Zprávy z bojiště: Putin oznámil „dobytí“ města, Moskva to doložila AI záběry

Na mapách se za poslední týden mnoho nezměnilo a stejně vypadá celé letošní léto. Finská analytická skupina Black Bird Group napočítala za srpen 133 kilometrů čtverečních území obsazeného ruskou armádou, v červenci to bylo 106. Před rokem přitom šlo o 430 kilometrů čtverečních v srpnu a 502 v červenci.

Jeden výpočet říká, že ruské jednotky v srpnu postupovaly průměrně o necelé tři kilometry čtvereční denně na celé frontě a o 2,36 v Doněcké oblasti. Při takové rychlosti by dobývání zbytku oblasti (ze které Ukrajina ovládá ještě asi pětinu) trvalo do roku 2032.

Zástupce vedoucího ukrajinské prezidentské kanceláře Pavlo Palisa mezitím oznámil, že Kreml posunul termín pro obsazení Donbasu na 31. března 2027, přinejmenším popatnácté.

Důležité jsou ale náklady na postup. Velitel ukrajinských sil bezpilotních systémů Robert Brovdi, známý jako Maďar, uvedl, že ruské ztráty se v září zvedly na 411 mužů denně proti 355 v srpnu. Jde o ukrajinské číslo, které vychází z hlášení dronových jednotek, alespoň v principu je ale ověřitelné z videozáznamů (i když na jejich analýzu si budeme muset počkat).

Výdaje na armádu nadále meziročně rostou a schodek federálního rozpočtu za leden až srpen je o polovinu vyšší než loni.

Ruská situace přesto zůstává prozatím udržitelná, a co se týče náboru vojáků, tak je pro Moskvu zřejmě příznivější než pro Kyjev.

Mobilizace je připravená možnost, nikoli přijatá, a ukrajinská rozvědka očekává, že rozhodnutí padne až po volbách do Dumy 18. až 20. září. Ukrajina potřebuje pro udržení bojeschopnosti 30 tisíc mobilizovaných měsíčně, ale nemá mnoho rezerv.

Na severním úseku fronty ohlásily ruské zdroje 4. září obklíčení dvou tisíc ukrajinských vojáků mezi Vovčanskem a Velkým Burlukem.

Prokremelský bloger vzápětí číslo snížil na „až 500“ a poznamenal, že obklíčeným dopravují zásoby ukrajinské drony; jiný připustil, že obránci mohou údajný kotel obejít. Jako mnohokrát v minulosti této války z údajného obklíčení nakonec není nic.

V Kupjansku pokračuje cyklus, který trvá zhruba rok. Ruští vojáci pronikají přes Oskil do města, ukrajinské jednotky je hledají a likvidují, šedá zóna se přitom nemění v ruskou a linie se nehýbe. Situaci může změnit podzim: Až opadne listí, ruská pěchota se bude na cestě do města hůře skrývat.

Mimochodem, ruské zdroje tento týden uvedly, že dobytí Kupjansku bylo odloženo na jaro 2027.

Největší pozornost na sebe upoutaly události v oblasti severně od Lymanu: Ruské jednotky se v této oblasti stáhly k řece Žerebec, a ukrajinský 3. armádní sbor tak během čtyř měsíců odřízl výběžek, ze kterého Rusové od začátku roku 2025 útočili.

Podle konzervativních odhadů byly části dvou ruských motostřeleckých divizí ohroženy obklíčením. Prostor se ale nikdy úplně neuzavřel a cesty na východ, ven z hrozícího obklíčení, zůstaly otevřené. Ukrajinci pak rychle obsadili pozice, které Rusové opustili.

Za osvobozené se považuje zhruba šest vesnic ve výběžku, u části z nich ovšem potvrzení chybí a „čištění“ ruských pozic nejspíše stále pokračuje (pokud k ústupu došlo, tak se nezdařil všem, v tom se odhady shodují). Operace každopádně trvala celé měsíce – Ukrajinci postupně oslabovali ruské pozice a připravovali vhodné podmínky pro postup.

Rozloha ukrajinskou armádou osvobozeného území není velká (odhady se liší od několika desítek kilometrů čtverečních po 100 až 200 kilometrů čtverečních ve prospěch Ukrajiny), důležitější je v opotřebovávací válce poměr ztrát, o kterém mnoho nevíme. Údajně má být pro Ukrajinu poměrně příznivý, protože ruské velení v oblasti se dopustilo řady chyb.

