Strategický lom hlučí a práší. Místní jsou naštvaní a ve změnu nevěří

Ve středočeské obci lidé bojují s prachem a hlukem z lomu. Pořad Ve stínu přináší srovnání: V Rakousku má stejná firma násobně větší povrchový důl a podle starosty řeší stížnosti obyvatel výrazně aktivněji. Proč to nejde v Česku?

„Jako když uklízíte na stavbě.“ Pavla Sýkorová stručně popisuje život v sousedství kamenolomu.

Žula se v Mrači těží desítky let a zřejmě dál těžit bude. Lom totiž patří mezi vládou vytipovaných 47 strategických ložisek kamene a štěrkopísku potřebných pro stavbu dálnic a železnic. Lomy tak mohou ve zrychleném režimu získat povolení pro těžbu, aby bylo kamene dostatek.

Jenže stížnosti místních kvůli obtěžujícímu prachu a hluku tak dlouho nikdo neposlouchal a porušení předpisů se řešilo jen splácením pokut, až je plánované prodloužení těžby v ohrožení.

V Mrači žije 870 obyvatel. Mezi lidmi, které jsme tu oslovili, se těžko hledal někdo, komu by lom nevadil.

„Hluk, na ten jsme si už zvykli. Ale ten prach… Ten prach!“ říká u dětského hřiště Jana Černá v nejnovější epizodě podcastu Ve stínu.

„Nejhorší jsou odstřely. To mám strach, že mi spadne barák,“ rozčiluje se u plotu Alena Jakoubková.

Dalším pamětníkem je František Sýkora. Bydlí téměř naproti lomu. Když jede provoz naplno, nedá se sedět na zahradě, říká. „Sliby, že technologii vylepší, tu jsou už třicet let. Je to neuvěřitelná slibotechna. Hlavní drtič by měl být dán do obezděného pouzdra, aby se hluk utlumil,“ vysvětluje.

Už když pan Sýkora svůj dům před pětapadesáti lety stavěl, provozovatel tvrdil, že se lom zanedlouho zavře.

Že se tak nestalo, místní i chápou. Vadí jim ale, že vázne modernizace, která by negativní dopady těžby mírnila.

V obci bydlí i pamětníkova snacha Pavla Sýkorová. Má sice dům na kopci, ale i k ní doléhá hluk a prach a vadí jí i množství náklaďáků, které nepořádek z lomu trousí po obci.

Když pak jeden z obyvatel z dronu natočil, jak lom práší do dalekého okolí, Pavla Sýkorová před třemi lety spoluzaložila spolek Za udržitelný rozvoj Mrače a Podmračí.

„Díky těm záběrům nám opravdu došlo, jak je situace alarmující, jak karcinogenní kamenný prach dýcháme. Kamenivo je potřeba a nejvíc se staví v létě. Místo toho, abychom mohli být venku, tak dvanáct hodin denně posloucháme drtiče,“ stěžuje si Pavla Sýkorová na zahradě svého domu.

Opakovaně po provozovateli lomu chtěla, aby přijal alespoň nějaká drobná opatření – třeba aby se kamenivo skrápělo, aby se zastřešily dopravníky, aby byla nákladní auta zaplachtována… Jenže nic z toho se nestalo.

A tak začalo bombardování úřadů, aby s provozem, který připomíná dobu ještě před rokem 1989, něco udělaly.

Míru hluku v obci opakovaně měřila středočeská hygiena. A opakovaně zjistila, že hodnoty překračují povolený limit 50 decibelů přes den. Lom ale hluk nesnížil, dostal nejvýše padesátitisícovou pokutu, což místní považují za směšné.

Vlastní měření si v roce 2022 objednala i obec. Tehdy byly limity překročeny o sedm decibelů.

Lidé už přestávají věřit, že by postup úřadů jejich situaci vyřešil. „Vidíme, že pod tlakem nadnárodních korporátů se neprosazuje to, co by mělo být běžnou normou. Vnímáme i zvůli úřadů, jejich angažovanost je velmi nízká, takřka nulová,“ říká další člen spolku a obyvatel Mrače Tomáš Pechman.

Naráží mimo jiné na to, že mračský lom od přelomu tisíciletí vlastní stavební gigant, rakouský Strabag.

Pomoc přišla až z Poslanecké sněmovny. Do problémů místních se vložila poslankyně a bývalá ministryně spravedlnosti Helena Válková (ANO).

„Volala jsem jednatelům a trochu je přitlačila tím, že nemám problém zavolat do Rakouska. Němčina je moje druhá rodná řeč, nějak si to zjistili a opravdu začali spolupracovat,“ vzpomíná.

Díky snímkům s oblaky prachu provoz na podzim 2023 kontrolovala Česká inspekce životního prostředí společně s krajskými úředníky.

A zjistili porušení zákona o ochraně ovzduší. Na dvou místech chybělo skrápění, pásové dopravníky nebyly zakrytované. Výsledkem byla pokuta 250 tisíc, kterou ministerstvo životního prostředí po odvolání snížilo na 100 tisíc korun.

Lom ale skutečně dodělal skrápění a zastřešil pásy. Krajský úřad dokonce sám napsal, že provoz je zastaralý a požadavky místních nejsou nijak nadstandardní.

Nařídil také očistu vozidel a zaplachtovávání náklaďáků, které kamenivo odvážejí.

Zastupitelka a členka spolku Kateřina Fumferová ale upozorňuje, že to lom dodnes nesplnil a lidé na provozovatele musejí tlačit dál.

Urgují i na první pohled snadno proveditelná opatření, která se ale pořád nedaří dotáhnout do konce. Třeba opravu provizorní protihlukové stěny. V kovové konstrukci je naskládána sláma. Jenže je zjevné, že ji dlouho nikdo neměnil, částečně je vypadaná a svou funkci plní jen omezeně.

