Góly i přihrávky. Vedro mění fotbal víc, než se zdá, ukazují data

Nadcházející fotbalové mistrovství světa hrané v USA, Mexiku a Kanadě bude jedno z teplotně nejrozmanitějších v historii šampionátů.

Zatímco večerní zápasy v kanadských městech a na stadionu v Mexico City (více než 2000 metrů nad mořem) se budou hrát v teplotách kolem deseti stupňů, v USA se během některých utkání očekává i vysoko přes třicet.

Stejně jako před čtyřmi lety v Kataru, i letos jsou některé stadiony klimatizované, konkrétně to platí pro Atlantu, Texas, Houston a Vancouver. Stadion v Los Angeles má alespoň střechu, která zabrání přímému dopadu slunečních paprsků na hrací plochu. Ostatní stadiony, včetně těch v New Yorku a Miami, budou vlivům počasí vystaveny naplno. Podotkněme, že podle výzkumů představuje hra ve více než 28 stupních významné riziko pro zdraví hráčů.

Podle studie výzkumníků ze Spojeného království a Austrálie budou země teplotám vystaveny velmi nerovnoměrně – zatímco průměrná teplota na zápasech Turecka bude pouze kolem 15 stupňů, největší teplotní stres zažijí reprezentanti Uruguaye a Francie, kteří budou hrát průměrně ve 27 stupních. Žádný fotbalista z těchto zemí navíc letos ve srovnatelně teplých nebo teplejších podmínkách ještě nehrál.

Podmínky Čechů budou naproti tomu relativně příznivé. Dva večerní zápasy v Mexiku a třetí v poledne v Atlantě, které bude, jak již bylo zmíněno, klimatizované.

Níže se můžete podívat na seznam očekávaných teplot během všech zápasů (stadiony s hvězdičkou jsou klimatizované a venkovní teplota by u nich neměla hrát významnou roli).

Několik týmů se navíc bude muset potýkat se výraznými změnami teplot. Například Kolumbijci první zápas odehrají v Mexico City při předpokládané teplotě 14 stupňů, třetí pak v Miami při 26 stupních.

Podle profesora Samuela Wannera z brazilské Universidade Federal de Minas Gerais, který se dopadům počasí na výkony fotbalistů věnuje dlouhodobě, střídání teplot pro trénované sportovce nepředstavuje až takovou komplikaci.

„Studie naznačují, že se člověk dokáže přizpůsobit jak chladnému, tak horkému prostředí. Mnohem větší roli bude hrát dlouhé cestování a změny nadmořských výšek,“ říká Wanner.

Zajímavostí je, že podle studie v International Journal of Biometeorology však hraje roli teplota v tréninkovém centru: týmy, které na mistrovství světa v Rusku v roce 2018 trénovaly i hrály v teplotách pod 26 stupňů, se v turnaji umístily statisticky významně lépe než týmy, které trénovaly v horku.

Efekty na zdraví hráčů by ale podle Wannera neměly být zásadní: „U sportovců může dojít k vyčerpání až krátkodobé ztrátě vědomí z horka, či ke zhoršení vyhodnocování herních situací, ale výskyt úpalu je vzácný.“

Seznam Zprávy se pokusily zmapovat, jak konkrétně zvýšené teploty ovlivní hru na trávníku, a jaké strategie by tedy měly týmy zvolit. A jak se ukazuje, jak samotná zvyšující se teplota, tak i teplota měřená pomocí WBGT průběh zápasu může měnit.

Jeden z méně překvapivých výstupů odborných analýz je, že teploty ovlivňují celkovou uběhnutou vzdálenost fotbalistů i jejich maximální rychlost. Jen trochu jinak, než by se dalo intuitivně čekat.

Součty naběhaných kilometrů v zápase se současně se zvyšující se teplotou podle očekávání snižují, uvádí analýzy v žurnálech Temperature a PLoS One. Platí to pro pomalý běh, rychlý běh i sprint, přičemž právě počet naběhaných kilometrů ve sprintu se ve vyšších teplotách – a také při vzrůstající vlhkosti vzduchu – snižuje nejvýrazněji. Naběhaná vzdálenost ve sprintu (především u záložníků) přitom velmi významně zvyšuje statistickou šanci na vítězství.

Vzdálenost uběhnutou v horku ale ovlivňují i další faktory: věk (mladší toho naběhají víc), pozice (obránci toho naběhají méně než záložníci), ale třeba i to, odkud daný tým je. Jenže se ukázalo, že týmy z chladnějších klimatických prostředí toho ve vyšších teplotách naběhají více.

