Výrobce stavebnin: Budoucnost oboru je v recyklaci. Lobbovali jsme pro to

Stavebnictví čeká velká výzva - naskočit na vlak udržitelnosti. O tom, jaké jsou nyní trendy v udržitelném stavebnictví a kam celý obor směřuje, jsme se v rozhovoru pro SZ bavili s ředitelem Saint-Gobain pro severskou a baltskou oblast Davidem Molhem.

Spolu s Tomášem Rosákem, který vede východoevropské operace, mluví o tom, proč je recyklace sádrokartonu otázkou regulace, ne technologie.

V nordickém a baltském regionu působíte od roku 2019, ale u Saint-Gobain pracujete už delší dobu, v Paříži, Brazílii a nyní ve Skandinávii. Mohl byste porovnat různé trhy?

Stavebnictví je převážně velmi lokální. Stavební zvyklosti se liší od země k zemi. Historie a tradice jsou v každé zemi jiné. Někde, jako třeba v České republice, se hodně používají cihly. V severských zemích převládá dřevo. Jiné země jsou více betonové. Takže jsou to velmi, velmi lokální zvyklosti.

V rámci Saint-Gobain přizpůsobujeme naši nabídku místním podmínkám. A to je hlavní důvod, proč jsme globální skupina organizovaná po zemích. Naše organizace a portfolio jsou řízeny, aby odpovídaly specifickým stavebním potřebám dané země. A někdy i v rámci jedné země, třeba mezi Čechami a Moravou, najdete různé stavební zvyklosti.

Takže strategie je v každé zemi jiná?

Ano. A proto máme oblastní generální ředitele. Tomáš Rosák je zodpovědný za východní Evropu a Českou republiku. On přesně ví, co naši zákazníci v České republice chtějí. A je to něco jiného, než co děláme v Norsku, Německu či Brazílii. Přesto existuje několik trendů, které podporujeme ve všech zemích. A řekl bych, že nejdůležitější z nich je udržitelnost. Víme, že stavební sektor je významným přispěvatelem k emisím CO2. Ale jsem pevně přesvědčen, že máme řešení. Drasticky snižujeme CO2 ve stavebnictví. A děláme to všude, včetně České republiky.

Také se snažíme sdílet zkušenosti. Například severské země jsou velmi pokročilé v prefabrikaci, protože trpí nedostatkem pracovní síly. Obsluhujeme trh prefabrikace ve Skandinávii a hodně se z toho učíme. A tyto znalosti pak můžeme využít v jiných zemích. Severské země jsou také velmi silné v logistice – Norsko je velice dlouhé. Takže to, co se naučíme v oblasti logistiky, se také snažíme využít v jiných zemích.

Když už jste zmínil udržitelnost. V Norsku a Kanadě máte první bezemisní sádrokartonovou továrnu. Myslíte, že by taková mohla vyrůst i ve střední Evropě?

Ano. Nejprve bych chtěl říct, že máme první sádrokartonárnu s nulovými emisemi CO2. Ale vyrobili jsme také první nízkouhlíkové sklo na světě. Hodně pracujeme na maltě s velmi nízkým obsahem CO2, kde nahrazujeme cement. Takže máme kompletní sortiment. A uvádíme na trh velmi udržitelnou skelnou vatu, kterou nazýváme Lanaé.

V Norsku a Kanadě se vám tedy daří vyrábět s nízkými emisemi. Proč?

Protože elektřina je tam dostupná a zelená. Je to vodní energie. Takže až budeme mít dostupnou a zelenou elektřinu ve střední Evropě, uděláme to tam také.

Takže zatím je to možné jen v zemích dostatkem vodní a větrné energie.

Ano. Pokud je vaše elektřina vyráběna z uhlí, pak přechod z plynu na elektřinu není velký pokrok. Potřebujete zelenou elektřinu - samozřejmě by to mohla být i jaderná elektřina.

A plánujete dosáhnout nulových čistých emisí do roku 2050?

