„Bohatší se práv doberou snáz.“ Debata o ráně pěstí od strážníka

Případ Zdenky Zemanové, která po zásahu pěstí od strážníka skončila na zemi a s pouty na rukou, otevřel debatu o hranicích pravomocí, kontrole strážníků i o tom, jestli se člověk bez právníka vůbec dokáže účinně bránit.

Kdyby seniorka Zdenka Zemanová po zásahu městských strážníků na smíchovské náplavce neměla právničku, co by se dělo dál?

„Kdyby to vůbec neoznamovala, jsem přesvědčená, že tím by ta věc skončila,“ odpověděla v debatě investigativního pořadu Ve stínu její advokátka Michaela Dobrovičová.

Je to jedna z otázek, ke kterým dospěla čtyřdílná podcastová série Z lásky k labutím, která vyvolala mimořádný ohlas čtenářů.

Začala příběhem ženy, která patnáct let téměř každý večer krmila labutě u Vltavy. Pokračovala pátráním po tom, proč labutě v Praze z Vltavy mizely - a kdo je odvážel. A v závěrečném díle se vrátila k večeru 6. února 2025, kdy se Zdenka Zemanová na náplavce dostala do konfliktu s hlídkou městské policie.

Seznam Zprávy získaly záznam z kamery na vozidle strážníků. Je na něm vidět, jak si jeden ze strážníků nasazuje rukavice, Zemanová bere popelnici, s níž přivezla krmení, a chce odejít. O chvíli později ji strážník udeří do obličeje. Zemanová padá na zem, strážníci ji spoutají a žena po zákroku odchází mimo jiné s ulomeným zubem.

Strážník Štěpán Nožička je od března letošního roku – rok po samotném zásahu - trestně stíhán mimo jiné pro podezření ze zneužití pravomoci úřední osoby a ublížení na zdraví. O jeho vině rozhodne soud. Na první výslech byl předvolán teprve včera, sedm měsíců od obvinění.

Případ tak ani více než rok a půl po události není uzavřen.

Právě proto jsme se po skončení série ve studiu sešli s třemi hosty s rozdílným pohledem na to, co příběh Zdenky Zemanové ukazuje: její právničkou Michaelou Dobrovičovou, sociologem Danielem Hůlem z Člověka v tísni a starostou Prahy 5 Lukášem Heroldem (ODS).

„Za nejzávažnější na celém případu považuji něco, čemu dnes s oblibou říkám rozsáhlé selhání jednotlivců,“ řekla na začátku debaty Dobrovičová. „Systém má vždycky tendenci se bránit tím, že selhal jenom jednotlivec. Ale tady už je těch selhání jednotlivců tolik, že se musíme vracet k tomu systému a ptát se, jestli už nám de facto neselhává systém.“

Podle ní nejde jen o samotný zákrok městských strážníků na smíchovské náplavce 6. února 2025. Zmiňuje také následný postup Policie ČR a některých stupňů státního zastupitelství.

Právě délka prověřování případu – více než rok a půl - znepokojuje také starostu Prahy 5 Lukáše Herolda. Městská část sama městskou policii neřídí, ta spadá pod hlavní město, konkrétně pod pražského primátora.

„Rok a půl a doteď není rozřešení té věci. A přitom nejde o případ, kde se musí studovat stovky a tisíce materiálů a papírů. Je to záležitost, která se odehrála během chvilky a měla by být v nějakém reálném čase také vyřešena,“ řekl Herold.

„Neumím to úplně posoudit. Za mě osobně, za komunálního politika, ale i za městskou část, mě to velmi mrzí. Ty věci se mají řešit velmi rychle. Ta dáma si prožila nějaké trauma, má doteď nějaké následky – a ta věc není doteď vyřešena. To je prostě špatné,“ dodal starosta Prahy 5.

Zároveň se brání závěru, že případ dokazuje systémové selhání celé městské policie.

„Já furt chci věřit tomu, že to není systémové selhání městské policie jako celku, protože to by bylo strašně špatné. Ale že to je selhání jednotlivců, exces někoho, kdo udělal něco, co v žádném případě udělat neměl a nesměl,“ uvedl.

