tedy jen o jednom aktérovi, ale o celkové potřebě najít konsenzus v rámci sedmadvaceti států.

Když říkáte, že jde o širší kompromis sedmadvaceti států, co v těchto debatách nejčastěji hraje roli?

Pokud jde o to, nakolik jsme zajedno v tom, aby Ukrajina rychle vstoupila do EU, je to proces. Pro některé země je to kontroverzní, protože existuje určitý strach z Ukrajiny jako silného hráče.

Je to úplně jiný typ rozšíření, než když vstupovalo Česko nebo Slovensko. Tehdy jsme všichni byli spíše v pozici těch, kteří o vstup žádají, a vnímali jsme to tak, že nás velcí partneři přijímají do svého klubu.

Dnes je tu Ukrajina, která je v mnoha oblastech velmi silná a velká země. Nejen v obranném průmyslu a vojenských technologiích, ale i v inovacích, zemědělství a dalších sektorech, což přirozeně u některých zemí vyvolává obavy.

Takže to není ani tak narativ, že Ukrajina nestíhá plnit reformy, ale spíše naopak? Že je až příliš silný hráč?

Reformy a jejich tempo jsou samozřejmě pořád důležitou součástí celého procesu a zůstávají klíčovým kritériem.

Vedle toho se ale čím dál víc objevuje i druhá rovina debaty – jaký dopad by vstup Ukrajiny měl na samotnou Evropskou unii. A právě tam u některých zemí vznikají určité obavy, protože Ukrajina je velká a v řadě oblastí velmi silná ekonomicky i strukturálně.

V čem spočívají ty největší obavy?

Jednak z konkurenceschopnosti ukrajinského průmyslu a zemědělství, jednak z velikosti země a z toho, že bude přitahovat značnou část politického i ekonomického vlivu a stane se dalším silným hráčem na evropské scéně. Tím se zároveň mění určité rovnováhy uvnitř Evropy a posouvá se i její těžiště směrem na východ. A právě z toho u některých zemí pramení obavy.

Je podle vás férové, že je Ukrajina v přístupovém procesu posuzována podle stejných kritérií jako ostatní kandidátské země v mírových podmínkách, když zároveň čelí válce? Měly by tam být podle vás nějaké výjimky, nebo je ten jednotný přístup správný?

V tomto ohledu jsem pracovala v Evropské komisi se všemi zeměmi, které jsou dnes považovány za kandidáty s největší šancí na vstup do EU, a podle mě reformy, které na Ukrajině proběhly za posledních 12 let, rozhodně obstojí ve srovnání s jakoukoli jinou zemí.

Ukrajina je jednoznačně připravena na přístupová jednání a její institucionální kapacita je v mnoha ohledech vyšší než u řady jiných kandidátských zemí. Je pravda, že po čtyřech letech války a určité únavě a také vzhledem k tomu, že ukrajinský parlament už funguje v osmém roce svého mandátu, došlo ke zpomalení oproti velmi intenzivnímu tempu let 2022 až 2024.

Ale pokud bychom Ukrajinu hodnotili ne podle posledních měsíců, ale podle toho, co dokázala za posledních 12 let, pak si myslím, že by bez problémů obstála ve srovnání s ostatními kandidáty. To, že ji vůbec takto porovnáváme, je samo o sobě výjimečné, ještě loni byla v řadě kritérií na úrovni zhruba 80 % splnění i v podmínkách války, což je unikátní.

Neznám jinou zemi - a říkám to i z vlastní zkušenosti z oblasti rozvoje a reforem-, která by reformovala během plnohodnotné války, a ne jen v omezeném konfliktu na jedné linii. Ukrajina čelí útokům každý den, bez přestávky. Loni zažila jen čtyři dny, kdy nedocházelo k útokům dronů nebo raket na civilní cíle či energetickou infrastrukturu. A letos zatím nebyl ani jeden den bez bombardování. V tomto kontextu je už samotné pokračování reforem naprosto mimořádné.

Jak v této souvislosti vnímáte boj s korupcí na Ukrajině? Často se na něj v rámci přístupového procesu poukazuje.

Slovensko bylo po éře Vladimíra Mečiara v podobné situaci v tom smyslu, že vnímání země bylo mnohem horší než realita, a trvalo několik let, než se ten obraz podařilo změnit. Bez války.

Ukrajina je země, která má korupci, stejně jako mnoho jiných, a zároveň s ní aktivně bojuje. Příkladem je třeba to, že 8. června došlo k uzavření dohody o vině a trestu bývalého šéfa Nejvyššího soudu, který byl přistižen při korupci. Musí zaplatit vysokou částku, byl mu zabaven majetek, dostal pět let vězení, nesmí vykonávat funkci a bude spolupracovat s prokuraturou při odhalování dalších případů.

Čili i lidé na velmi vysokých pozicích, včetně bývalého šéfa prezidentské kanceláře (Andrije Jermaka), byli ve vazbě a následně propuštěni na kauci. To ukazuje, že jde o zemi, kde protikorupční instituce fungují a kde se proti korupci reálně postupuje.

Debatuje se, jestli by se přístupový proces Ukrajiny dal nějak urychlit. Často se zmiňuje možnost speciálních postupů nebo výjimek. Je podle vás něco takového reálně možné a kde by případně byly limity nebo rizika?

Myslím, že možné je všechno, je to otázka politické dohody. Zatím na tom není jednohlasná shoda, ale hledají se různé možnosti. S nějakým návrhem přišel i německý kancléř Friedrich Merz, obecně se tedy hledají způsoby, jak to nastavit. Zatím se ale nenašly a myslím si, že tohle bude ještě dlouho téma.

Zatím tedy neexistuje shoda na konkrétním modelu.

Vnímám to ale velmi urgentně v tom smyslu, že si v dnešním světě silných hráčů a v situaci přetváření světového pořádku, na který jsme byli dlouho zvyklí, neumím představit, jak by Evropa mohla být úspěšná bez Ukrajiny.

Takže Ukrajinu potřebujeme?

Ano, ale je to vzájemné. Nejde jen o to, že Evropa potřebuje Ukrajinu kvůli jejímu obrannému průmyslu nebo vojenským schopnostem, ale také kvůli inovacím a celkové konkurenceschopnosti. Evropa sama dlouhodobě mluví o svém inovačním deficitu, o tom, že je v některých oblastech zkostnatělá, méně flexibilní a méně konkurenceschopná.

O tom se vedou konference, píší se knihy a diskutují o tom evropští lídři. A právě Ukrajina je země, která by mohla pomoci tento deficit překonat.