Ano, Saint-Gobain se zavázal k nulovým čistým emisím v roce 2050. Od té doby, co jsme se pro to rozhodli v roce 2017, jsme toho už hodně dosáhli. Moje osobní naděje je, že se do cíle dostaneme trochu dříve. Pokud vezmeme Českou republiku, od roku 2017 jsme již snížili emise o více než 20 %.

Plán je snížit je o dalších 30 % v nadcházejících letech. Dostaneme se tam. Hodně investujeme, abychom toho dosáhli.

Některé ze severských zemí budou uhlíkově neutrální před rokem 2050. A také chceme pomoci stavitelům, našim zákazníkům, snižovat jejich vlastní emise. Stavebnictví jako celek by mělo snižovat emise, takže velmi přísně sledujeme obsah CO2. Máme environmentální prohlášení o produktu, které vám říká, jaký je obsah CO2 v daném sádrokartonu a podobně. V Česku má tuto značku 90 % našich produktů. Pokud vezmete naše konkurenty a trh, je to 10 %.

A myslíte, že je to něco, co lidé na českém trhu opravdu chtějí?

Je to něco, co lidé chtějí. Otázka je, zda jsou lidé ochotni si za to připlatit. Řekl bych, že se to liší v zemi od země, ale ještě více od zákazníka k zákazníkovi. Pak může existovat regulace, která to podporuje. Ale musíme prokázat, že dokážeme dodávat řešení, která mají tyto vlastnosti a nejsou o tolik dražší.

Tomáš Rosák: Profesionální trh, jako jsou kanceláře nebo hotely, to rozhodně chce. Je to součástí jejich programu. Mohou pak stavbu lépe pronajmout nebo prodat. Takže profesionální trh je již na palubě. Jiný příběh je trh soukromých osob.

A myslíte, že se vám podaří snížit cenu tak, aby se tyto materiály staly v blízké budoucnosti dostupnější?

Cena závisí na mnoha faktorech. Ale naším záměrem je vyvíjet produkty, které nepřidávají dodatečné náklady, nebo lépe řečeno, naše produkty přinášejí lepší hodnotu. Takže cena by měla odrážet hodnotu. Pokud máte lepší produkt, může být trochu dražší. To je v pořádku. Co nemůžeme dělat, o co musíme absolutně pečovat, je konečná cena pro stavitele, při zohlednění jeho financování a všeho ostatního – protože jednou překážkou jak u nové výstavby, tak u renovací je dnes cena stavění. Pokud vezmete budovu, cena materiálu je velmi malou částí – mluvíme o několika procentech. Ale zbytek – pracovní síla, kapitál, financování – to je to, co je třeba vzít v úvahu. A samozřejmě pozemky.

S tím souvisí také recyklace stavebních materiálů. Co si pod tím můžeme představit?

Recyklace tvoři velkou část naší strategie udržitelnosti. Jsem přesvědčen, že budoucnost je cirkulární. Když demolujeme nebo renovujeme, hodně materiálu dnes končí na skládkách. To nemůže dlouho pokračovat. Krok za krokem se musíme přesunout k cirkulárnější stavební ekonomice. A to nemůžeme udělat sami, ale chceme být součástí hnací síly. Potřebujeme distributory pro sběr a třídění. Potřebujeme stavitele, aby do svých staveb integrovali více recyklovaných produktů.

V naší vlastní výrobě používáme stále více recyklovaných materiálů, ať už sádry, která je nekonečně recyklovatelná, nebo skla, kde lze použít stále více střepů. Používáme více recyklovaného materiálu a měříme to. V každé zemi, pro každou obchodní jednotku víme, jaký obsah recyklovaného materiálu používáme.

Zadruhé, měli bychom najít způsoby, jak vytvořit ekosystémy, kde odpad lépe sbíráme už na staveništích, ať už při výstavbě nebo renovaci. Abychom toho dosáhli, potřebujeme regulaci - pak se průmysl zorganizuje tak, aby měl lepší sběr, lepší třídění a lepší využití materiálů.

Můžete uvést příklad nějaké země, kde už to funguje?