Daniel Hůle vidí problém šířeji. Podle něj právě instituce, které mají právo používat vůči lidem donucení, potřebují mimořádně důslednou kontrolu: „Je potřeba opravdu důsledně kontrolovat fungování systému a předcházet přirozenému selhávání represivních složek při výkonu jejich práce.“

Jedna z klíčových otázek debaty zněla: Mají běžný občan a dva uniformovaní strážníci při vyšetřování stejné postavení?

V případu Zdenky Zemanové se totiž dlouho střetávaly rozdílné verze toho, co se na náplavce odehrálo.

Zemanová od začátku tvrdila, že dostala ránu pěstí. Jeden ze strážníků uváděl, že jej žena napadla a on následně použil donucovací prostředek. Následně své tvrzení zmírňoval: „Nebral bych to od té ženy jako útok. Ona se snažila odejít, já jsem stál v cestě a chtěla mě odstrčit. Zavadila mi o rameno takovým lehčím úderem. Neviděl bych to jako útok na úřední osobu,“ říkal strážník Štěpán Nožička vysílačkou centrále, když se snažil odvrátit příjezd Policie ČR na smíchovskou náplavku, kde byla Zdenka Zemanová právě v poutech na zemi.

Teprve kamerový záznam umožnil porovnat jednotlivé výpovědi s obrazem.

Podle Michaely Dobrovičové by měl stát při hájitelném tvrzení člověka, že mu příslušník ozbrojené či bezpečnostní složky způsobil újmu, zajistit účinné vyšetření případu. Problém podle ní nastává ve chvíli, kdy proti dvěma lidem v uniformě stojí člověk, jehož výpověď okolí automaticky považuje za méně důvěryhodnou.

„Pokud by to byl třeba člověk bez domova nebo někdo, kdo je psychiatricky nemocný, jeho důvěryhodnost by byla snížená už jenom tím, že jsou tam dva svědci, kteří tím, že jsou v uniformě, mají větší vážnost,“ uvedla.

Daniel Hůle podobnou nerovnost popisoval ze zkušenosti s klienty Člověka v tísni.

„Spousta našich klientů jsou přesně lidé, u kterých, kdybyste si pustili jejich výpověď a výpověď městského nebo státního policisty či úředníka, budou všichni věřit těm druhým,“ řekl. „Často působí hrozně nevěrohodně, často mají za sebou i nějaké problémové jednání. To ale ještě neznamená, že neříkají pravdu.“

A právě tady se debata vrátila k otázce, kterou končila podcastová série Z lásky k labutím: Co by se stalo se Zdenkou Zemanovou, kdyby neměla advokátku?

Dobrovičová během roku a půl podávala stížnosti, žádosti o přezkum a urgence. Obracela se na vyšší stupně státního zastupitelství a snažila se přimět jednotlivé instituce, aby se případem zabývaly.

Hůle je přesvědčený, že lidé bez podobné pomoci mají výrazně horší pozici.

„Když oběti toho selhání nemají dobré právní zastoupení, tak se prostě spravedlnosti často nedomohou. Proti těm institucím je potřeba opravdu kvalifikované právní zastoupení, což je smutné, protože řada lidí na to nemá peníze, nemají styky a nevědí, na koho se obrátit.“

V této části debaty se s ním do značné míry shodl i starosta Prahy 5 Lukáš Herold.

„Lepší, úspěšnější, bohatší mají větší práva – v uvozovkách – nebo se svého práva snadněji doberou, než ti odstrkovaní, problematičtí. Bohužel to tak je,“ řekl starosta.

Případ Zdenky Zemanové podle něj ukazuje, že se tuto nerovnost stále nedaří dostatečně zmenšovat. „Moc se nám to nedaří, možná si instituce chrání své ovečky, nevím. Mně z toho vyplývá, že jenom díky tomu, že se tady objevila advokátka, tak se to posouvá někam, kde by to za normálních okolností nebylo,“ řekl v debatě dlouholetý komunální politik ODS, současný starosta Prahy 5.

