Sídliště k nežití. Slibovali klid, místo toho hostel pořádá karaoke až do noci

Nedá se tu žít, shodují se obyvatelé domů sousedících s obřím hostelem v pražských Malešicích. Na hlučné turisty volají neustále policii, vadí jim rušení nočního klidu. Rozhodli jsme se zažít malešickou noc na vlastní oči a uši.

V hostelu, který se svým umístěním i velikostí vymyká, jsme se na jednu noc ubytovali. Chtěli jsme se přesvědčit, jaký efekt mají opatření slibovaná vedením hostelu a úředníky městské části Prahy 10 po červnové epizodě podcastu Ve stínu. Mají už lidé v okolí klidnější spaní?

Jitka Ptáčková, která v Malešicích bydlí už 37 let a kterou jsme oslovili i v první reportáži, mírné zlepšení pozoruje. Hlavně díky častějším kontrolám policistů a městských strážníků: „Policie sem pravidelně přijíždí na desátou hodinu večer a pak ještě těsně kolem půlnoci, takže se skupiny hlučných hostů stáhnou a na chvíli zavládne klid. Pak se ti lidé sice zase vracejí, ale obecně: Rozhodně se to nezhoršuje, spíš bych řekla, že je to o něco lepší.“

Abychom problémy obyvatel malešického sídliště lépe pochopili, dva kolegové z týmu Ve stínu se poslední červencový pátek v hostelu, provozovaném firmou A&O Hostels, na jednu noc ubytovali.

Když si vyzvedávali klíče, místo upozornění na nutnost ohleduplného chování dostali pozvánku na pravidelnou páteční karaoke párty. Na letáčku stálo, že se akce v lobby baru bude konat mezi osmou a desátou večer. Jenže ještě půl hodiny před půlnocí bylo v baru rušno. Zájemců o zpěv - který byl mimochodem slyšet až ven - bylo pořád dost. Akci ukončil až příjezd městských policistů.

Manažer malešického hostelu Mirca Lechaicu karaoke party hájí. Říká, že organizované akce udrží hosty toužící po zábavě v přízemí budovy a pak nedělají hluk ve vyšších patrech budovy. Vylučuje, že by amatérské zpívání nějak rušilo obyvatele sídliště.

„Je to jako kdybyste se koukali na fotbalové utkání, které začíná v devět a končí v jedenáct. Když se hosté zdrží i po desáté, dbáme na to, abychom v lobby zavřeli okna,“ říká Lechaicu.

Jenže zrovna v ten „náš“ večer okna zavřená nebyla.

Zpěv a reprodukovaná hudba byly slyšet i ven. Hlukoměr naměřil 70 decibelů. Když akce nuceně skončila a lidé se vyvalili před budovu hostelu, poskočila hodnota ještě o deset decibelů výš, což odpovídá hluku motoru náklaďáku či velmi rušné ulice.

Po chvíli hostelová security služba hlučící hosty požádala, aby šli dovnitř, nebo jeli za zábavou jinam.

Větší aktivita ochranky i před budovou, tedy jeden ze slibů, které vedení hostelu dalo lidem z okolních domů, v tomto případě celkem zafungovala.

Všimli jsme si i většího množství cedulí, které ubytované hosty prosí o větší ohleduplnost: Jsou na recepci, ale také na každém z jedenadvaceti pater budovy.

Nonstop bar v přízemí, který hostům nabízí točené pivo i tvrdý alkohol, je v provozu stále. Právě opilí hosté jsou přitom podle místních obyvatel největším zdrojem hluku a nepořádku. Těžko se jim vysvětluje, že by se měli chovat diskrétněji, nekřičet, nezpívat, neodhazovat odpadky a neničit vybavení sídlištního parku a dětských hřišť.

Mimochodem na místě, kde při naší minulé návštěvě stál dětský kolotoč, je dnes už jen holý plácek. Kolotoč prý více sloužil odrostlejším turistům, a tak ho městská část nechala v mezičase odstranit.

Minulá reportáž o boji mezi místními a neukázněnými turisty vyvolala velký ohlas. Mimo jiné se nám ozvali dva bývalí členové hostelové ochranky. Ti opakující se incidenty s alkoholem posilněnými hosty rovněž potvrdili. Podle jejich zkušeností navíc bývají v hostelu velmi časté problémy spojené s drogami. Běžně prý při řešení konfliktů mezi hosty nacházeli použité injekční stříkačky, plastové pytlíčky s chemickými látkami nebo balíčky, které vypadaly jako připravené dávky drog.

Podle jednoho z bývalých zaměstnanců ostrahy byla situace natolik vážná, že se několikrát obával o vlastní bezpečnost.

„Hosté drogy nejen užívali, ale podle mě i dál distribuovali do pražských klubů. Drogově závislí pak mezi sebou měli jeden konflikt za druhým, nestačili jsme to všechno řešit. Několikrát jsme volali policii, aby si je odvezli,“ popsal svou zkušenost jeden z dvojice bývalých zaměstnanců ochranky. Dodal, že odhalených drog bylo takové množství, že si s kolegy pořídili váhu, aby vše lépe zdokumentovali a agendu předali policistům.

Manažer hostelu Mirca Lechaicu říká, že takové problémy jsou v každém větším ubytovacím zařízení a úplně vyhnout se jim nejde: „Drogovou činností bych to nenazval, ale jedinci, kteří se této trestné činnost dopouštějí, jsou díky naší ochrance odhaleni a přivolaná policie to s nimi ihned vyřeší.“

Lechaicu trvá na tom, že i v jeho zájmu je, aby se turisté v hostelu cítili bezpečně a komfortně, a nebrání se jakýmkoliv opatřením, která by situaci na malešickém sídlišti pomohla uklidnit.

Ochotu k jednání ze strany vedení hostelu vítá i místní obyvatel David Šlechtický, organizátor petice, kterou podepsaly stovky lidí z malešického sídliště. Manažer hostelu byl i na slyšení, které se odehrálo na konci června po zveřejnění naší minulé epizody a kde se sešlo vedení městské části, zástupci nespokojených obyvatel okolních domů a městské i státní policie.

„Vypadá to, že jsou všichni vstřícní, že mají snahu nám pomoct. Pán z bezpečnostní agentury slíbil, že dohlédne na to, aby jeho zaměstnanci víc rozšířili dohled nad problémovými hosty, manažer prý zkusí zapracovat na ještě lepším informování turistů. Uvidíme, jak to bude pokračovat přes to léto, jak se nám to podaří posunout,“ říká Šlechtický. V září se podle něj všechny zúčastněné strany znovu sejdou.

Jaké další kroky úřady a vedení hostelu podniknou a jak se to projeví na malešickém sídlišti, budeme dál sledovat.