Projekt UA Control Map připomíná, že ukrajinské jednotky byly ve výběžku spatřeny už dříve v tomto roce, takže ruský ústup byl tehdy možný a dával smysl.

Ruské velení místo toho posílalo dovnitř další jednotky a udržovalo dojem postupu; z relativně bezbolestného stažení se stalo několikaměsíční mletí lidí a techniky. Ruští důstojníci klamali vlastní vojáky i nadřízené velení a blogeři publikovali domnělé úspěchy, aniž tušili, jak vážná situace je.

Vítězství v tomto sektoru nebude mít ovšem zásadní dopad na situaci na frontě. Ztráta výběžku znamená konec ruských šancí na dobytí Lymanu v dohledné době, ale nedonutí nejspíše ruské velení k žádným zásadním změnám ve směrech, na kterých Moskvě záleží nejvíce.

Když jsme zmínili velmi volný vztah některých částí ruské armády k pravdě, měli bychom se krátce zastavit u jiné události posledních dní.

Ruský diktátor Vladimir Putin 1. září prohlásil, že ruské jednotky dobyly několik míst na severu Doněcké oblasti (a tedy pár desítek kilometrů od Lymanu), například Svjatohirsk. Ten přitom leží zhruba 20 kilometrů od ruských linií v této oblasti.

Ruské ministerstvo obrany tvrzení podložilo dvěma videi: Jedno bylo staré, druhé bylo původně ukrajinské video upravené umělou inteligencí, takže v něm místo šéfa ukrajinské městské vojenské správy mluvil ruský voják. V reakci se velitel ukrajinského 3. armádního sboru Andrij Bileckyj 7. září natočil přímo v centru města.

Epizoda může být pouze propagandistický výstřelek. Jak ale naznačují i události kolem Lymanu, v mnoha ohledech ani ruská armáda přesně neví, co je pravda a co ne, a těžko tedy hodnotit, do jaké míry Kreml věří tomu, co oznamuje.

Ve skutečnosti během posledního týdne podle dostupných informací k velkým změnám nedošlo. Ruské síly stále usilují o ovládnutí přístupových cest ke Slovjansku a Kramatorsku, ale do města jim stále chybí nejméně několik kilometrů, do skutečně stabilních pozic ještě mnohem více.

Rusové se ovšem metodicky snaží vytvořit podmínky pro postup. Ruské síly například systematicky ničí mosty kolem obou měst, aby zkomplikovaly ukrajinské zásobování.

V Mykolajivce, kterou jsme popisovali minule, pokračuje infiltrace ve stejné podobě: Útočné skupiny se ukrývají ve sklepích na východním okraji, obránci je hledají a ničí, jak jen mohou. Alespoň zatím jsou ruské skupiny příliš malé a roztříštěné, než aby představovaly vážné nebezpečí.

U Kosťantynivky, další brány do zbytku Doněcké oblasti, se stále bojuje. V oblasti se objevují ukrajinské posily, což naznačuje vážnost situace.

Během týdne se z otevřených zdrojů potvrdily dva přesuny, oba několik měsíců poté, co začaly: 46. aeromobilní brigáda po téměř třech letech na jihu Doněcké oblasti posiluje styk dvou armádních sborů, na západním křídle města byl identifikován 210. útočný pluk a do stejného prostoru se stáhla i speciální jednotka Národní gardy Omega.

Pozornost si také zaslouží oblouk od Dobropillji na západ od Družkivky, místo, kde ruské síly soustavně zkouší ukrajinskou obranu (jde o místo, kde podle záznamů opakovaně zkouší i mechanizované útoky). Polský analytik Thorkill popsal 9. září pokus ruské 41. armády o průlom takzvané Nové donbaské linie severně od města.

Ruští vojáci podle něj našli mezeru v opevnění a začali jí posílat průzkumné a diverzní skupiny hluboko do ukrajinské obrany; ty přeťaly silnici z Dobropillji do Kramatorsku a Thorkill očekává, že se dál stočí na jihozápad podél téže silnice. Označuje to za téměř přesné zopakování ruské operace ze srpna 2025 ve stejné oblasti.

Podle jiných zdrojů ruská pěchota dál proniká lesními pásy na sever z prostoru, který se Ukrajincům nepodařilo uzavřít.

Loňská epizoda na stejném místě, o které jsme psali téměř přesně před rokem, skončila „průchodem“ ruských sil obranou, nikoli průlomem: Rusové našli slabé místo a pronikli hlouběji, mezeru ale nerozšířili a výběžek nakonec ztratili.