Debata otevřela i téma, které původně v případu Zdenky Zemanové nehrálo zásadní roli.

Daniel Hůle připomněl svou více než dvacet let starou zkušenost z Prahy 5, kde se tehdy jako člen sociální komise účastnil debat o problémech kolem čtvrti Anděl. Veřejnost si podle něj přála, aby tam politici zajistili pořádek a dostali z prostoru lidi bez domova a další problémové skupiny.

Když na to hlídky městské policie nestačily, začala se podle Hůleho řešit možnost soukromé bezpečnostní agentury.

„Ve své podstatě se zvolilo řešení, které obcházelo to, že městská policie musí dodržovat nějaké zákony. Ví se, že agentura, když je tam šero, nenatáčí se to a podobně, si zjedná pořádek tím zastrašením,“ popsal tehdejší situaci Hůle.

Herold na to reagoval informací, že Praha 5 využívá soukromou bezpečnostní agenturu v parcích i dnes: „Máme bezpečnostní agenturu, která obchází parky, dokonce se psem. Já jsem několikrát byl s nimi na pochůzkách.“

Podle starosty ale pracovníci agentury žádné policejní pravomoci nemají a jejich přítomnost má především preventivní účinek. Praha 5 podle něj toto řešení využívá kvůli nedostatku městských strážníků a problémům spojeným mimo jiné s lidmi závislými na drogách a s tím spojenými riziky.

„My se musíme starat o to, aby se lidé cítili bezpečně,“ vysvětloval Herold.

Právě tady se názory obou hostů ostře rozešly.

„Mě trochu zklamalo, že pořád využíváte bezpečnostní agenturu. Za mě je to absolutně neakceptovatelné,“ reagoval Hůle. „Městská část si opravdu nemůže najmout bezpečnostní agenturu na to, aby zjednávala pořádek. Od toho jsou tady městští strážníci, kteří dokumentují svoje jednání.“

Herold namítal, že agentura žádné pravomoci nevykonává, nikdo si na její postup nestěžoval a její pracovníci mimo jiné sbírají v parcích použité injekční stříkačky. Řešení označil za doplňkové a dočasné.

Později připustil, že by bylo lepší, kdyby práci agentury mohlo nahradit dostatečné množství městských strážníků.

Právě tento spor ukázal dilema, které se v debatě opakovalo.

Lidé chtějí, aby se ve svém okolí cítili bezpečně. Politici na tuto poptávku reagují. Policisté a strážníci mají pravomoci, které ostatní občané nemají. Právě proto ale podle Hůleho musí existovat silná kontrola jejich používání.

„Městská policie má zajišťovat bezpečnost, ale má to dělat maximálně monitorovaná tak, aby vždycky jednala velmi přísně v souladu se zákonem,“ řekl.

Herold by po zkušenosti s případem Zdenky Zemanové chtěl především více strážníků v ulicích a jejich profesionální jednání. „Pokud dojde k nějakému takovému excesu, je potřeba ho velmi rychle vyhodnotit,“ uvedl.

Případy, jako je ten ze smíchovské náplavky, podle něj navíc poškozují pověst celé městské policie a mohou komplikovat nábor dalších lidí.

Příběh Zdenky Zemanové začal u labutí na pražské náplavce. Pokračoval ránou, pádem, pouty a dlouhým vyšetřováním.

Nakonec ale otevřel obecnější otázku: jaké možnosti má člověk ve chvíli, kdy je přesvědčený, že proti němu někdo v uniformě překročil své pravomoci - a zda jsou tyto možnosti stejné pro člověka, který má peníze, kontakty a právníka, jako pro toho, kdo nic z toho nemá.

Kde končí pravomoc strážníka, proč se zásah zachycený kamerou vyšetřuje už rok a půl a co se stane s člověkem, který nemá peníze na právníka? Poslechněte si záznam speciální debaty Ve stínu. Její záznam najdete v audiu umístěném nahoře v textu.