Vulgární nadávky a řev. Vedení pražské zoo nás šikanuje, tvrdí zaměstnanci

Vulgární řev, roztřesení, až hystericky plačící podřízení, ponižování, sledování soukromých sociálních sítí, křeče do břicha. Investigativní tým Ve stínu rozplétá, co zažívají zaměstnanci pražské zoologické zahrady. Ředitel Miroslav Bobek obvinění odmítá.

Pražská zoologická zahrada je až idylickým místem. Uklizené cestičky, spokojená zvířata, všudypřítomné občerstvení a krásný výhled na Prahu.

Turnikety projde ročně skoro 1,4 milionu lidí a je tak třetím nejnavštěvovanější turistickou destinací Česka. Hospodaří s více jak půl miliardou korun a zaměstnává 250 lidí. Zahrada se pyšní tím, že patří do světové elity.

Pod povrchem se ale podle svědectví řady zaměstnanců skrývá patnáct let stupňujícího se bossingu a šikany ze strany vedení. Situace došla tak daleko, že se po letech mlčení rozhodla část bývalých i současných zaměstnanců promluvit.

„Četné zkušenosti bývalých zaměstnanců - bossing, šikana, výpověď za názor - se bohužel zakládají na pravdě. Já si ale nemohu dovolit vystoupit veřejně, neb zahradu a lidi v ní miluji,“ napsal anonymně pořadu Ve stínu jeden z chovatelů. Mluvili jsme s ním. Stejně jako s dalšími 31 zaměstnanci.

„Bossing a šikana se zesměšňováním nejvyšším managementem byl a stále je denní chléb. Očekává se absolutní loajalita a oddanost na úkor soukromí ovšem bez zpětného uznání. Situací bylo více. Mimo jiné zesměšňování před kolegy, neoprávněné upírání napracovaných hodin navíc a mazání těchto hodin bez povolení je využít,“ říká Denisa Váňová, odborná referentka Útvaru pro kontakt s veřejností v letech 2019 až 2020. Pracovníci zoo si totiž za přesčasy mohli vybírat náhradní dny volna.

„Z nějakého důvodu poté docházku vedoucích převzala tajemnice ředitele a veškeré hodiny začaly být mazány bez možnosti si je vybrat jako volno,“ vysvětluje.

Sprostý řev a ponižování zažívali zaměstnanci nejčastěji na schůzích. „Na poradě sedí i celoevropské ikony zoologie a ředitel na ně řve jako na malé děti. Sedí a nejsou schopní reagovat,“ doplňuje bývalý zaměstnanec, který pracoval se zvířaty.

„Moje nadřízená, která chodila na pravidelné porady s ředitelem Bobkem, přicházela zpět do kanceláře s pláčem. Byla úplně zoufalá. Klepala se, nehty okousané do krve,“ vzpomíná jiná bývalá zaměstnankyně.

„Špehování soukromých sociálních sítí, protiřečící si s příkazy, sprostý řvaní na lidi, šikanovaní, to je tam na denním pořádku,“ říká bývalá, výše postavená zaměstnankyně.

V zoologické zahradě je ustálený termín KDP. Vyjadřuje nejběžnější salvu sprostých slov: ku***, do pr****. Jiným ustáleným výrazem je „shořet“.

„Je to permanentní stres, nedůstojné jednání. Můžete být neustále trestáni za cokoli. Neexistuje žádný racionální vzorec,“ popisuje jiný bývalý vedoucí pracovník.

Problematické chování k zaměstnancům není záležitostí posledních několika let. Popisuje to Mariana Zacharová, která byla na pozici tiskové mluvčí krátce v roce 2014: „Cítila jsem se pod permanentním tlakem a nechtěla jsem být dál terčem ani svědkem neustálých urážek a ponižování. Tak jsem po dvou měsících odešla.“

Podle respondentů byly běžné hrubé telefonické hovory po pracovní době a to i v nočních hodinách, nebo naopak o víkendu v brzkých ranních.

Jednomu z chovatelů třeba ředitel volal v neděli v 11 hodin večer, když už spal, aby mu vynadal za to, co řekl do novin.