„Jedna z interpretací je, že všechny týmy zavedly do svých strategií poznatky o zmírňování dopadů horka. Mezi ty nejvíce efektivní strategie patří ochlazování těla, správná hydratace, úprava tréninku, herního stylu a taktiky. To znamená například lépe rozvrhnout fyzické síly, tedy omezit běh ve vysoké rychlosti, zvýšit počet přihrávek, využít všechna dostupná střídání a střídat unavené hráče dříve,“ popisuje Wanner, ale dodává, že konkrétní odpověď, proč týmy z chladnějších prostředí v horku běhají více, zatím jeho výzkumná skupina nemá.

Jiná skupina vědců uspořádala experiment. Stejní profesionální fotbalisté hráli dva zápasy, jeden v relativně příznivých podmínkách, druhý v extrémním horku. I tato studie potvrdila, že v uběhnutá vzdálenost se v horku snižuje (nasprintovaná vzdálenost dokonce i více než o čtvrtinu). Na druhou stranu maximální rychlost sprintu se oproti příznivým podmínkám v horku zvýšila o čtyři procenta.

Je ale třeba znovu zdůraznit, že šlo o analýzu pouze dvou zápasů.

Co je ještě prokazatelnější – jak vyplývá například z výzkumu Vojtěcha Mišáka z National Taiwan University – je přímý vliv teploty na kvalitu útoku a obrany fotbalových týmů.

„Obecný příběh je, že s vyšší teplotou se obrana zhoršuje a útok zlepšuje,“ popisuje český vědec.

Mezi pozoruhodné efekty teploty nad 22 stupňů oproti mírnému počasí patří více vstřelených gólů, více střel celkově i střel na bránu. Významně naopak klesá počet volných přímých kopů a mírný pokles lze zaznamenat i v počtu rohů. Naopak vzrůstá úspěšnost v jejich proměňování, tedy počet vstřelených gólů při obou typech standardních situací. V případě rohů je to o 6,4 %, v případě volných přímých kopů dokonce o 12,5 %.

„Zda teplo zhoršuje schopnost obránců bránit, nebo zlepšuje schopnost útočníků útočit, se pozoruje obtížně. Část těchto efektů jde více na vrub obráncům, například nižší schopnost blokovat střely. V kombinaci s relevantní odbornou literaturou to opatrně vyvozuje obrázek, že větší počet gólů, větší úspěšnost proměňování u rohů a přímáků jde za hráči v defenzivě, než že by útočníci v horku lépe mířili,“ komentuje Mišák.

V obraně lze kromě menšího počtu zblokovaných střel pozorovat i nižší počet faulů a žlutých karet.

Naopak se nezdá, že by teplota ovlivňovala tendenci sudích sáhnout po kartě červené.

Odpovědět na otázku, jaký je vliv počasí na celkovou tvorbu hry, je pak složitější. „Záleží na kontextu hry, náročnosti soupeře, zvolené taktice, formě hráčů a dalších faktorech,“ říká v této věci Pawel Chmura, který se fotbalovým analýzám věnuje jak akademicky na Akademii Wychowania Fizycznego v polské Vratislavi, tak jako trenér.

Například z dat ve studii v European Journal of Sport Science lze vyvodit, že s vyšší teplotou možná trochu překvapivě klesá počet přihrávek, především těch krátkých a těch do prostoru před soupeřovou bránou (respektive na soupeřovu pomyslnou třetinu hřiště), v souvislosti s tím také klesá počet kontaktů s míčem. Analýzy se ovšem neshodnou, jestli se v horku zvyšuje, nebo snižuje přesnost pasů.

Podle závěru této studie tak lze říci, že se hra s vyšší teplotou stává pomalejší a více statickou. Wanner odhaduje, že vyšší teploty budou i během nadcházejícího šampionátu rovněž vybízet k hernímu stylu více zaměřenému na držení míče.

Všichni oslovení odborníci se však shodují ještě na jedné věci: efekty horkého počasí se zmenšují se vzrůstající kvalitou hráčů. „Profesionální týmy například v Premier League – i ty na mistrovství světa – mají lepší servis, lepší hydrataci, klimatizované autobusy, nejspíš budou mít i lepší fyzičku, a lépe tak horko zvládají,“ komentuje Mišák.

„Hráči na nejvyšší úrovni se dokážou vysokým teplotám přizpůsobit, což například znamená, že v prvním poločase sníží objem celkově uběhnuté vzdálenosti i sprintů, aby si udrželi tempo i ve druhém poločase,“ dodává Chmura.