Dám vám příklad Rakouska, kde se rozhodli, že ukládání sádrokartonu na skládku je zakázáno. Nelze to dělat. Takže co jsme udělali? Spojili jsme se s jednou recyklační společností a jedním velkým stavebním hráčem. A vytvořili jsme recyklační závod. Sbíráme sádrokarton ze stavenišť. Zpracujeme ho v našem závodě. A používáme ho v našich produktech. Je to plná recyklovatelnost. Takže kdybychom mohli udělat totéž v České republice, jsme připraveni a hnacím motorem by pro to byla regulace.

Protože když vláda řekne, že to nesmíte vyhazovat, pak musíte najít způsob. A samozřejmě jsme pro to lobbovali. Pokud zítra česká vláda řekne: „za dva roky nemůžete sádrokarton dávat na skládku“, jsme připraveni.

Tomáš Rosák: Máte tři typy odpadu. Jeden je ve vašem závodě, který je v našem případě téměř nulový. Takže co je v našich závodech, jde zpět do procesu. Pak máte odpad na staveništi. Ale zde potřebujeme spolupráci se stavitelem – musí mít disciplínu na staveništi, skutečně dobře oddělovat to, co je recyklovatelné. A my to můžeme odkoupit nebo odebrat zpět. Již to děláme.

A třetím typem odpadu je to, co vzniká při demolici. A to je nejtěžší, protože nevíte, z jaké doby materiál pochází, co je uvnitř, zda jsou tam nějaké nečistoty, které by mohly poškodit váš proces, nebo zda například obsahuje azbest. Takže je to velmi obtížné a jsme velmi opatrní. Ale například s okny máme již několik velmi úspěšných projektů, kde jsme skutečně sbírali staré sklo, drtili ho a posílali do našich závodů k recyklaci. Je to skvělá spolupráce se Skanskou, která je skutečně hnacím motorem v tomto segmentu.

Napětí v Hormuzském průlivu v posledních měsících zvýšilo ceny energií a surovin a přimělo firmy přehodnotit své dodavatelské řetězce. Jak citlivá je výroba stavebních materiálů na podobné geopolitické otřesy?

Samozřejmě to zaznamenáváme. Ale téměř všechny naše stavební trhy jsou lokální – vyrábíme v České republice pro český trh. Takže jsme mnohem méně zasaženi než produkty, které cestují po celém světě. Přesto čelíme stejné situaci jako všichni s trochu větší inflací. Velmi pečlivě sledujeme, co se děje na trhu. Některé naše produkty, například chemické, jsou spojeny s ropou – jejich cena vzrostla. Pracujeme s dodavateli, abychom diverzifikovali dodávky. Po covidové krizi se každý naučil rychle se přizpůsobit. Ale když máme nákladové nárůsty, musíme je přenést na trh.

Tomáš Rosák: Pro každou produktovou řadu máme krizové scénáře – předem připravujeme alternativy surovin. Takže víme, že pokud dojde k nedostatku jedné suroviny, jsme velmi rychle připraveni přejít na jinou.

Už jsme trochu nakousli téma nedostatku kvalitních řemeslníků. To je trend, který je patrný i v Česku. Souhlasíte, že se situace bude ještě zhoršovat?

Myslím, že příští generace stavitelů nebude pracovat jako jejich rodiče. Každý nyní pracuje s digitálními technologiemi. Pokud chcete udělat stavební sektor atraktivním pro mladou generaci, musíte splnit jejich potřeby, které jsou velmi odlišné. Takže hodně komunikujeme o všech příležitostech, které ve stavebním sektoru můžete získat.

Máme partnerství s některými univerzitami, provádíme technická školení. Máme formáty, kde jim můžeme umožnit získat zkušenosti, ať už v našich kancelářích, v našich závodech či se jen učit.

Lidé už dnes často nechtějí dělat těžkou práci zedníka.

Automatizace a výroba mimo staveniště vám umožňuje pracovat v jiných podmínkách. Pracujete v závodě. A šetří vám hodně času na staveništích, kde jsou operace někdy složitější, protože je zima, je to obtížné atd. Takže automatizace a školení by byly moje hlavní odpovědi.