Je možné, že ruské velení tu znovu našlo slabé místo. Roli možná hraje i to, že úsek, kde mělo k novému „průchodu“ dojít, drží útvary Národní gardy, které mají v zásobování nižší prioritu než sousední armádní jednotky.

Z následujícího úseku, kolem Pokrovsku a Myrnohradu, byl hlášen nejvyšší počet střetů z celé fronty. Byl to zároveň jediný úsek, kde ruské jednotky během týdne prokazatelně obsadily dvě vesnice.

Na sektoru kolem Huljajpole některé mapy v posledních dnech „doháněly“ skutečnost, ovšem v proruském gardu. Například známý Institut pro studium války (ISW) teprve v posledním týdnu doplnil do svých přehledů ruský postup od jara.

Okupační jednotky postoupily severně a západně od města o šest až 11 kilometrů, obsadily několik vesnic a prolomily tamní obrannou linii. Situace pro obránce zůstává nepříjemná, ale nejde o náhlou změnu.

U Orichivu se nezměnilo nic. Za celý týden nebyl potvrzen jediný ruský postup a nároky na okolní vesnice zůstaly nepotvrzené. Tvrzení ministerstva obrany o dobytí dvou z nich z předchozího týdne se opírá o jednu fotografii s vlajkou a o nic dalšího; podle souhrnu ruských hlášení by přitom Orichiv byl už téměř obklíčený, což zjevně není.

Ve vzduchu se tempo dál pomalu zvyšuje, i když uprostřed týdne přišla krátká pauza. Ukrajina navrhla 4. září úplné příměří na celé frontě, ruské ministerstvo obrany jej odmítlo a Vladimir Putin místo toho nařídil třídenní zastavení úderů na Kyjev kvůli návštěvě amerických vyjednavačů Steva Witkoffa a Jareda Kushnera. Kyjev slíbil totéž vůči Moskvě, pauza vydržela od 5. do 7. září a skončila v okamžiku, kdy vyjednavači odjeli.

V noci na 8. září pak Rusko vyslalo 32 střel s plochou dráhou letu Ch-101, protilodní střely Oniks, balistické iskandery a KN-23 a 166 dronů, z nichž více než polovina byla proudových. Letectvo hlásilo sestřelení dvou balistických střel, 31 řízených střel a 142 dronů, zásahy byly zaznamenány na 29 místech v osmi oblastech a v Kyjevě zemřelo pět lidí.

Jinak ruské údery na ukrajinské zázemí pokračovaly ve stejném režimu jako předchozí týdny, tedy i s civilními oběťmi.

O potížích s obranou proti proudovým dronům jsme psali minule, Ukrajina má ale nadále problémy především v boji proti balistickým střelám. Rusko přitom vyrábí kolem stovky balistických střel měsíčně a svůj arzenál také rozšiřuje o varianty s větším dosahem.

Co se týče ukrajinské odpovědi, za zmínku stojí dva případy. Prvním je operace proti ruskému pobřeží Černého moře v noci na 9. září. Vojenská rozvědka zaútočila na námořní základnu v Novorossijsku a zapálila nástavbu fregaty Admiral Essen, tedy nosiče střel Kalibr. Zasažena měla být i další vojenská technika. Trápení Černomořské flotily tedy jen pokračuje.

Druhým byl rekordně „hluboký“ zásah. Ukrajinské síly speciálních operací zaútočily 9. září na dva plynové závody v Jamalo-něneckém autonomním okruhu na Sibiři, zhruba 3200 kilometrů od ukrajinských hranic. Použily drony FP-1 od firmy Fire Point a útok potvrdil i místní gubernátor. Dosavadní rekord, rafinerie v Omsku ze 6. července, byl o 700 kilometrů blíž.

Nezměnila se ani patová situace v Černém moři. Obě strany dokážou vážně narušit dopravu do přístavů protivníka, ani jedna ale nedokáže blokádu těch svých vojensky prolomit. Ruská Černomořská flotila má potíže nejen vyjet na moře, ale (jak ukazují i zmíněné útoky z 8. a 9. září) nemůže najít ani bezpečný přístav k provedení nutných oprav.

Oděsa na druhé straně odbaví zhruba jednu loď denně oproti sedmi až osmi před začátkem ruské kampaně s levnými střelami Banderol. Oděský přístav byl na ruském seznamu cílů i tento týden.