Mračskému spolku se ale přece jen otevřela cesta, jak dopady provozu kamenolomu aspoň zčásti zmírnit. Lom totiž potřebuje schválit rozšíření těžby. K tomu je potřeba takzvaná velká EIA - tedy proces posuzování vlivu lomu na životní prostředí a veřejné zdraví.

Spolek už připomínkoval podle něj nekvalitní projektovou dokumentaci a snaží se lom dotlačit k co nejvyšším investicím, aby byl provoz moderní a méně rušivý.

Negativně se k projektu kvůli nekvalitní hlukové studii vyjádřila i krajská hygienická stanice.

Nakonec se sešlo přes sedmdesát připomínek.

Stěžuje si třeba i okolní obec Soběhrdy, protože Strabag vůbec neřeší, jaký dopad bude mít hluk pravě na její obyvatele, řeší pouze Mrač.

Naštvané jsou i větší Čerčany. Přes ně totiž projíždí velká část nákladní dopravy. Nyní jede lom asi na šedesát procent, pokud by ale měl dodávat kámen na velké dopravní stavby, může se počet nákladních aut zdvojnásobit.

K projednávání modernizace lomu přitom Čerčanské nikdo nepřizval. „Nechtějí dopady na naši obec řešit. Opravujeme po nich křižovatku u hospice, jejich technika nám rozjíždí chodníky. Staví se k tomu zády, když to řeknu slušně,“ říká starosta Čerčan Michal Tupý (Nezávislí).

Poslankyně Helena Válková se shoduje s místními, když říká: „Ne všechny standardy, které by Strabag musel v Rakousku dodržovat, dodržoval i v Mrači.“

Jaké jsou tedy rakouské standardy?

Oslovili jsme starostu rakouského sedmnáctitisícového města Saalfelden am Steinernen Meer Ericha Rohrmosera (SPÖ). I v jejich sousedství je kamenolom firmy Strabag. Objemem těžby je dokonce čtyřikrát větší než ten mračský. Těžená tmavá hornina zvaná diabas je navíc významnou surovinou pro stavbu silnic a železnic.

Strabag tamní lom provozuje asi dvacet let. Firma dostala povolení těžit ve výšce 1500 metrů nad mořem. Musela tedy mimo jiné vyřešit, jak kámen dopravit dolů. A spolu s tím modernizovala celý provoz.

„Nová filtrační a třídicí linka přinesla výrazné zlepšení jak z hlediska prašnosti, tak i hlukové zátěže. Co se týče dopravy, tak přibližně před osmnácti lety byla vybudována železniční vlečka Rakouských spolkových drah, která vede mimo obytnou zástavbu,“ vysvětluje starosta Erich Rohrmoser.

Doprava elegantně vyřešena. Dalším rozdílem je role tamní samosprávy. Dlouholetý zastupitel Karl Schied (SPÖ) je dlouholetým mluvčím poradního sboru obyvatel sousedících s lomem. Funguje jako typický koordinátor. Když mají občané nějaký problém, zavolá si s vedením lomu a vyřeší jej.

Když naopak lom potřebuje udělat něco nestandardního, třeba pracovat déle, aby splnil zakázky, volají Karlu Schieldovi a ten na to upozorní občany. Většinou ale jde jen o krátkodobá opatření.

„Moji předchůdci proti lomu masivně bojovali. Nevedlo to k žádnému úspěchu, protože poptávka po kameni prostě je a bude. Snažili jsme se proto dosáhnout kompromisu, aby provozovatel přijal co nejlepší opatření na ochranu místních lidí. Teď skvěle spolupracujeme,“ popisuje Schield.

A dodává: „Třeba když se moc práší, tak pak více skrápí. Problémem také bylo couvání nákladních vozidel s předepsaným varovným pípáním. Když jich bylo hodně, bylo to velmi hlučné. S provozovatelem jsme to probrali a ten řekl, že to může omezit. Není to sice v zákoně, ale vyšel nám vstříc.“

Jak jsme zmínili, vlastníkem kamenolomu v Mrači je stavební gigant Strabag. Dočká se tamní provoz podobné modernizace (a přístupu k sousedům) jako v těch rakouských?

Pavel Batěk, oblastní ředitel kamenolomů pro střední Čechy a Vysočinu, tvrdí, že ano.

„Snažíme se a budeme dělat vše pro to, abychom lidem vyšli vstříc. Chceme co nejvíce eliminovat dopad na okolí a zároveň vytěžit strategické ložisko pro zásobování státní infrastruktury,“ říká.

Obec Mrač se po období pasivity probrala a starosta František Zvolský v e-mailové odpovědi uvedl, že k další těžbě nedá souhlas, pokud „provozovatel nesplní naše tvrdé podmínky na minimalizaci dopadů na obec“.

Patří tam: modernizace provozu, izolace primárního drtiče v betonovém sarkofágu, ostřiky náklaďáků, zakrývání nákladu plachtami, seizmograf pro monitorování otřesů a vybudování nové expediční trasy, aby těžká auta nejezdila okolo domů obyvatel Mrače a přes mosty, jejichž nosnost plně naložená auta překračují.

Může Strabag opravdu garantovat, že to splní?

„To si firma dala do dokumentace a ta podléhá schvalování. Nic jiného není možné,“ tvrdí Pavel Batěk.

Reportáž z Mrače i celý rozhovor se starostou i zastupitelem rakouské obce sousedící s kamenolomem si můžete poslechnout v nejnovější epizodě pořadu Ve stínu, kterou najdete v úvodu tohoto článku nebo v podcastových aplikacích.