Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Čtete ukázku z Vizity – newsletteru Martina Čabana plného postřehů o českém zdravotnictví a jeho přesazích do politiky. Pokud vás Vizita zaujme, určitě se přihlaste k odběru!
O chřipkové sezoně nepíšu jen proto, že i moje dýchací cesty byly v posledních dnech polechtány jakousi velmi mírnou a snad již zdárně zažehnanou infekcí. Mnohem důležitější je, že k tématu respiračních chorob a nemocnosti vůbec máme na stole dva důležité materiály.
Tím prvním je studie Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity v Brně, konkrétně tamního Institutu pro zdravotní ekonomii, politiku a inovace. Autoři studie zkoumali ekonomické dopady nemocnosti Čechů na výkon celého hospodářství. Vycházeli z přístupu, který je v posledních letech na vzestupu a který zdůrazňuje, že nákladem nemoci nejsou jen výdaje na léčbu, případně na sociální dávky (nemocenská), ale také „celospolečenské“ či „celoekonomické“ dopady v podobě ztráty produktivity.
Na základě dat o pracovních neschopnostech dospěli autoři k závěru, že nemoci připraví Česko každý rok o nižší stovky miliard korun na takzvané hrubé přidané hodnotě (HPH). To je veličina, která ukazuje nikoli celkový „obrat“ v ekonomice jako známější HDP, ale reálnou hodnotu produkce.
V čistě hypotetickém případě, že by nikdo nestonal, mohli Češi v roce 2024 podle studie vyprodukovat zboží a služby v hodnotě o 263 miliard korun vyšší než ve skutečnosti, což je suma odpovídající zhruba pěti procentům celkové HPH. To ukazuje na docela mohutný ekonomický potenciál předcházení nejrůznějším chorobám.
Nutno podotknout, že odhad je spíše konzervativní, neboť pracuje pouze s daty z pracovních neschopností – nemůže podchytit pracovníky, kteří svou nemoc vyřešili bez kontaktu s lékařem kvůli neschopence a na stonání si vybrali například dovolenou nebo sick day. Nelze podchytit ani fenomén „presentismu“, který označuje situaci, kdy pracovník nemoc „přechází“, tedy je přítomen v práci, ale jeho produktivita vlivem nemoci klesá.
Autoři dokázali z dat rozklíčovat i podíl jednotlivých skupin chorob na ekonomické ztráty. Nejvyšší podíl mají nemoci pohybového aparátu (76 miliard v roce 2024) a hned za nimi následují nemoci dýchací soustavy – v chřipkové sezoně zvláště aktuální téma. Ty připravily hodnotu české produkce v roce 2024 o 41 miliard korun. Z toho jen chřipky a zápaly plic měly na svědomí zhruba 4,8 miliardy korun.
To, jak vyvozují autoři studie, je výrazně více, než by teoreticky stálo plošné sezonní očkování ekonomicky aktivních obyvatel. Jakkoli je třeba mít na mysli, že porovnáváme výdaj veřejných rozpočtů – veřejného zdravotního pojištění – a makroekonomický ukazatel HPH, takže s efektivitou to může být o něco složitější.
Nicméně je to vynikající oslí můstek ke druhému zásadnímu dokumentu, který se na začátku chřipkové sezony objevil ve veřejném prostoru. Ministerstvo zdravotnictví totiž představilo Národní očkovací strategii (NOS). Tedy představilo ji jen tak napůl. Ve skutečnosti ji teprve vyslalo do připomínkového řízení, takže než ji schválí vláda, může ještě doznat nemalých změn. Ale zase se to stihlo ještě před volbami a ministr si může NOS zastrčit do vějíře svých předvolebních trumfů.
Na stránkách ministerstva proto strategii nenajdete. Ale k nalezení je. Je to dokument obsáhlý, v některých ohledech celkem ambiciózní, ale z jiných úhlů přináší také určitá zklamání, která jsou příliš hluboká na to, aby se snadno napravila během připomínkového řízení.
Obecně i v NOS najdeme ekonomickou rozvahu ne nepodobnou té v brněnské studii: „Očkování představuje investici s vysokou návratností – významně redukuje přímé náklady spojené s léčbou, hospitalizací a péčí související s dlouhodobými následky onemocnění, a zároveň snižuje nepřímé náklady vyplývající ze ztráty pracovní produktivity, pracovní neschopnosti, výpadků ve školní docházce či zvýšené zátěže sociálního systému,“ píše se v dokumentu.