Někteří podřízení chodili s mobilem i na záchod nebo do sprchy, aby byli neustále na příjmu. Pokud totiž hovor hned nepřijali, vystavili se vulgárnímu křiku, tvrdí.

Jen samotné vyzvánění se stalo pro některé zaměstnance stresovým spouštěčem.

„Vydala jsem post na sociální sítě a ředitel mi okamžitě volal. V tu chvíli vám je špatně. Víte, že je něco špatně. Rozhovor nebude milý, naopak v něm budou padat sprostá slova. Stačilo mi, abych viděla na telefonu svítit MB. V tu chvíli se spustí stres, rozbuší srdce a stáhne žaludek,“ popisuje Tereza Hruška Hášová, která byla mezi lety 2017 a 2019 publikační pracovnicí.

„Když jsem pracovala v zoo, tak jsem chorobně kontrolovala svůj telefon a email, jestli tam náhodou nemám něco, na co musím okamžitě odpovědět. Pořizovala jsem si mimo jiné i kvůli tomu hodinky, abych vlastně ty zprávy viděla hnedka na ruce. Měla jsem somatické potíže. Ze stresu křeče v břiše. Do práce jsem chodila jako uzlíček nervů, protože jsem nevěděla, za co zrovna budu ten den zdrbaná,“ říká pořadu Ve stínu bývalá asistentka ředitele, která si nepřála zveřejnit své jméno.

Výše zmíněná asistentka spolu s dalšími respondentkami upozorňují i na chování tajemnice Renaty Švejdové. Ta se podle těchto svědectví dopouštěla sexistických komentářů vůči mladším ženám.

„Řekla mi, že když teda pracuji na tom tiskovém oddělení, tak bych asi měla nějak vypadat a nějak se oblékat. Postupně se to stupňovalo až k ponižování za to, jak mám učesané vlasy, že se nelíčím,“ uvádí Tereza Šolcová, která na tiskovém odboru pracovala rok v letech 2023 až 2024.

Nadřízená jí třeba vytkla, že by neměla chodit s účesem „jak posra** víla Amálka“, zatímco proti ní seděla sportovně založená, mladá žena oblečená v džínech, košili a martenskách.

„To, co jsem zažívala, byl regulérní bossing. Na mne byl cílen tajemnicí pana ředitele Renatou Švejdovou. Chtěla, abych jí donášela na jiné kolegy a zjišťovala dění v zoo. Má pracovní náplň byla ovšem úplně jiná a já toto dělat nechtěla. A nedělala. Pocítila jsem to jak na ponižujícím chování, tak na odměnách. Hanila mne za oblékání, za mé životní zkušenosti. Když jsem končila, padaly mi stresem vlasy po hrstech,“ svěřuje se v konverzaci na sociální síti uživatelka - a jiná bývalá zaměstnankyně - Kamila Nová.

Není to její jméno, ale pseudonym. V zoologické zahradě pracuje člověk, kterého zná. Pokud by sdělila své jméno, bojí se, že přijde o místo. Vysvětlila nám při osobní schůzce.

Tajemnice Renata Švejdová na otázky ohledně bossingu a šikany odmítla odpovědět.

Podle jedné administrativní pracovnice se sexisticky vyjadřoval i ředitel Bobek. Popisuje konkrétní situaci, kdy jí ředitel Bobek řekl, že pokud něco neví, tak ať „zvedne svou tlustou pr*el a jde se nahoru zeptat“.

Jedné z už citovaných zaměstnankyň pracovala na významném projektu, ale na závěrečnou slavnost nebyla ředitelem pozvaná, protože „není reprezentativní“. „Pozvali tam radši kolegyni, která na tom vůbec nepracovala, ale vypadá dobře.“

Chování ředitele Bobka a tajemnice Švejdové nebylo bez přímých důsledků. Více respondentů buď přiznává, že sami plakali, nebo byli přímými svědky takové situace.

Jedna z někdejších zaměstnankyň popisuje v podcastu situaci, kdy se v důsledku řvaní od ředitele Bobka rozplakala před televizní redaktorkou, která ji musela utěšovat.