Podle strategie mají respirační choroby (akutní infekce dýchacích cest a chřipka) na svědomí celou šestinu všech prostonaných dnů. Za rok 2024 konkrétně Češi proleželi s těmito chorobami 12,6 milionu dnů z celkových více než 78 milionu prostonaných dnů.
Obecně vzato je určitě dobře, že Česko svou očkovací strategii má. Rozhodně ji potřebuje. Dokument pracuje s různými aspekty celého problému. Nejsmutnější jsou tvrdá data. Třeba o velmi chabé proočkovanosti proti chřipce, což platí nejen obecně, ale i v různých segmentech. Celková proočkovanost populace se pohybuje někde mezi šesti a osmi procenty, přičemž strategickým cílem má být navýšení podílu na 25 procent.
Co je ještě horší, zjevně potřebujeme „strategický cíl“, podle nějž v roce 2029 bude proti chřipce očkována polovina pracovníků v sociálních službách, polovina nemocničních pracovníků nebo polovina zdravotníků v primární péči. Přesná současná data kvůli unikátnímu způsobu práce s informacemi v českém zdravotnictví nemáme, ale vzhledem k tomu, jak jsou nastaveny „strategické cíle“, se dá předpokládat, že dílčí data či expertní odhady ukazují významně níž.
Zdravý rozum by velel, aby se všechny zmíněné hodnoty blížily už dnes stovce. Málo platné, pracovník v sociálních službách nebo v nemocnici, který není očkovaný proti chřipce, je pracovník bezohledný vůči svým klientům. Také praktický lékař by měl brát ohled na rizika, která představuje chřipka pro jeho starší pacienty, takže by jim měl nejen očkování doporučovat a poskytovat, ale také jít příkladem. Jestli je poloviční podíl očkovaných v těchto skupinách ambiciózním strategickým cílem, pak je na tom Česko hůř, než se obecně myslelo.
Co je na strategii také zajímavé v souvislosti s „jednoduchými“ očkováními, jako je chřipka nebo covid-19, je to, že explicitně nezmiňuje možnost očkování v lékárnách. A to přesto, že v posledních letech se o tomto tématu vedly vášnivé debaty.
Kdyby chtěl někdo lékárny hledat mezi řádky, jistou naději najde. „Národní očkovací strategie ČR si klade za cíl podpořit a rozvíjet systém očkování i prostřednictvím širšího zapojení poskytovatelů zdravotních služeb, zejména v oblasti doporučených očkování (kam patří i chřipka - pozn. aut.),“ píše se ve strategii. O kousek dál najdeme ještě zmínku o možnosti „rozšíření okruhu oprávněných očkujících subjektů“, ale jasného slova o zapojení lékáren a lékárníků se dokument bojí jako čert kříže.
V seznamu strategických cílů je i rozšíření počtu očkujících poskytovatelů primární péče, ale výslovně jsou zmíněny jen ordinace praktiků pro děti a dospělé. Z toho a také z cíle navýšit tento počet z 5180 na 6000 je zřejmé, že s příspěvkem některých z 2700 českých lékáren se v této strategii spíše nepočítá.
Odpor části lékařů k očkování v lékárnách je bohužel v poslední době silnější než dříve zřejmě právě proto, že se téma dostává z odborných konferencí do širšího veřejného prostoru a získává i politickou podporu. Na očkovací strategii spolupracovala lékařská i lékárnická komora, ale z celkového vyznění je celkem patrné, která měla navrch.
Očkovací strategie je obecně dobrý počin. Chřipka a lékárny jsou jen malý výsek. Dokument pracuje s dalšími důležitými věcmi, jako je obecná důvěra v očkování, nutnost kontinuální komunikační kampaně, boj o důvěru jak u široké populace, tak u zdravotníků, zajištění dostatku vakcín a podobně.
Je to užitečný výchozí dokument, s nímž může příští ministr docela dobře pracovat, pokud bude chtít. Nelze si ale nevšimnout, že v některých ambicích zaostal jak za zdravým rozumem (nízké cíle proočkovanosti zdravotníků), tak za vývojem veřejné debaty v posledních letech a mezinárodní zkušeností (očkování v lékárnách). Což je škoda a na prahu další chřipkové sezony, která bude opět stát několik zbytečných životů a miliard korun, které by větší proočkovanost zachránila, nepříliš povzbudivá zpráva.
V plném vydání newsletteru Vizita toho najdete ještě mnohem víc, včetně zajímavých tipů na čtení z jiných médií. Pokud chcete celou Vizitu dostávat každé druhé úterý přímo do své e-mailové schránky, přihlaste se k odběru.