Další konkrétní momenty, třeba proč ředitel křičel na kurátorku chovu kopytníků při převozu zubra, si můžete poslechnout v podcastu.

Část respondentů popisuje závažné zdravotní dopady v důsledku bossingu. Patří mezi ně křeče v břiše, bolest v zádech, nespavost, úzkosti, bušení srdce a jiné projevy vysoce stresového prostředí.

„Člověk si přestane věřit ve všem. Z chození do práce mi bylo zle i fyzicky, protože už jsem měla strach vlastně udělat cokoliv, nic nebylo správně. Podepsalo se to především silnými migrénami, panikou, absolutní ztrátou sebevědomí v práci, a také jsem ztratila trochu tělesné váhy,“ říká Denisa Váňová.

„Měla jsem bolesti břicha. Tenkrát to byl velký objev, co je to psychosomatika. Šla jsem k obvodnímu lékaři. Nic nezjistil. Poslal mě na vyšetření. Těch jsem absolvovala asi pět a nakonec mi řekli, že to je psychosomatické. Říkala jsem si, že ani lékař mi neporadí, co mám dělat. Ale když jsem odešla ze zoo, tak se to do dvou měsíců zlepšilo,“ přidává svou zkušenost další bývalá zaměstnankyně.

V důsledku chování ředitele Bobka opakovaně plakala (tuto zkušenost potvrzují i další respondenti). Kvůli agresivnímu jednání a hrubému křiku se zhroutila, začala hyperventilovat a měla křeče do rukou. Poté odešla.

Podle experta na pracovní právo Ondřeje Chlady jsou výše zmíněné projevy klasickými znaky šikany ze strany nadřízeného. „Některé tyto příklady a vzorce chování manažerů zoologické zahrady naplňují znaky šikany,“ řekl.

„Důležitá je také opakovanost jednání. Můžeme se v praxi setkat s případy, kdy i jednotlivý exces může být považovaný za bossing. Ale typickým příkladem je soustavné vyvíjení nátlaku na podřízené,“ dodal.

Vedení zahrady si ale žádného pracovněprávního provinění vědomo není. „Dovoluji si uvést, že v rámci Zoologické zahrady hl. m. Prahy nedochází k žádnému porušování pracovněprávních předpisů,“ začíná e-mailové vyjádření zoologické zahrady.

Vyjmenovává, že žádný ze zaměstnanců nepodal stížnost, zároveň takovou stížnost nepodaly ani odbory.

Obrátili jsme se na ředitele zoologické zahrady Miroslava Bobka, aby se k těmto obviněním vyjádřil v rozhovoru. Tuto nabídku přijal.

V interview obvinění ze šikany, respektive bossingu popřel. „To jsou termíny, které při vší úctě musím odmítnout. Za téměř 16 let nešla žádná stížnost na odbory, nevím o žádné stížnosti na magistrát. V souvislosti se zdůvodněním výpovědí se objevila jednou jedinkrát zmínka o bossingu a šikaně. Já, pokud si dobře vzpomínám, tak mi ji dotyčná sama předávala, probírali jsme to a já jsem neshledal, že by to odpovídalo bossingu a šikaně. Řešil jsem to i s její nadřízenou,“ řekl v rozhovoru.

Zároveň ale připustil, že je náročný a zvyšuje hlas. „Není to tak, že bych to opomíjel, že bych se nad tím nezamýšlel. Budu úplně upřímný. Musím já se sebou něco dělat, opravdu to nějak řešit. Abych nezvyšoval hlas. Také - a ta diskuze není úplně nová - se tady musí ubrat na nových projektech, na tlaku, aby se furt něco dělo, aby se zoo měnila každým dnem,“ dodal.

Celý rozhovor s Miroslavem Bobkem vydáme v neděli 28. 9.

Co bylo záminkou k tomu, aby ředitel Bobek rozplakal svou podřízenou před televizní redaktorkou? Proč seřval kurátorku kopytníků při převozu zubra? Poslechněte si díl podcastového pořadu Ve stínu věnovaný dění v zoologické zahradě. Najdete jej v úvodu článku, na webu Podcasty.cz, případně ve všech vašich podcastových aplikacích.